český šlechtic z rodu Harrachů, majitel jilemnického velkostatku a syn významného politika Jana hraběte Harracha From Wikipedia, the free encyclopedia
Otto Nepomuk hrabě Harrach, německy Otto Johann Nepomuk Bohuslaw Maria Scholastika Graf von Harrach; (10. února 1863 Praha[2] – 10. září 1935 Hrádek u Nechanic) byl český šlechtic z rodu Harrachů, majitel jilemnického velkostatku a syn významného politika Jana hraběte Harracha.
JUDr. Otto Jan Nepomuk Bohuslaw Maria Scholastika z Harrachu | |
---|---|
8. držitel jilemnického velkostatku | |
Ve funkci: 1909 – 1935 | |
Předchůdce | Jan Harrach |
Nástupce | Jan Antonín Harrach |
Narození | 10. února 1863 Praha Habsburská monarchie |
Úmrtí | 10. září 1935 (ve věku 72 let) Hrádek u Nechanic Československo |
Místo pohřbení | Harrachovská hrobka Horní Branná |
Národnost | česká |
Choť | Karolína z Oettingen-Wallersteinu (od 1902) |
Rodiče | Jan Nepomuk z Harrachu a Marie Markéta z Lobkovic |
Děti | Jan Antonín z Harrachu Ernestina Antonie z Harrachu |
Příbuzní | Gabriela z Harrachu a Arnošt František Hugo z Harrachu (sourozenci) Ferdinand Bonaventura Arnošt z Harrachu a Johanna Waldburg-Zeil[1] (vnoučata) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik a velkostatkář |
Náboženství | katolík |
Commons | Otto Nepomuk z Harrachu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se 10. února 1863 v Praze. Jeho otcem byl šlechtic, politik a mecenáš Jan Nepomuk František Harrach a jeho matkou byla Marie Margareta z Lobkovic.[3] Následníkem rodu a dědicem se stal poté, co byl jeho starší bratr, František Karl, vyloučen z následnictví kvůli své duševní chorobě. Stejně jako jeho otec, i on byl znamenitý lovec s blízkým vztahem k přírodě. Jan Harrach mu jako vychovatele přidělil spisovatele Julia Zeyera. Vystudoval práva a získal titul JUDr. Od roku 1899 mohl již plně zastupovat svého otce.[4]
Roku 1902 se oženil s Karolinou Oettingen-Wallerstein a hned následující rok nechal pro svou rodinu postavit zámek Strkov (nedaleko Plané nad Lužnicí) jako svoje letní sídlo. Také nechal zmodernizovat zámek Hrádek u Nechanic. V roce 1904 vydává knihu Rohrau, kde zkoumá svůj rodokmen. Roku 1911 byla opravena kanalizace a roku 1914 byl zámek elektrifikován.[5] Spolupracoval s jilemnickým starostou Františkem X. Jeriem na elektrifikaci města a výstavbě nových budov a zařízení.
Během první světové války přilepšoval k malým přídělům svých zaměstnanců a později jejich výživu zcela převzal. Pomáhal také starostovi města Karlu Čermákovi, získávat pro město mimořádné dodávky potravin. Po válce se stal i s celou rodinou občanem Československé republiky a požádal o udělení domovského práva v Jilemnici. To ovšem jilemnické zastupitelstvo zamítlo a Harrachové tak získali domovské právo v Harrachově. Konflikty vznikaly mezi vedením města a Harrachem ohledně jilemnického zámku, který skupina jilemnických občanů chtěla v rámci pozemkové reformy přeměnit na občanské byty.
Harrachův velkostatek byl zmenšen pozemkovou reformou z dosavadních cca 14 000 ha na přibližně 5750 ha. Také musel přestěhovat celou správu svého majetku z Vídně do Československa. Za jeho vlády došlo na harrachovském panství k nepokojům. V roce 1920 přerostla nespokojenost zemědělských dělníků s poměry na harrachovském velkostatku ve vzpouru. Dělníci nejprve manifestovali na nechanickém náměstí, poté se vydali na Hrádek s úmyslem vyvlastnit harrachovský velkostatek. Tato akce ovšem nebyla úspěšná.[6] 30. listopadu 1920 byl na Ottu Harracha spáchán pokus o atentát, když se se jej na jeho zámku v Hrádku u Nechanic pokusil zastřelit anarchista Poláček. Nakonec však obrátil zbraň proti sobě.
Roku 1921 byl v Senátu na interpelaci senátora Hanse Hartla probírán postup pozemkového úřadu na jeho panství (Vosecké boudě).[7] Později trávil mnoho času na velkostatku Sadová. Otto Nepomuk z Harrachu zemřel na zámku v Hrádku u Nechanic roku 1935, ve věku 72 let. Je pohřben v Harrachovské hrobce v Horní Branné.[8] Stal se posledním Harrachem pohřbeným na tomto místě.[8]
Se svou manželkou Karolínou Oettingen-Wallerstein měl pouze dvě děti. Syna a dceru.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.