francouzský matematik, fyzik, astronom a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Pierre Simon de Laplace [laplas] (23. března 1749 – 5. března 1827) byl francouzský matematik, fyzik, astronom a politik; člen Francouzské akademie věd, Královské společnosti v Londýně a Komise pro míry a váhy.
| Pierre Simon de Laplace | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. března 1749 Beaumont-en-Auge |
| Úmrtí | 5. března 1827 (ve věku 77 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse (48°50′16″ s. š., 2°19′42″ v. d.) |
| Bydliště | Dolní Normandie Arcueil |
| Alma mater | Caenská univerzita Du Boisova kolej |
| Povolání | matematik, astronom, fyzik, politik, filozof, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik, statistik a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | École normale Bureau des Longitudes Francouzský institut |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1803) velkodůstojník Řádu čestné legie (1804) velkokříž Řádu sjednocení (1813) velkokříž Řádu čestné legie (1825) společník Americké akademie umění a věd … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | agnosticismus |
| Choť | Marie Anne Charlotte de Courty de Romange (od 1788) |
| Děti | Charles Émile de Laplace |
| Funkce | ministr vnitra Francie (1799) člen Konzervativního senátu (1799–1814) prezident (Francouzská akademie věd; 1812) francouzský pair (1814–1827) 8. křeslo Francouzské akademie (1816–1827) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Laplace je právem považován za jednoho z největších vědců vůbec. Zanechal monumentální dílo již svým rozsahem.[1][2][3] Zabýval se matematickou analýzou, teorií pravděpodobnosti, nebeskou mechanikou, teorií potenciálu, zavedl pojem Laplaceovy transformace, užil tzv. Laplaceův operátor (v parciální diferenciální rovnici pro potenciál silového pole). Je autorem teorie o vzniku sluneční soustavy z rotující mlhoviny (Kantova-Laplaceova teorie) a mnoha dalších teorií a metod s mnoha aplikacemi.
Laplace je také více než mnoho jiných velikánů vědy spojován se zakořeněnými pověrami a názory, které nikdy prokazatelně nehlásal. Je zejména často zcela neprávem považován za naivního propagátora představy absolutně deterministického vesmíru, analogického kolosálnímu hodinovému stroji, který by po zadání všech rovnic a počátečních podmínek všech částic ve vesmíru umožňoval absolutně přesně předvídat budoucnost. Jde však o pouhou tradovanou pověru. Pozorné studium originálních prací Laplaceho však ukazuje, že tento vědec zastával názor právě opačný a byl propagátorem pravděpodobnostně chápané a zcela moderní formy determinismu. Uvedený příklad Laplaceova démona, jak byl později pojmenován, uváděl Laplace z důvodů zcela opačných, než je mu podsouváno: ukazuje na něm absurditu a nereálnost absolutního determinismu, aby vyzdvihl nutnost pravděpodobnostního popisu jevů. Není náhodou, že tak činí ve svých knihách o teorii pravděpodobnosti, nikoli nebeské mechanice.[4][5]
Jako chlapec se Laplace dostal do vojenské školy. Tam projevil tak mimořádné matematické nadání, že byl v šestnácti přijat na univerzitu v Caen. O dva roky později odjel do Paříže a přál si poznat fyzika a matematika d'Alemberta. Tento vědec ale nemínil s mladíkem marnit čas a Laplace vůbec nepřijal. Teprve když mu Laplace poslal svou teorii o mechanice, poznal vědec, že Laplace má velký talent. Přijal ho a zařídil mu místo profesora matematiky na vysoké škole.
V 80. letech 18. století se mu podařilo vyřešit jeden z tehdy nejožehavějších teoretických problémů – stabilitu sluneční soustavy. Astronomové už dlouho zjišťovali posuny v drahách planet, které se nepodařilo s pomocí Newtonova gravitačního zákona vysvětlit. Laplace vyvinul v roce 1784 novou metodu pro výpočet pohybu planet a dokázal, že dráhy planet jsou v souladu s newtonovskou mechanikou. Jeho analýza planetárního pohybu zůstala ještě dlouho nepřekonatelným vzorem.
K nejznámějším Laplaceovým úspěchům patří jeho teorie o vzniku sluneční soustavy. Navázal na Kantovy úvahy z roku 1754 a dal jim přesnou fyzikální i matematickou podobu: Sluneční soustava vznikla z původního mraku chladného prachu a plynu, který se gravitačním zhuštěním zahřál a roztočil. Planety se zrodily z odtrženého pásu žhavého plynu. Předpověděl i existenci černých děr, když roku 1796 vyslovil hypotézu, že existují tak masivní hvězdy, že je nedokáže opustit světlo.
Z moderního pohledu je snad nejvýznamnějším odkazem Laplace jeho monumentální a nadčasová práce z teorie pravděpodobnosti. [6] V jeho pojetí byla teorie pravděpodobnosti vyzdvižena na úroveň, která poté nebyla po století překonána a je i z dnešního pohledu stále inspirativní. Z koncepčního hlediska chápe Laplace pravděpodobnost jako nástroj pro popis problémů s neúplnou vstupní informací – což je v reálném světě situace běžná. Známý je Laplaceův výrok, že „teorie pravděpodobnosti je v podstatě zdravý rozum, přeměněný na kalkulus“. Laplace též (znovu)objevil jednu z centrálních formulí teorie pravděpodobnosti – tzv. Bayesův teorém – který navíc zobecnil o faktor, umožňující popis jevů s obecným rozložením – tzv. apriorní informace. Toto Laplaceovo pojetí umožňuje přiřadit pravděpodobnosti i jevům, které nelze před provedením experimentů považovat za stejně pravděpodobné – v rozporu s další často tradovanou pověrou. Z matematického hlediska je ústředním bodem Laplaceovy pravděpodobnostní teorie tzv. metoda generujících funkcí. Laplace navíc aplikoval teorii pravděpodobnosti na prakticky všechny hlavní oblasti tehdejšího vědění, od nebeské mechaniky a teorie měření, až po statistiku a společenské vědy. Laplaceova rozsáhlá práce o teorii pravděpodobnosti ovšem velmi předběhla svou dobu a Laplace v ní své čtenáře nikterak nešetřil. Většina čtenářů, zejména mimo Francii, se však seznámila jen s populárně stylizovaným a mnohem stručnějším úvodem k této práci.[7] [8]
Na rozdíl od svého přítele Lavoisera neztratil Laplace hlavu na gilotině v době francouzských revolucí. Napoleon ho dokonce nakrátko jmenoval ministrem vnitra, poté členem senátu a nakonec mu udělil hraběcí titul. Naopak Laplace Napoleonovi dedikoval svou knihu o nebeské mechanice - a ten ji prý dokonce pozorně pročetl. Též se vypráví, že Laplace byl Napoleonem žertem tázán, proč se ve své knize o nebeské mechanice nikde nemluví o Bohu. Laplace prý odpověděl slavnou větou: „Občane první konzule, tuto hypotézu jsem nikde nepotřeboval.“ Po návratu Bourbonů na trůn se Laplace stal přívržencem krále a Ludvík XVIII. ho povýšil na markýze.[9] Ve svých memoárech, které Napoleon sepsal ve vyhnanství na ostrově sv. Heleny, je na účet Laplace ironicky připsáno, že tento mistr infinitezimálního počtu v konventu „šířil ducha nekonečně malých veličin“ a musel být proto funkce ministra vnitra zbaven. Laplace si tak i svými politickými a náboženskými postoji a vědeckými úspěchy vytvořil řadu nepřátel, což se po jeho smrti též negativně projevilo na jeho odkazu.[10][11][12]
Pierre Simon de Laplace je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
