Oslavenec je komická opera[p 1] o jednom dějství českého skladatele Jindřicha Hartla na libreto Antonína Koukla. Poprvé ji uvedla 29. července 1882 divadelní společnost Jana Pištěka v Letním divadle na Královských vinohradech (Aréna v Kravíně) v Praze.[1]
| Oslavenec | |
|---|---|
| Žánr | komická opera |
| Skladatel | Jindřich Hartl |
| Libretista | Antonín Koukl |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1881 |
| Premiéra | 29. července 1882, Praha, Aréna v Kravíně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skladatel a dirigent Jindřich Hartl se vzápětí po absolvování varhanické školy v Praze (1874) zapojil do divadelního dění, nejprve v ochotnickém Mikulášském divadle, kde působil souběžně se svým zaměstnáním varhaníka, od roku 1877 pak u Pištěkovy divadelní společnosti, v letech 1879 až 1881 u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic a v letech 1881 až 1884 opět u Pištěka. Vedle zastávání kapelnické pozice v těchto společnostech, díky čemuž dirigoval značné množství oper a operet, také pro tato divadla komponoval scénickou hudbu k činohrám.[2][3]
Přitom napsal roku 1881 i krátkou operu – označovanou též jako „operní žert“ – pod názvem Oslavenec. Libreto s prostým venkovským námětem mu napsal mladý básník, dramatik a student práv, předčasně zesnulý Antonín Koukl (1860–1884), mimo jiné též libretista oper Ženichové Karla Kovařovice a Bratránek Josefa Nešvery.[4] Pištěkova společnost ji uvedla v premiéře 29. července 1882 v tzv. Letním divadle na Královských Vinohradech, známějším pod názvem „aréna v Kravíně“, v kombinaci s veseloherní aktovkou rovněž od Antonína Koukla Lov mladého krále. Při ohlašování premiéry Pražský denník zdůrazňoval, že Kouklovy „dosavadní práce se těšily vždy zasloužené přízni“ a že Hartlova hudba „lze-li souditi dle dosavadních skladeb tohoto mladého hudebního umělce, vyhoví zouplna požadavkům, jaké se kladou v lahodnou hudbu“.[5]
Ačkoli odborné recenze v tisku dílko uvedené v lidovém divadle pomíjely, obecenstvo ji přijalo celkem příznivě – opera u něj „doznala úspěchu velmi čestného“.[6] Nikoli však následující činohru, a proto byl Oslavenec hrán při třetím (a v Praze zřejmě posledním) představení v kombinaci s Blodkovou operou V studni. Podle pozdější zprávy v tisku se však kritika „celkem velmi příznivě se o výtvoru tomto pronesla“, včetně již uznávané autority Antonína Dvořáka, a Hartl podle zejména jeho pokynů Oslavence ještě přepracoval. V nové podobě k němu práva v říjnu 1882 koupilo i Švandovo divadlo – což dokazuje, že Hartlovo přecházení mezi oběma konkurenčními soubory nezanechalo zlou krev.[7] Švanda Oslavence uvedl ve svém smíchovském divadle poprvé 17. ledna 1883.[8] Souběžně ho hrála Pištěkova společnost na svých mimopražských působištích (například v Jičíně).[9] Po roce 1883 už tisk žádné profesionální uvedení Oslavence neregistruje, poměrně příznivý ohlas byl však Jindřichu Hartlovi jistě ku prospěchu při jednání o uvedení jeho celovečerní komické opery Natalie v Národním divadle o několik let později.
Tištěné libreto bylo vydáno v nakladatelství Jelínek & Hoffmann již v létě roku 1882 (byť nese vročení 1883).[10]
- Varčický, měšťanosta
- Jiřík, venkovský hoch
- Amálka, venkovské děvče
- Castagnelli, sochař
- Petronella, jeho žena
- Bartoloměj, kantor
- Lid a zpěváci
V městečku Křeseticích má umělec Castagnelli zhotovit sochu rodáka Fabiána ke stému výročí jeho narození. Starosta Varčický slibuje Castagnellimu pět dukátů odměny, bude-li dílo hotovo večer před výročím.
Castagnelli přemluví mládence Jiříka, aby se za sochu přestrojil; tak by umělec získal odměnu a nemusel by práci včas dokončit. Při oslavách si podvodu nikdo nepovšimne. Až když Jiříkova milá Amálka má položit k nohám „sochy“ věnec, Jiřík zapomene na svou roli, seskočí a Amálku obejme. Po vysvětlení, že vše učinil z lásky k Amálce, starosta Varčický Jiříkovi odpouští a Castagnelliho předá k potrestání.
Autorovo shrnutí děje v původním znění i celé libreto jsou k dispozici online.[11]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
