španělský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Roberto Carballés Baena (* 23. března 1993 Tenerife) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]
Roberto Carballés Baena | |
---|---|
Roberto Carballés Baena ve Wimbledonu 2018 | |
Stát | Španělsko |
Datum narození | 23. března 1993 (31 let)[1] |
Místo narození | Tenerife, Španělsko[1] |
Bydliště | Granada, Španělsko[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 77 kg[1] |
Profesionál od | 2011[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 539 507 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 102–129 |
Tituly | 2 ATP, 11 challengerů, 9 ITF |
Nejvyšší umístění | 49. místo (10. dubna 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2021) |
French Open | 3. kolo (2020) |
Wimbledon | 2. kolo (2023) |
US Open | 2. kolo (2018, 2020, 2021, 2022, 2023) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 29–54 |
Tituly | 1 ATP, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 127. místo (2. března 2020) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2019, 2022) |
French Open | 2. kolo (2018, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2018, 2023) |
US Open | 2. kolo (2019) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 49. místě a ve čtyřhře v březnu 2020 na 127. místě. Trénují ho José María Garrido s Josém Maríou Arenasem. Dříve tuto roli plnil Pere Riba.[3][1]
V juniorském tenise vyhrál čtyřhru na French Open 2011, když s krajanem Andrésem Artuñedem ve finále porazili Američany Mitchella Kruegera se Shanem Vinsantem. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2011 na 8. příčce.[2]
Španělsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Pablem Andújarem. V prvním kole je vyřadil italský pár Lorenzo Musetti a Lorenzo Sonego.
Na okruhu ATP Tour debutoval po zisku divoké karty dubnovým Barcelona Open Banco Sabadell 2013. Na úvod dvouhry jej zdolal čtyřicátý první hráč žebříčku Nikolaj Davyděnko z Ruska. O týden později postoupil poprvé z kvalifikace až do semifinále, když na Grand Prix Hassan II 2014 v Casablance postupně vyřadil Davida Gofina, pátého nasazeného Joãa Sousu a Andreje Kuzněcova. Jeho cestu soutěží zastavil krajan a pozdější vítěz Guillermo García-López z šesté světové desítky. Do série Masters premiérově zasáhl na Miami Open 2016 v Key Biscayne, kam mu organizátoři udělili divokou kartu. V prvním kole však nenašel recept na Brita Aljaže Bedeneho, přestože získal úvodní sadu.[4]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Rumuna Maria Copila. V úvodním kole pařížské dvouhry však podlehl šťastnému poraženému kvalifikantovi Adamu Pavláskovi po pětisetové bitvě.[4]
Do premiérového finále na túře ATP postoupil během antukového Ecuador Open Quito 2018. V semifinále vyřadil slovenského kvalifikanta Andreje Martina a ve finále favorizovaného krajana Alberta Ramose Viñolase, figurujícího na 21. místě žebříčku. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 76. místo. V kvalifikaci ekvádorského turnaje přitom vyhrál svůj vůbec první zápas v sezóně 2018. Stal se rovněž prvním Španělem od triumfu Almagra ve Valencii 2006, který získal trofej z pozice kvalifikanta.[5] Na únorovém Chile Open 2020 pak vybojoval první deblový titul. V závěrečném utkání porazil s krajanem Alejandrem Davidovichem Fokinou salvadorsko-britské turnajové dvojky Marcela Arévala s Jonnym O'Marou.[6][4]
Druhou singlovou trofej vybojoval ve 30 letech na antukovém Grand Prix Hassan II 2023 v Marrákeši. Na cestě do finále vyřadil tři nasazené, na úvod americkou pětku Maxima Cressyho, ve čtvrtfinále nizozemskou čtyřku Tallona Griekspoora a v semifinále britskou dvojku Daniela Evanse. V boji o titul pak zdolal Francouze Alexandra Müllera po více než tříhodinové bitvě ve třech setech. V následném vydání žebříčku se poprvé v kariéře stal členem první světové padesátky, když figuroval na 49. příčce.[7]
|
Stav | Č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 11. února 2018 | Quito, Ekvádor | antuka | Albert Ramos-Viñolas | 6–3, 4–6, 6–4 |
Vítěz | 2. | 9. dubna 2023 | Marrákeš, Maroko | antuka | Alexandre Müller | 4–6, 7–6(7–3), 6–2 |
Finalista | 1. | 7. dubna 2024 | Marrákeš, Maroko | antuka | Matteo Berrettini | 5–7, 2–6 |
Stav | Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
vítěz | 1. | 1. března 2020 | Santiago, Chile | antuka | Alejandro Davidovich Fokina | Marcelo Arévalo Jonny O'Mara |
7–6(7–3), 6–1 |
Legenda |
---|
Challengery (11 D; 0 Č) |
ITF (9 D; 4 Č) |
Č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | září 2010 | Oviedo, Španělsko | antuka | Pablo Carreño Busta | 6–4, 6–2 |
2. | duben 2011 | Madrid, Španělsko | antuka | Gabriel Trujillo Soler | 6–3, 7–6(7–4) |
3. | květen 2011 | Vic, Španělsko | antuka | Jordi Samper Montaña | 5–7, 6–4, 6–1 |
4. | březen 2012 | Badalona, Španělsko | antuka | David Estruch | 6–2, 6–3 |
5. | duben 2012 | Rovinj, Chorvatsko | antuka | Marc Sieber | 6–4, 4–6, 7–5 |
6. | říjen 2012 | Sabadell, Španělsko | antuka | Gerard Granollers Pujol | 6–4, 6–1 |
7. | říjen 2013 | Sant Cugat, Španělsko | antuka | Guillermo Olaso | 6–3, 6–2 |
8. | říjen 2014 | Sabadell, Španělsko | antuka | Pedro Cachín | 6–4, 6–4 |
9. | říjen 2014 | Sant Cugat, Španělsko | antuka | Alexis Musialek | 6–4, 4–6, 6–2 |
10. | září 2015 | Kenitra, Maroko | antuka | Oriol Roca Batalla | 6–1, 5–1skreč |
11. | říjen 2015 | Mohammedia, Maroko | antuka | Kamil Majchrzak | 7–6(7–4), 6–2 |
12. | červenec 2017 | Cortina, Itálie | antuka | Gerald Melzer | 6–1, 6–0 |
13. | srpen 2017 | Manerbio, Itálie | antuka | Guillermo García-López | 6–4, 2–6, 6–2 |
14. | říjen 2018 | Barcelona, Španělsko | antuka | Pedro Martínez | 1–6, 6–3, 6–0 |
15. | duben 2019 | Murcia, Španělsko | antuka | Mikael Ymer | 2–6, 6–0, 6–2 |
16. | květen 2019 | Lisabon, Portugalsko | antuka | Facundo Bagnis | 2–6, 7–6(7–5), 6–1 |
17. | duben 2021 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Damir Džumhur | 6–4, 7–5 |
18. | květen 2022 | Tunis, Tunisko | antuka | Gijs Brouwer | 6–1, 6–1 |
19. | září 2022 | Sevilla, Španělsko | antuka | Bernabé Zapata Miralles | 6–3, 7–6(8–6) |
20. | září 2023 | Sevilla, Španělsko (2) | antuka | Calvin Hemery | 6–3, 6–1 |
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2011 | Irun, Španělsko | antuka | Pablo Carreño Busta | Enrique López Pérez Jaime Pulgar-García |
6–4, 6–2 |
2. | říjen 2011 | Vilafranca, Španělsko | antuka | Gerard Granollers Pujol | Miguel Ángel López Jaén Gabriel Trujillo Soler |
3–6, 6–3, [11–9] |
3. | říjen 2013 | Sant Cugat, Španělsko | antuka | Oriol Roca Batalla | Marcos Giraldi Requena Iván Gómez Mantilla |
6–4, 6–2 |
4. | březen 2014 | Santa Margherita di Pula, Itálie | antuka | David Vega Hernández | Filippo Baldi Pietro Licciardi |
6–4, 6–4 |
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2011 | French Open | antuka | Andrés Artuñedo | Mitchell Krueger Shane Vinsant |
5–7, 7–6, [10–5] |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.