Remove ads
Pozitivní psychologie je psychologické odvětví zabývající se studiem pozitivních emocí (radost, štěstí, láska, naděje) a kladných životních zážitků a zkušeností (optimální prožívání – flow). V centru její pozornosti je také výzkum pozitivních individuálních vlastností a rysů osobnosti (optimismus, zvídavost, nezdolnost, smysl pro humor) a hledání faktorů, které se uplatňují v pozitivně fungujících společenstvích a institucích.[1] Obecně je tedy pozitivní psychologie zaměřena na vědecké studování lidského vzkvétání a jeho zákonitostí, stejně jako jiných stránek a ctností, které umožňují jednotlivcům, skupinám a komunitám prospívat.[2]
Jedním z důvodu vzniku pozitivní psychologie byl soustředěný zájem velkého množství klinických psychologů výlučně na negativní psychické jevy (úzkost, strach, obsese, bolest, deprese, syndrom vyhoření atd.). Snaha pomoci lidem s těmito těžkosti lehčího či těžšího charakteru zaváděla k tomu se o tato témata mnohem více zajímat, zkoumat je a pokusit se jim předcházet. Slezáčková to např. výstižně vyjadřuje slovy „Málokdo si jde popovídat s psychologem, jak se mu skvěle daří a že lepší už to snad ani být nemůže.“ [3]
Díky pozitivní psychologii by tedy mělo docházet k vyrovnávání intenzity zájmu psychologů o kladné i záporné stránky života.[4] Pozitivní psychologie se snaží ucelit aspekty osobnosti člověka doplněním právě o ty kladné stránky života. A i když byl na negativní stránky dáván v minulosti větší důraz, nemá za cíl je jakýmkoliv způsobem potlačovat.[5]
Mnoho pozornosti psychologie v minulosti věnovala individuu; i tento pohled chce pozitivní psychologie doplnit větším důrazem na sociální dimenzi psychického života, a to prohlubováním poznatků o vlivu vztahů mezi lidmi na duševní život člověka i o prosociálních jevech, tzn. takových, které dobré vztahy mezi lidmi kladně ovlivňují.[4]
Je také nutné odlišovat tuto odnož odborné psychologie od populárních či žurnalistických publikacích, které nám chtějí sice předat nějaké dobré poznatky v rámci pozitivního smýšlení aj., avšak poznatky většinou subjektivního rázu.[4] Pozitivní psychologie je pevně postavená na vědeckých výzkumech a bádání.[5]
Remove ads
Kořeny pozitivní psychologie sice sahají do 50. až 60. let 20. století, ale některé práce věnované kladným stránkám člověka jsou ještě starší - sahající až do antiky, v nichž se zabývali tématy, která dnešní pozitivní psychologie podrobně vědecky zkoumá. Takovými tématy byly např. ctnost či morální motivace.[5]
Nicméně rozmach vědeckého zájmu o studium a podporu pozitivních aspektů života jedince i společnosti však přichází až s počátkem 21. století.[6]
V roce 1999 se v americkém Lincolnu sešli vyznavatelé tohoto psychologického směru a dali tak pozitivní psychologii oficiální počátek. V dalším roce se představil jako nový směr v časopise American Psychologist. [7] Postupně se z Ameriky dostala do celého světa.
První kurzy byly započaty Martinem Seligmanem, jedním z hlavních představitelů tohoto směru, na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. V rámci českých univerzit můžeme pozitivní psychologii jako samostatný volitelný předmět studovat od roku 2008 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. [3] Téhož roku v Brně vzniklo Centrum pozitivní psychologie v České republice.[8] I když u počátků nástupu směru stálo Centrum pozitivní psychologie v rámci již zmíněné Pensylvánské univerzity vedené právě Martinem Seligmanem, celosvětovým střediskem je však Mezinárodní asociace pozitivní psychologie v americké Filadelfii (IPPA).[3]
Nicméně jako všechny proudy i pozitivní psychologie se setkává s negativními názory, hlavně však v jejím počátku. Např. někteří humanističtí psychologové vidí v tomto rozdělení psychologie do dvou aspektů, které jsou navzájem propojené, neucelenost a nekomplexnost. Jedním z argumentů je, že existence negativních jevů v životě zvyšuje hodnotu těch pozitivních. V kritice na osamostatnění pozitivní psychologie také zní, že negativita se vyskytuje v našich životech přirozeně, ba dokonce pro nás může být přínosná. Avšak zastánci směru se shodují na snahách pozitivní psychologie pochopit a doplnit realitu všech stránek života.[3]
Remove ads
Mezi hlavní představitele tohoto směru patří Martin Seligman, Mihaly Csikszentmihalyi, Charles R. Snyder, Christopher Peterson nebo Shane J. Lopez. Z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková a Jiří Mareš.
Martin E. P. Seligman, americký psycholog a profesor na Pensylvánské univerzitě, je považován za otce pozitivní psychologie (samotný termín ale vytvořil Abraham Maslow). Kromě pozitivní psychologie je také předním odborníkem v oblasti odolnosti, naučené bezmocnosti, deprese, optimismu a pesimismu. Proslavil se teoretickým modelem štěstí – PERMA a teorií naučené bezmocnosti. Napsal více než 350 vědeckých publikací a přes 30 knih. Mezi jeho nejznámější díla patří Naučený optimismus, Opravdové štěstí. Pozitivní psychologie v praxi nebo Vzkvétání.[9] [10][11]
Mihaly Csikszentmihalyi je psycholog a profesor na univerzitě v Chicagu maďarského původu. Proslul výzkumem takového psychického stavu, který sám nazval plynutí. Jedná se o stav, kdy jsou lidé nejšťastnější. Ve spojitosti s plynutím se věnuje oblastem optimálního prožívání, osobního růstu, kreativitě a motivaci. Je autorem řady publikací, mezi které patří například O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?, Flow a práce nebo Finding Flow: The Psychology Of Engagement With Everyday Life.[12]
Charles R. Snyder byl americký psycholog a profesor na univerzitě v Kansasu. Jeho výzkum se zaměřoval na téma naděje a odpuštění. Pojem naděje definoval jako „pozitivní emoční stav založený na interakci mezi snahou a cestou“. K jeho dílům patří Psychology of Hope: You Can Get Here from There, Uniqueness, the human pursuit of difference, Coping: The Psychology of What Works a další. Většina jeho knih a článků se zabývá právě otázkou naděje a jejími dopady na různé aspekty života, jako je zdraví, práce, děti, duchovno atd.[13][14]
Christopher Peterson, psycholog, se vyznamenal zejména jako profesor na univerzitě v Michiganu. Získal prestižní cenu Golden Apple za vynikající výuku. Předmětem jeho prací byl optimismus, zdraví, charakter a pohoda. Vydal přes 300 akademických publikací, například A Primer in Positive Psychology, Health and Optimism nebo Character Strengths and Virtues, u které je spoluautorem Martin Seligman.
Shane J. Lopez byl americký psycholog a vědecky pracovník. Obzvláště se věnuje naději. Zkoumá vazby mezi nadějí, rozvojem sil, akademickým úspěchem a celkovým blahobytem. Specializuje se na zvyšování naděje a silných stránek pro studenty od předškolního věku až po vysokoškoláky. Vydal více než 100 článků a 10 knih. Patří mezi ně například Making Hope Happen: Create the Future You Want for Yourself and Others, The Oxford Handbook of Hope, Positive Psychology: The Scientific and Practical Explorations of Human Strengths, kterou napsal společně s Pedrottim a Snyderem.[15]
Jaro Křivohlavý byl český psycholog a profesor na Karlově Univerzitě. Zajímal se zejména o sociální a klinickou psychologii, komunikaci, stres a psychologii zdraví. Publikoval mnoho výzkumných a populárně-vědeckých prací. K těm nejznámějším náleží Psychologie zdraví, Pozitivní psychologie, Konflikty mezi lidmi a mnoho dalších.[4]
Alena Slezáčková působí v Psychologickém ústavu Filozofické fakulty MU v Brně. Je zakladatelkou Centra pozitivní psychologie ČR, zástupkyní ČR v Evropské společnosti pozitivní psychologie ENPP a členkou vedení Mezinárodní asociace pozitivní psychologie IPPA. Mezi její oblasti zájmu spadá kromě samotné pozitivní psychologie také naděje a osobní pohoda, všímavost, posttraumatický rozvoj a psychologie zdraví a duševní hygiena. Je autorkou knihy Průvodce pozitivní psychologií a také mnoha oborných textů.[3][16]
Jiří Mareš je český psycholog a profesor. Zabývá se především pedagogickou, školní a lékařskou psychologií. Obecně se věnuje tématům jako je komunikace a interakce mezi lidmi, sociální klima školní třídy, styly učení u žáků, kladné stránky člověka a pozitivní lidské fungování ve světě. K jeho knihám například patří Pedagogická psychologie, Učitelovo pojetí výuky nebo Komunikace ve škole.[17][18][19]
Remove ads
Kognitivní oblast (myšlení)
- Moudrost
- Touha poznávat
- Vnímaná osobní zdatnost (self-efficacy)
- Schopnost a dovednost klást si cíle (goal setting)
- Naděje
- Optimistický způsob chápání životního dění
- Optimismus (i naučený)
- Životní pohoda
- Tvořivost
- Sebeovládání, sebekontrola a sebeřízení
Oblast emocionálního života
- Místo kladných citů a silných kladných emocí v životě
- Vrcholné emocionální a životní zážitky (flow)
- Subjektivní emocionální pohoda
- Emocionální inteligence
- Emocionální tvořivost
- Nadějné zvládání emocionálních problémů
- Emocionální nezlomnost, nezdolnost a houževnatost
- Kladné sebeoceňování (self-esteem)
Oblast vzájemných vztahů mezi lidmi (sociální psychologie)
- Soucítění (compassion)
- Sociální blízkost
- Odpouštění a smiřování
- Vděčnost
- Láska
- Empatie a altruismus
- Morální motivace
Speciální způsoby zvládání životních problémů, konfliktů a distresů
- Hledání smysluplnosti života
- Humor
- Meditace
- Spiritualita
- Vnímání kladných věcí (kladů dění) a růstu (zrání)
- Připomínání si kladných okamžiků
- Vyprávění a psaní životních zážitků
Speciální osobní přístupy k životu
- Osobní pravost a opravdovost – autenticita
- Pokora
- Zacházení s představami a iluzemi
- Snaha být sám sebou, nejen jako jiní – osobní identita
- Strategie zvládání a cesta k seberealizaci
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads