From Wikipedia, the free encyclopedia
Tridentský koncil (latinsky Concilium Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). V první a druhé fázi se ho účastnilo přibližně okolo 50–70 prelátů, v poslední fázi jich bylo většinou 150–200.[1] Koncil reagoval na vznik protestantství a položil základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry.
| Tridentský koncil | |
|---|---|
| Kdy | 1545–1563 |
| Uznávají jej | katolická církev |
| Předchozí koncil | Pátý lateránský koncil |
| Následující koncil | První vatikánský koncil |
| Svolal jej | papež Pavel III. |
| Předsedal mu | papež Pavel III., Julius III., Pius IV. |
| Účastníků | V první a druhé fázi 50–70, v třetí 150–200 |
| Diskutované otázky | Protestantismus, katolická reformace, sjednocení liturgie |
| Dokumenty a prohlášení | 16 dogmatických dekretů, věnující se všem aspektům katolického náboženství |
| Přehled ekumenických koncilů | |
Koncil zasedal v období mezi 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563, ale byl několikrát přerušen. Předsedali mu postupně tří papežové – Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh lze rozdělit do tří období (1545–1549, 1551–1552 a 1562–1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970.
Cíle koncilu byly dva:
Koncil zasedal v 25 zasedáních, avšak celá polovina z nich byla věnována slavnostním vyhlášením. Hlavní část práce byla vykonána ve výborech a kongregacích, jejichž práci koordinoval papežský legát. Koncil učinil přítrž zneužívání církevní moci a zavedl disciplinární reformu, která zahrnovala i omezení prodeje odpustků, stav řádů, vzdělání kléru, rezidenční povinnost biskupů a zákaz soubojů.
Doktrinální rozhodnutí koncilu jsou rozdělena do dekretů, které obsahují pozitivní vyjádření dogmat katolické církve, a kratších kánonů, které zavrhují (anathematizují) protestantský pohled na sporné otázky. Tato vyjádření jsou velmi strohá a přesná. Protestantské pozice jsou však často v dokumentech zachyceny ve vyhrocené podobě a někdy jsou směšovány s herezemi, které zavrhují i protestanti.
Po znovustvrzení Nicejsko-konstantinopolského vyznání víry (3. zasedání) byl schválen dekret (4. zasedání) stvrzující, že deuterokanonické knihy jsou na stejné úrovni jako ostatní knihy biblického kánonu (proti Lutherovu zúžení biblického kánonu). Tentýž dekret staví do vztahu k Písmu tradici jako měřítko víry. Latinská Vulgáta je označena za autoritativní text pro použití v teologii.
Ospravedlnění (6. zasedání) je podle koncilu nabídnuto na základě víry a dobrých skutků (proti luteránské nauce „sola fide“); víra je popisována jako postoj, který v průběhu života člověka postupně roste. Je odmítnuta také teze, že člověk je pod vlivem milosti zcela pasivní a nečinný.
Největší péči věnuje koncil svátostem. Koncil stvrzuje svátostnou povahu sedmi svátostí a označuje eucharistii za účast na skutečné Kristově oběti, kdy je chleba a víno proměněno v tělo a krev Krista (13. a 22. zasedání). Koncil užívá pojmu transsubstanciace, avšak pouze v kontextu aristotelské hylemorfické teorie; pojem nemá dogmatickou závaznost. Dekret stanovuje, že Kristus je „vere, realiter, substantialiter“ (opravdu, skutečně, podstatně) přítomen v konsekrovaných způsobách. Plody Kristovy oběti mohou být při mši vztaženy na živé i zemřelé; její zpřítomňování se děje na základě Ježíšova příkazu apoštolům „To čiňte na mou památku,“ čímž byla ustanovena zároveň svátost kněžství. Koncil potvrdil praxi přijímání pod jednou způsobou (21. zasedání), ačkoli s určitými regionálními výjimkami, a předal v této otázce poslední slovo papeži.
Svěcení (23. zasedání) podle koncilu a učení církve vtiskuje nezrušitelné znamení (character) do duše. Kněžství Nového zákona je nahrazením kněžství starozákonního. Souhlas Božího lidu není nezbytný k platnosti svátostí.
V dekretu o manželství (24. zasedání) se potvrzuje hodnota celibátního způsobu života, zavrhuje se konkubinát. Platnost manželství je církevně-právně vázána na vzájemný souhlas před knězem a dvěma svědky. V případě rozvodu není nevinné straně dovoleno sezdat se za života manžela znovu, i když se ten dopustil cizoložství.
Koncil se zabývá i dalšími konkrétními praxemi v církvi, naukou o očistci, svatých, o uctívání ostatků, o odpustcích. Koncil dává za úkol zvlášť zřízené komisi připravit seznam zakázaných knih (Index Librorum Prohibitorum), avšak tato komise index svěřuje do správy papeži. Papeži je postoupena i příprava katechismu a nové vydání breviáře a misálu.
Ustanovení koncilu schválil 26. ledna 1564 papež Pius IV. bulou, která zavazuje všechny členy katolické církve uposlechnout rozhodnutí koncilu.
Nově nastupivší panovník českých zemí Ferdinand I. Habsburský chtěl na svých zemí upevnit pozici katolicismu a zároveň proti sobě nepopudit protestantskou opozici. Na koncilu u papeže vymohl definitivní povolení husitství, které však doznalo výrazných změn a v 1. polovině 16. století se nacházelo v úpadku. Svým směřováním tíhli jeho stoupenci k luteránství, proti němuž Ferdinand I. rázně vystoupil. Stejně rázný, odmítavý postoj zaujal i k Jednotě bratrské. Formálně se ale držel ustanovení basilejských kompaktát.[2]
| Předmět | Zasedání | Datum | Kánonů | Dekretů |
|---|---|---|---|---|
| Písmo svaté | 4. | 8. dubna 1546 | -- | 1 |
| Prvotní hřích | 5. | 7. června 1546 | 5 | 4 |
| Ospravedlnění | 6. | 13. ledna 1547 | 33 | 16 |
| Svátosti obecně | 7. | 3. března 1547 | 13 | 1 |
| Křest | 7. | 3. března 1547 | 14 | -- |
| Biřmování | 7. | 3. března 1547 | 3 | -- |
| Eucharistie | 13. | 11. října 1551 | 11 | 8 |
| Svátost pokání | 14. | 15. listopadu 1551 | 15 | 15 |
| Pomazání nemocných | 14. | 4. listopadu 1551 | 4 | 3 |
| Eucharistie | 21. | 16. června 1562 | 4 | 3 |
| Eucharistie | 22. | 9. září 1562 | 9 | 4 |
| Kněžské svěcení | 23. | 15. července 1563 | 8 | 3 |
| Manželství | 24. | 11. listopadu 1563 | 12 | 1 |
| Očistec | 25. | 4. prosince 1563 | -- | 1 |
| Úcta ke svatým, ostatkům, obrazům | 25. | 4. prosince 1563 | -- | 3 |
| Odpustky | 25. | 4. prosince 1563 | -- | 1 |
Na svolání koncilu za podmínek nevýhodných pro protestanty reagoval již r. 1545 Martin Luther pamfletem Wider das Papsttum zu Rom, vom Teufel gestiftet („Proti římskému papežství založenému od ďábla“). Soustavný kritický rozbor dekretů Tridentského koncilu z luteránských pozic podal v letech 1566–72 teolog Martin Chemnitz ve čtyřsvazkovém díle Examen Concilii Tridentini („Zkoumání Tridentského sněmu“).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
