český politický spisovatel, politolog, profesor, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Oskar Krejčí (* 13. července 1948 Praha) je český politolog, autor přibližně třiceti knih a více než tisícovky nejrůznějších studií a článků. Je univerzitním profesorem.
prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc. | |
---|---|
Narození | 13. července 1948 (76 let) Praha Československo |
Povolání | politolog, pedagog, spisovatel a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | politologie, geopolitika a bezpečnostní politika |
Politická příslušnost | Komunistická strana Československa (1969–1990) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v Praze, střední školu vystudoval v Sokolově. V devatenácti letech byl jako vojín základní služby zatčen při pokusu o překročení státní hranice do Rakouska [1] a po více než dvouměsíční vyšetřovací vazbě odsouzen ke čtrnácti měsícům podmíněně. Rok pracoval jako horník na dole Gen. Jeremenko v Ostravě a více než rok jako strojník na KVHU ve Vřesové na Sokolovsku; zde vstoupil do KSČ. V letech 1969 až 1974 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze sociologii a filozofii. Podílel se zde i na práci tzv. prověrkových komisí. V letech 1974 až 1977 byl aspirantem na Ústavu pro filosofii a sociologii. Na filosofické fakultě UK zůstal jako odborný asistent v letech 1977 až 1978. V roce 1978 nastoupil do Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, vedeném akademikem Radovanem Richtou jako vědecký pracovník a zůstal zde do roku 1989 jako samostatný vědecký pracovník. V roce 1976 byl na stáži ve Filosofickém ústavu Akademie věd SSSR, v letech 1986 až 1987 absolvoval dlouhodobé vědecké stáže ve USA na Georgetown University, Columbia University a Virginia University. V letech 1986 až 1989 byl členem ediční rady pro filosofii a sociologii v nakladatelství Svoboda.
Od února 1989 do listopadu 1990 byl zaměstnán jako poradce komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy. V letech 1991 až 1993 působil jako vědecký tajemník Kabinetu pro politické vědy Ústavu státu a práva ČSAV (ředitelem zde byl tehdy František Šamalík, zástupcem ředitele Zdeněk Mlynář). Po zrušení Kabinetu v roce 1993 byl zaměstnán v letech 1993 až 1997 jako redaktor a šéfredaktor nakladatelství Victoria Publishing, v letech 1998 až 2007 jako redaktor týdeníku Ekonom vydavatelství Economia.
Mezitím byl v letech 1990 až 2000 členem redakční rady časopisu Mezinárodní politika, vydávaným Ústavem mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí a v letech 1993 až 1995 členem redakční rady časopisu Dialog (Dialogue), který patřil hnutí Obroda; byl také členem redakčních rad časopisů Politické vedy (vydavatel Fakulta politických věd UMB) a Studia Politica Slovaca (vydavatel Ústav politických věd SAV).
V roce 1975 obhájil titul PhDr. rigorózní prací Válka a politika. V roce 1978 získal titul CSc. za disertační práci Teorie postindustriální společnosti. Docentem pro obor mezinárodní vztahy se stal v roce 1998, profesorem pro obor mezinárodní vztahy a diplomacie v roce 2001.
Zároveň se na Slovensku začal vracet k vědecké a pedagogické práci – napřed na Fakultě politických věd Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kde učil na katedře mezinárodních vztahů a diplomacie, kterou též několik let vedl, a na Ústavu politických věd SAV v Bratislavě. Od roku 2002 do roku 2015 pracoval na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde působil jako proděkan pro vědu a několik let i jako ředitel pobočky této školy – Vzdělávacího a konzultačního institutu v Bratislavě. V roce 2015 přešel na Univerzitu Jana Amose Komenského Praha jako ředitel Institutu globálních studii UJAK a jako pracovník katedry mezinárodních vztahů a diplomacie, kde působil do roku 2023.
Podle Ministerstva vnitra ČR je evidován v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti v celé řadě kategorií[2] pod krycími jmény Oskar a Kaláb od roku 1975. Krejčí spolupracoval s 11. oddělením II. správy StB (zaměřena na mládež, vědu, školství a kulturu) a s X. správou StB (zaměřena na boj proti vnitřnímu nepříteli) jakožto důvěrník, agent a jako rezident, tedy zvláště spolehlivý a prověřený tajný spolupracovník, jenž organizoval práci dalších agentů, kteří mu byli svěřeni, a předával výsledky jejich činnosti.[3]
Krejčí mj. působil podle dochovaných svazků před rokem 1989 jako agent ve Filosofickém ústavu, kde pomáhal s čistkami „pravičáků“. [4] Krejčího maoistické a „pročínské názory“ dokonce v 70. letech znepokojovaly samotnou StB, když jej využívala pro čistky na FFUK. V roce 2018 se společně s Markem Hrubcem [5] také objevil na setkání evropské levice a vlivového orgánu Oddělení pro mezinárodní styky ÚV KS Číny, před nímž varovala i BIS jako před „speciální stranickou rozvědkou".[6]
Do KSČ vstoupil už koncem 60. let a zůstal zde i v době tzv. normalizace.; V předvečer sametové revoluce byl členem Obvodního výboru KSČ v Praze 1, ale také členem ideologické komise Městského výboru KSČ v Praze a stranickým instruktorem v Národním divadle. Od léta 1989 zprostředkovával kontakty premiéra poslední komunistické vlády Adamce s iniciativou Most. Je autorem projevu, kterým byl v prosinci 1989 ve Federálním shromáždění ČSSR navržen na prezidenta Václav Havel a posléze jednomyslně zvolen prezidentem. Krejčí připravoval programové prohlášení přechodné federální vlády národního porozumění a byl i hlavním redaktorem programového prohlášení federální vlády Mariána Čalfy vzešlé z voleb roku 1990.
Činnost Oskara Krejčího během sametové revoluce podrobně popsal Michael Kocáb v knize Vabank (Euromedia, 2019). V televizním seriálu České století – v dílu Poslední hurá – postavu Oskara Krejčího ztvárnil herec Oldřich Kaiser. [7]
Od roku 2006 se aktivně zapojil do kampaně proti umístění prvků americké protiraketové obrany v Česku. 5. května 2007 v Praze vystoupil jako jeden z hlavních mluvčí na konferenci, na které se diskutovalo o postupu v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě. Je signatářem tzv. Pražské výzvy přijaté účastníky konference.[8]
v časopisech Filosofický časopis, Sociologický časopis, Tvorba, Tribuna, Pražský demokrat, Mezinárodní politika, Právní rádce, Ekonom, Britské listy, První zprávy, Parlamentní listy, Literární noviny, !Argument, Slovo a podobně.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.