Sandarakovník článkovaný
druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata) je stálezelená, teplomilná dřevina, která se pro svou odlišnost stala jediným druhem monotypického rodu sandarakovník. Rostlina pochází ze středomořské oblasti a v současné době se v Evropě řídce vyskytuje ve Španělsku (regionu Murcia) a na Maltě. Hojně roste v severoafrickém Maroku a v menších počtech ještě na severovýchodě Alžírska a v Tunisku, ojediněle i v Libyi.[2][3][4]
| Sandarakovník článkovaný | |
|---|---|
 Sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | cypřišovité (Cupressaceae) |
| Rod | sandarakovník (Tetraclinis) Masters, 1892 |
| Binomické jméno | |
| Tetraclinis articulata (Vahl) Masters, 1892 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ekologie
Dlouhověká rostlina vhodná pro okolí Středozemního moře, dobře snáší dlouhodobě nízké srážky. Na kvalitu půdy není náročná, roste i v silně kamenité, dává však přednost vápnitému, dobře odvodněnému stanovišti s plnou expozicí slunce. Špatně snáší pokles teplot k bodu mrazu, některé údaje hovoří o schopnosti odolat pouze -5 °C, jiné až -12 °C. Dožívá se průměrného věku kolem 180 let, nejstarší stromy jsou ojediněle staré až 240 roků. Pyl uvolňující se před příchodem suchého, zimního období nezpůsobuje alergie. V Evropě roste v nadmořské výšce do 200, v Africe až do 1800 m n. m.
Je velmi pomalu rostoucí dřevinou, která po uřezání někdy z pařezu znovu obrůstá. Nelze ji roubovat ani očkovat, množí se řízkováním a ze semen, která spolehlivě klíčí. Stromy není nutno v mládí ani stáří tvarovat nebo prořezávat.[2][4][5][6]
Popis
Nevysoký, jednodomý strom dorůstající do výše 5 až 9, výjimečně až 15 m. Kůra rovného kmene o průměru do 1 m je šedohnědá a podélně rozpraskaná, koruna bývá vejčitá nebo kónická a mívá šířku nejvíce 6 až 8 m. Kořenový systém je poměrně široký a je tvořen jemnými kořínky. Na ve všech směrech vyrůstajících větvičkách jsou ve čtyřčetných přeslenech rovné nebo zakřivené jehlicovité lístky dlouhé 6 až 10 mm, postranní jsou delší a vnitřní částečně překrývají, jsou sytě zelené a na koncích ostře špičaté, mají pryskyřičné žlázky.
Šištice samčí i samičí rostou na koncích větviček na stejných stromech, mají po čtyřech prašných váčcích s pylem dozrávajícím v září až listopadu. Samičí jsou vzpřímené, kulovité, 1 až 1,5 cm velké, dozrávají do roku po opylení, mají čtyři tlusté, dřevnaté šupiny z nichž jsou dvě plodonosné. V dospělosti jsou světle hnědé a obvykle obsahují 4 až 6 vejčitých semen 5 mm velkých s blanitými křidélky dlouhými až 10 mm.[2][4][5][6]
Význam
Dřevo stromů je velmi kvalitní, je červenohnědě vybarvené, dobře se opracovává i leští a je velmi trvanlivé a odolné vůči hnilobě. Má silnou citrusovou vůni (říká se mu citrónové dřevo) a ve větším množství místnost silně provoní. Při zpracovávání vyvolává jeho prach u některých lidí alergii. Vyrábí se z něj drobný nábytek a hlavně našlo uplatnění v intarzii, pro svou barevnost a trvanlivost se hojně používá pro dřevořezby.
Ve starověkém Řecku i Římě byla při náboženských obřadech místo kadidla pálena vonná pryskyřice sandarakovníku vytékající z poraněných kmenů. Tato pryskyřice, nazývaná "sandarak", se používá pro výrobu kvalitních laků a u místních obyvatel je znám i její léčebný účinek. Sloužívá též místo kanadského balzámu v mikroskopii k upevňování vzorků a v optice ke tmelení čoček, bývá i součástí kosmetických přípravků. V oblasti Maghrebu se při léčbě krvácení využívá stahujících účinků tříslovin v kůře.
Strom je odolný vůči živočišným škůdcům a vhodný k zalesňování suchých míst i terénním úpravám na pohyblivých půdách, které dokáže stabilizovat před erozí. V sadovnictví je považován za zajímavou solitéru nebo i lesní skupinu ve větších parcích a zahradách. V chladnějších oblastech se ojediněle pěstuje v kbelících a přes zimu se přenáší do palmových skleníků a teplých, světlých hal.[4][6][7][8]
Ohrožení
Na Maltě (asi 130 stromů) a ve Španělsku (rozptýleně na 500 ha) zůstaly jen malé reliktní populace, které jsou regionálně považované za ohrožené. V Maroku, Alžírsku i Tunisku se ještě vyskytují na velkých plochách.
V Evropě jsou sandarakovníky chráněné a dochází k jejich opětovnému vysazování na původní místa nebo do městských parků jako okrasné dřeviny. V Africe se ale jejich lokality stále zmenšují následkem nadměrného kácení, požárů, spásání dobytkem, urbanizací i rozšiřováním zemědělské činnosti. V současnosti však celkové množství produktivních stromů sandarakovníku článkovaného ještě nekleslo pod prahové hodnoty a proto je IUCN považován za málo dotčený druh.[5][6][9][10]
Galerie
Typický porost
Větvička
Samičí šištice
Zralé šišky a semena
.JPG)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.