From Wikipedia, the free encyclopedia
Saunders-Roe SR.45 Princess byl šestimotorový létající člun vyvinutý britskou společností Saunders-Roe. První prototyp poprvé vzlétl roku 1952. Vývoj letounu zdržovaly problémy s motory a následně pro něj již nebylo využití. Proto byly postaveny pouze tři prototypy, z nichž létal jen první.[1] Dodnes je to největší postavený celokovový létající člun (překonal jej pouze Hughes H-4 Hercules).[2]
| Saunders-Roe SR.45 Princess | |
|---|---|
 Saro Princess ve Farnborough v roce 1953 | |
| Určení | dopravní letoun, létající člun |
| Výrobce | Saunders-Roe |
| První let | 22. srpna 1952 |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V meziválečném období byly na transatlantické lety nasazovány různé typy velkých létajících člunů (Dornier Do X, Boeing 314 Clipper aj.), které byly po druhé světové válce vytlačeny dopravními letouny startujícími z letišť na pevnině. Ve prospěch pozemních strojů hrál technologický pokrok v konstrukci letadel a motorů, zlepšování jejich letových výkonů, zvyšování jejich spolehlivosti či snižování provozních nákladů. Mezi společnosti, které se ještě po válce pokusily prosadit s velkým dopravním létajícím člunem, patřil britský letecký výrobce Saunders-Roe.[1]
Práce na letounech začaly ještě za války. Vývoj a stavbu tří prototypů označených SR.45 Princess objednalo roku 1946 ministerstvo zásobování s cílem nasadit je na zámořské linky aerolinek British Overseas Airways Corporation (BOAC). Měl se stát větší a luxusnější náhradou létajících člunů Short Empire. Bez mezipřistání měl dopravit 105 cestujících ze Southamptonu do New Yorku. První prototyp letounu nesl imatrikulaci G-ALUN. Jeho první let proběhl 22. srpna 1952. V letech 1952–1954 vykonal 46 zkušebních letů o délce 100 hodin. Dvakrát vystoupil na aerosalonu ve Farnborough. Vývoj zdržovaly problémy s motory Proteus. V době nástupu proudových dopravních letounů navíc pro typ nebylo využití.[1] Společnost BOAC preferovala dopravní letoun de Havilland Comet a s létajícími čluny nepočítala.[2] Tři prototypy proto byly uskladněny (do vzduchu se dostal pouze první). Roku 1958 americké námořnictvo zvažovalo jejich přestavbu na experimentální jaderný pohon, ale z plánů sešlo.[1] Ještě v roce 1964 se uvažovalo o jejich reaktivaci pro přepravu částí nosných raket, jejich technický stav však již byl velmi špatný.[1] Proto byly sešrotovány.
Saro Princess byl rozměrný hornoplošník s přetlakovým trupem, ve kterém byly dvě paluby pro cestující. Posádku tvořili dva piloti, dva letečtí mechanici, navigátor a radista. Letoun pohánělo deset turbovrtulových motorů Bristol Proteus rozdělených do šesti skupin. Čtyři vnitřní sestavy tvořily vždy páry Proteusů (Coupled-Proteus 610) pohánějící dvojici protiběžných čtyřlistých vrtulí de Havilland. Na koncích byl jeden Proteus 620 pohánějící čtyřlistou vrtuli de Havilland v jednoduché instalaci s možností reverzního chodu (pro manévrování na hladině).[1]
Údaje dle[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
