sídlo rychtáře From Wikipedia, the free encyclopedia
Rychta byla v období feudalismu sídlem úředníka – rychtáře. Tato označení byla preferována v oblasti magdeburského práva. V oblasti franského práva (hlavně sever Čech a Moravy, Slezsko a Lužice) byl pro rychtáře preferován synonymní výraz šoltys (též šulc či šolc, jeho sídlo se nazývalo šulcovna), v části Moravy se rychtář nazýval fojt a jeho sídlo fojtství.
Ve městských rychtách úřadoval královský rychtář dohlížející na městskou radu. Úřad královského rychtáře ztrácel postupně na významu a jeho sídlo bylo někdy změněno na radnici (např. Stará radnice v Brně), nebo bylo přebudováno k jiným účelům.
Na vesnici byl rychtář vrchnostenským úředníkem, který především zajišťoval plnění vrchností vydávaných pokynů.
Sídla jmenovaných (volených) rychtářů
Na některých panstvích zastávali rychtářský úřad obvykle dobří hospodáři, vážení a vzdělaní, kteří bývali k přijetí funkce vyzváni vrchností, později byli také voleni. Při předávání funkce se stěhovala „obecní almara“ s úředními spisy vždy do usedlosti nového rychtáře. Zpravidla se stavení takového (dočasného) sídla rychty svou velikostí, výstavností ani uspořádáním nelišilo od usedlostí ostatních hospodářů. Příkladem je rychta ve Zbečně.
Jiná situace vznikala tam, kde rychtářství bylo jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora – zakladatele vsi. Rychtář měl tím zajištěny určité výsady. Např. roku 1441 vydal Čeněk ze Šárova na Lanškrouně privilegium na damníkovskou rychtu Václavu Hermanovi. K příslušenství této rychty patřil půllán rolí, mlýn o jednom kole a právo držet k rychtě řemeslníky, jako byl kovář, pekař, řezník, krejčí a švec. Navíc měl tento dědičný rychtář právo za určitý plat svobodně vařit a šenkovat pivo. Pozůstatky těchto rychtářských privilegií se v obci udržely až do 19. století.[1]
Sídlo rychty v takovém případě nejenom zajišťuje dobrý chod rychtářského úřadu (velká světnice pro schůze), ale plní rovněž reprezentativní funkci.
Rychta (Vídeň u Velkého Meziříčí) – původně tvrz Vídeňských z Českého Ostrova, poté rychta. Cenná stavba zbourána při cvičení HZS ve druhé polovině 80. let 20. století.
Rychta (Zbečno) – Zbečno čp. 22, roubená budova (Hamousův statek), kulturní památka
Stará rychta – sídlo staroměstského královského rychtáře na rohu Rytířské ulice a ulice Na Můstku v Praze 1
Šoltýství Heřmanovice – sídlo šoltýse (rychtáře) Heřmanovice čp. 136, kulturní památka
Vísecká rychta – největší roubené stavení v ČR, pobočka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě s expozicí lidového umění
Rychta (Znětínek) – dosud stojící budova svobodné rychty čp. 18 se nachází v severovýchodní části návsi. Bez památkové ochrany.
Významné nedochované rychty
Rychta (Kamenice) – Kamenice u Dobrého čp. 1 (nedaleko Dobrušky), mimořádná památka lidové architektury, zničená v 80. letech 20. století
Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského: 35 vystřihovánek z časopisu ABC a novinka Hrad Točník, BB/art ve spolupráci se společností Ringier ČR, 2007, ISBN978-80-7381-102-0 (395 stran, vyšlo k 50. výročí časopisu ABC)
Frolec Václav, Vařeka Josef: Lidová architektura. Encyklopedie, (2. přepracované vydání), Grada, Praha 2007, ISBN978-80-247-1204-8, EAN 9788024712048;
Mencl Václav: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha 1980
Škabrada Jiří: Lidové stavby – Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, ISBN80-7203-082-5