Sekulární institut

Sekulární institut (lat. Institutum saeculare) je v katolické církvi společnost zřízená nebo uznaná kompetentní církevní autoritou (Svatým stolcem nebo biskupem) jejíž členové (laici nebo klerikové) jsou zasvěcení Bohu podle evangelních rad (slibem chudoby, poslušnosti a čistoty), ale na rozdíl od řeholních institutů (řehole) nemají závazek společného života.

Kanonické právo katolické církve
Ius vigens (současné právo)
Kodex kanonického práva z roku 1983 (Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
Právní dějiny katolické církve
Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis) Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
Východní katolické kanonické právo

Patří mezi společnosti zasvěceného života. Jedná se o jednu z forem zasvěceného života definovanou Kodexem kanonického práva z roku 1983 v kánonech 710–730. Oficiální církevní schválení získaly sekulární instituty od papeže Pia XII. konstitucí Provida Mater Ecclesia z 2. 11. 1947.

Charakter sekulárních institutů

Sekulární instituty (Sekulární společnosti) reprezentují novou a původní formu povolání v katolické církvi, která se liší od ostatních forem katolického řeholního života, protože její členové „zůstávají ve světě“, bez povinnosti žít společný život. Podle toho, zda byly zřízeny Svatým stolcem nebo místním biskupem, rozlišují se, stejně jako řeholní instituty, na:

• sekulární instituty papežského práva
• sekulární instituty diecézního práva.

Typologie

Sekulární instituty se dělí na:

• laické (mužské nebo ženské)
• kněžské

Kněžské sekulární instituty sestávají z kněží, kteří se zavázali žít „ve světě“ (ne v řeholní komunitě společného života) a ztělesňují evangelium chudobou, čistotou a poslušností.

Laičtí členové zůstávají plným titulem v laickém stavu: jsou jen pokřtěni, ale „vnitřně“ zasvěceni Bohu prostřednictvím slibu evangelijních rad. Kněžští členové pomáhají ostatním kněžím skrze svědectví zasvěceného života.

Některé sekulární instituty

• Caritas Christi
• Dílo blahoslavené Zdislavy (Zdislávky)
• Sekulární Institut Servitium Christi
• Schönstattské sestry Mariiny
• Sekulární institut Madonna della Strada

Odkazy

Literatura

• Codex iuris canonici – Kodex kanonického práva. Úřední znění textu a překlad do češtiny : latinsko-české vydání s věcným rejstříkem/au­ctoritate Ionnis Pauli PP. II. Překlad Miroslav Zedníček. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Zvon, 1994. 812 s. ISBN 80-7113-082-6. S. 228–335. (latina, čeština)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sekulární institut na Wikimedia Commons
• Caritas Christi Archivováno 12. 12. 2019 na Wayback Machine.
• Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy
• Co je sekulární institut Servitium Christi? Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Konstituce Provida Mater Ecclesia
• Sekulární institut Madonna della Strada

Portály: Křesťanství