Ruské parlamentní volby do Státní dumy proběhly 2. prosince 2007. O zisk mandátů (celkem 450) se pokusilo 11 stran, hnutí či koalic[1]. Na průběh voleb ve více než 96 000 volebních místnostech dohlíželo pouze 330 pozorovatelů z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.[2] Evropští pozorovatelé i Spojené státy americké označili volby za neférové a jasně porušující mezinárodní závazky a normy. Z tohoto důvodu také řada západních politiků neblahopřála Vladimiru Putinovi k vítězství (např. Angela Merkelová) a ti, kteří tak učinili, se stali terčem kritiky (např. Nicolas Sarkozy).
Před volbami
Volbám, ve kterých se předpokládal úspěch tzv. pro-kremelských stran[3][4], předcházela poměrně vyostřená předvolební kampaň[5][6]. Opozice si stěžovala na nestrannost sdělovacích prostředků a minimální možnosti pro vyjádření protestu. Do voleb vedl Jednotného Ruska prezident Vladimir Putin[7], kampaň strany se točila převážně jen okolo jeho osoby a zviditelňování jeho úspěchů během prezidentského období. Kampaň komunistů se orientovala především na sociální otázky, strana požadovala růst platů a důchodů. Liberálně demokratická strana se profilovala jako nacionalistická a protizápadní. Zájem také vzbudila kandidatura Andreje Lugovoje (podezřelý z vraždy A. Litviněnka) jako volební dvojky této strany[8]. Spravedlivé Rusko se přes vysoká očekávání pohybovalo na hranici volitelnosti (pod 7%). Ruské opoziční strany zůstávaly rozděleny, nejvýrazněji se profilovalo hnutí Jiné Rusko. Většina voličů očekávalo od strany, kterou volilo „obranyschopnost země, sociální jistoty zaměstnaných, zvýšená role státu v oblasti ekonomiky, zavedení pořádku, a to i za cenu omezení některých občanských svobod, a hájení zájmů jednotlivých regionů"[9]. Ilja Jašin z hnutí Jabloko označil v rozhovoru pro ČT volby jako "nedobrou imitaci voleb", novinářka Natalie Sudlianková jako "referendum o Putinovi"[10]. Krátce po ukončení voleb byly zveřejněny první odhady výsledků, ve kterých obdrželo Jednotné Rusko zhruba 63%, do parlamentu se dostali ještě komunisté (12%), nacionalisté (10%) a Spravedlivé Rusko (těsně nad 7%). Komunisté i Svaz pravicových sil oznámili záměr napadnout regulérnost voleb [11].
Pořadí kandidujících stran
| Název strany | |
|---|---|
| Agrární strana Ruska | |
| Občanská síla | |
| Demokratická strana Ruska | |
| Komunistická strana Ruské federace | |
| Svaz pravicových sil | |
| Ruská strana sociální spravedlnosti | |
| Liberální demokratická strana Ruska | |
| Spravedlivé Rusko | |
| Ruští patrioti Strana ruské obrody | |
| Jednotné Rusko | |
| Jabloko |
Předvolební průzkumy
Podle předvolebních průzkumů mohly dvě prokremelské strany Jednotné Rusko a Spravedlivé Rusko obdržet až dvě třetiny hlasů. Podle některých průzkumů krátce před volbami podpora Jednotného Ruska poklesla, i když si stále udržovalo podporu zhruba 50%[12], podle jiných mohlo dosáhnou až 67% hlasů. Podle sociologického centra Levada se volební účast měla pohybovat okolo 63%, přičemž až 85% Rusů nesledovalo předvolební kampaň [13].
Volební výsledky
V minulých volbách se polovina Dumy, tedy 225 poslanců, volila jednokolově většinovým systémem. Druhá polovina se volila poměrným systémem s 5% klauzulí. V těchto volbách se však všech 450 křesel volilo poměrným systémem (s klauzulí 7%), což znemožnilo malým stranám a nezávislým ve volbách uspět. Zrušena byla rovněž podmínka platnosti voleb, kdy se muselo zúčastnit 25% voličů. Dále nebylo možno hlasovat „proti všem“ jako v minulých volbách, na což opozice (Jiné Rusko) reagovala odevzdáváním přeškrtnutých volebních lístků (oficiálně brané jako neplatné) [14].
Jednotné Rusko podle očekávání drtivě zvítězilo a obsadilo 315 z 450 mandátů, tedy 70% mandátů v Dumě. Do parlamentu se dostaly ještě další tři strany: komunisté procentuálně oproti roku 2003 mírně oslabili, celkově ale obdrželi 57 mandátů, tedy zhruba 12,7% mandátů; nacionalističtí liberální demokraté nepřesáhli 10% voličských hlasů, v parlamentu jim náleží 40 křesel, tedy necelých 9% mandátů; nejslabší parlamentní stranou je Spravedlivé Rusko, které jen těsně překročilo volební „závoru“ (přestože průzkumy pár dní před volbami mu přisuzovaly 4%) a se ziskem 7,8% obsadilo 38 poslaneckých míst (8,5% mandátů). Post nejsilnější mimoparlamentní stranou obsadili levicoví agrárníci se ziskem 2,3%. Liberální opozice opět postupovala rozděleně, zisk stran (sociálně demokratické Jabloko, pravicový Svaz a Občanská síla) se pohyboval pouze okolo 1%. Neuspěli ani od komunistů odštěpené strany.
Evropští pozorovatelé označili volby za "neférové" a kritizovali "zneužití moci" a "jasné porušení mezinárodních příslibů a norem" Vladimirem Putinem a stranou Jednotné Rusko.[15]
| . | Počet hlasů | % | +/- | Mandáty | +/- | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Jednotné Rusko, Единая Россия | |||||
| 2. | Komunistická strana Ruské federace, Коммунистическая партия Российской Федерации | |||||
| 3. | Liberálně-demokratická strana Ruska, Либерально-Демократическая Партия России | |||||
| 4. | Spravedlivé Rusko, Справедливая Россия | |||||
| 5. | Agrární strana Ruska, Аграрная Партия России | |||||
| 6. | Ruská demokratická strana "Jabloko", Российская демократическая партия "Яблоко" | |||||
| 7. | Občanská síla, Гражданская сила | |||||
| 8. | Svaz pravicových sil, Союз Правых Сил | |||||
| 9. | Ruští patrioti, Патриоты России | |||||
| 10. | Ruská strana sociální spravedlnosti, Российская партия справедливости | |||||
| 11. | Demokratická strana Ruska, Демократическая Партия России | |||||
| Neplatné hlasovací lístky | — | |||||
| 100,00 |
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
