monitor brazilského námořnictva From Wikipedia, the free encyclopedia
Parnaíba (U17) je monitor brazilského námořnictva. Ve službě je od roku 1938. Původně měl sloužit na řekách na hranici s Bolívií, ale na to měl moc velký ponor. Jinak jde o úspěšné, silně vyzbrojené a relativně dobře chráněné plavidlo.[1]
 Parnaíba (U17) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | monitor |
| Číslo trupu | P2, U17 |
| Jméno podle | řeka Parnaíba |
| Zahájení stavby | 11. června 1936 |
| Spuštěna na vodu | 6. listopadu 1937 |
| Uvedena do služby | 4. března 1938 |
| Osud | aktivní (2023) |
| Předchůdce | třída Javarí |
| Následovník | Paraguassú (U16) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 620 t (standardní) 720 t (plný)[1] |
| Délka | 54,3 m (na vodorysce) 55 m (celková) |
| Šířka | 10,2 m |
| Ponor | 1,52 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby 1300 hp |
| Rychlost | 12 uzlů |
| Dosah | 1350 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 90 |
| Pancíř | 76mm boky 38mm paluba |
| Výzbroj | 1× 152mm kanón 47mm kanón (2×1) |
_(53155023335).jpg)
Na návrhu monitoru se podílela britská společnost Thornycroft, která byla i dodavatelem pohonného systému. Stavbu zajistila brazilská loděnice Arsenal de Marinha v Rio de Janeiro.[1] Stavba byla zahájena 11. června 1936, plavidlo bylo na vodu spuštěno 6. listopadu 1937 a do služby bylo zařazeno 4. března 1938.[2]
_(53154039557).jpg)
Monitor byl dokončen s výzbrojí jednoho 152mm/50 kanónů a dvou 47mm/40 kanónů Hotchkiss. Část trupu chrání boční pancéřový pás o síle 76 mm a paluba o síle 38 mm. Pohonný systém tvořily dva kotle a dva parní stroje o celkovém výkonu 1600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala dvanáct uzlů. Dosah byl 1350 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[1]
V letech 1942–1945 výzbroj posílily dvě 87mm houfnice a čtyři 20mm kanóny Oerlikon Mk.4. V roce 1960 byl monitor přezbrojen. Odstraněn byl 152mm kanón a obě houfnice. Výzbroj naopak posílil jeden 76mm/50 kanón Mk.22, dva 40mm kanóny Bofors Mk.3 a dva 20mm kanóny Oerlikon Mk.4.[1]
V roce 1996 byl původní pohonný systém nahrazen dvěma diesely o výkonu 1300 hp. Nejvyšší rychlost zůstala dvanáct uzlů. Dále byly instalovány navigační radary Racal Decca a Furuno 3600.[1]
V letech 1998–1999 oba původní 40mm kanóny nahradily dva 40mm/70 kanóny Bofors Mk.48, sejmuté z fregaty Liberal (F43).[3] Nové složení výzbroje tak bylo jeden 76mm kanón, dva 47mm kanóny, dva 40mm kanóny a dva 20mm kanóny. Na zádi byla rovněž instalována přistávací plocha pro vrtulník. Dimenzována je pro Bell IH-6B (Jet Ranger III) a Eurocopter AS 350.[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
