rod rostlin From Wikipedia, the free encyclopedia
Sítina (Juncus) je parafyletický rod jednoděložných rostlin z čeledi sítinovitých. Rozšířen je téměř kosmopolitně a je tvořen asi 300 druhy[1], z nich 22 roste v České republice[2].
 Sítina | |
|---|---|
 Sítina článkovaná (Juncus articulatus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | lipnicotvaré (Poales) |
| Čeleď | sítinovité (Juncaceae) |
| Rod | sítina (Juncus) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vyskytují se nejvíce v mírném podnebném pásmu, mnohem vzácnější jsou v tropech. Hlavním centrem rozmanitosti druhů jsou západní oblasti Severní Ameriky, Středomoří, Čínsko-himálajská oblast, Dálný východ, Jižní Afrika a Austrálie.
Jsou to vlhkomilné rostliny rostoucí nejčastěji v mokřadech, na vlhkých pastvinách a březích vodních toků či nádrží. Některé za příhodných podmínek velmi rychle zarůstají své okolí, v České republice je např. naturalizovaný neofyt sítina tenká považována za invazní druh.[3][4][5]
Sítiny jsou jednoleté nebo vytrvalé, lysé byliny, rostou obvykle v trsech a svými úzkými listy a tenkými, rýhovanými stonky se podobají travám. Vyrůstají z kořene nebo plazivého oddenku, jehož rozrůstáním se též rozšiřují. Listy s úzkými a plochými čepelemi rostou z otevřených pochev, u některých druhů jsou jen listy bazální.
Na vrcholu lodyhy je terminální květenství, jeho listen ale roste směrem vzhůru a vrcholíkové, latnaté nebo hroznovité květenství přerůstá. Květy jsou převážně oboupohlavné a často jsou seskupovány do hustých klubek nebo kruželů. Květ má nejčastěji šest blanitých okvětních lístků ve dvou přeslenech, tři až šest tyčinek v jednom nebo dvou kruzích. Přisedlý tříplodolistový semeník je jedno neb třídílný a mívá čnělku s trojitou bliznou. Ve květech nejsou nektaria a bývají opylovány větrem, některé květy se samosprašují i bez otevření.[3][4][5][6]
Plod je vejčitá, jednodílná, nebo na tři díly podélně rozdělená, pukající tobolka. Obsahuje 20 až 120 elipsoidních semen hnědé barvy, která po namočení sliz]ovatí. Jsou roznášena větrem nebo odplavována vodou a protože jsou po navlhnutí lepkavá, i přilnutím k peří nebo srsti živočichů. Do blízkého okolí se šíří i prostým rozrůstáním trsů a odnožováním. Poměrně jednoduše je lze množit i jarním rozdělováním trsů.[3][5][7]
Ekonomický význam sítin není v současnosti velký. Jen řídce se lodyhy druhů Juncus acutus a Juncus rigidus používají k výrobě papíru, Juncus alpinus a Juncus roemerianus zase pro výrobu celulózy. U rukodělných výrobků se sítiny používalo pro vyplétaní sedáků židli a lavic i pro zhotovování rohoží.
Sítiny bývají vysazovány do ozdobných zahrad k jezírkům jako součást záhonů vlhkomilných rostlin, kterým nevadí kolísání vodní hladiny. Pokud rostou na sečených nebo spásaných loukách znehodnocují píci. Některé druhy, jako sítina žabí, jsou přímo považované za plevel.[5][7]
V české přírodě rostou tyto druhy sítiny:
Dále se vyskytují i hybridy:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
