Paul Whiteman

Paul Whiteman (28. března 1890 - 29. prosince 1967 Doylestown) byl americký hudebník, kapelník, jazzman.^[1]

Paul Whiteman
Paul Whiteman (1939)
Rodné jméno	Paul Samuel Whiteman
Narození	28. března 1890 Denver
Úmrtí	29. prosince 1967 (ve věku 77 let) Doylestown
Místo pohřbení	First Presbyterian Church of Ewing Cemetery
Alma mater	East High School
Povolání	dirigent, kapelník, jazzový hudebník, hudební skladatel a rozhlasový moderátor
Zaměstnavatel	American Broadcasting Company
Ocenění	Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Choť	Margaret Livingston (od 1931) Vanda Hoff
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Začínal jako houslista a v letech 1917–18 byl dirigentem hudby amerického námořnictva. Později založil v Kalifornii hotelový orchestr, s nímž později, v roce 1920, přesídlil do New Yorku. Najal nejlepší bělošské hráče jazzu, ale ve svých aranžmá ponechal jen malý prostor pro improvizaci a výrazně zjednodušil jazzové rytmy. Ve 20. letech byl úspěšný jako spoluskladatel populárních písní a řídil svůj orchestr v muzikálech na Broadwayi.

Whiteman objednal Rhapsody in Blue od George Gershwina a dirigoval její premiéru v Aeolian Hall v New Yorku v roce 1924 se skladatelem jako klavírním sólistou. Whiteman také představil Grand Canyon Suite (1931) od Ferde Grofého, který aranžoval Rhapsody. Ta se stala Whitemanovým tématem a založil cenu Whiteman Awards za skladby ve stylu „symfonického jazzu“. Film King of Jazz z roku 1930 byl prvním ze čtyř, v nichž se jeho orchestr objevil. Whiteman byl hostitelem několika národních rozhlasových programů během třicátých let, napsal tři knihy (Jazz s Mary Margaret McBride, 1926; How To Be a Bandleader s Leslie Lieber, 1941; Records for the Millions, 1948) a vytvořil rovněž řadu nahrávek. Jeho popularita koncem 40. let klesala, ale v 50. letech se vrátil jako moderátor televizních seriálů a příležitostně vedl kapely až do doby své smrti.