Operace Iridium

Výcvik skupin Iridium a Bronse probíhal společně u sídla Chicheley Hall (SOE STS 46;^[4] ve vsi Chicheley v hrabství Buckinghamshire), které bylo od července 1942 do dubna 1943 střediskem výcviku československých parašutistů.^[5] Členové skupiny Iridium v průběhu ledna a února 1943 absolvovali již pět neúspěšných pokusů o výsadek v Československu, z toho čtyři v tandemu se skupinou Mercury. Ta byla v té době ve složení: npor. Josef Šandera, des. Oldřich Janko, rtm. Jan Švachula a npor. Adolf Horák (operace byla nakonec uskutečněná až na sedmý pokus pod názvem Sulphur pouze ve dvoučlenném složení). Za neúspěchy stálo vždy nepříznivé počasí, při němž se navigátorům nepodařilo najít místo doskoku. První pokus o výsadek proběhl ve dnech 18.–19. ledna, pátý z pokusů pak 24.–25. února. Všechny paravýsadky zajišťovaly dvě perutě zvláštního určení, 138. a 161. peruť Královského letectva, operující z letiště v britském Tempsfordu.^[2]

V osudný den 14. března 1943 z letiště odstartovalo celkem čtrnáct Halifaxů, které měly uskutečnit sedm desantů ve Francii, čtyři v Polsku a tři v Československu. Z nich se čtyři letadla na základnu nikdy nevrátila. Jako první z Čs. výsadků startovala skupina Mercury v 19.08 hodin na stroji Halifax Mk II DT725 s imatrikulací NF-J 138. peruťe RAF, ani ne o hodinu později, ve 20.00 hodin, odstartovaly letouny Halifax Mk V DG245 s imatrikulací MA–W ze 161. perutě RAF se skupinou Iridium a Halifax Mk II BB281 NF-O ze 138. perutě RAF se skupinou Bronse.^[2] V oblasti nad Sušicí však panovaly natolik nepříznivé povětrnostní podmínky a špatná viditelnost, že se velitelé Halifaxů rozhodli výsadek neprovést a vrátit se na základnu. Při návratu z nezdařeného výsadku byl letoun DG245 se skupinou Iridium v 00.08 hodin 15. března 1943 sestřelen v oblasti Mnichova (východně od centra města, u současného sídliště Riem) německou protileteckou obranou.^[2] Spolu s britsko-kanadskou posádkou ve složení:^[6]^[2]^[7]

F/Lt Alfred Ellis Prior DFM, RAFVR, DFM – 1. pilot, kapitán posádky († ve věku 27 let, manžel Joyce Lilian Prior, otec Lyndy Joyce Prior, která se narodila šest týdnů po jeho smrti)^[8]
Sgt Francis Douglas Bell RAFVR – zadní střelec († ve věku 22 let, syn Franka a Elizabeth Bell)
Sgt John Henry Kempton RAFVR – střelec/dispečer († ve věku 29 let, syn Johna Williama a Nellie Kempton)
F/O Alfred John Kingham RAFVR – 2. pilot (syn Alberta Fredericka a Dorothy Elizabeth Kingham, manžel Violet Elizabeth Kingham)
P/O George McWilliam RAFVR – radista († ve věku 23 let)
Sgt Felix James Mowles RAF – letový inženýr
F/O Richard Winter Taylor DFC & Bar RCAF – navigátor (Kanaďan, † ve věku 23 let, syn Francise Wintera a Emily Taylor),

na místě zahynuli i všichni členové operace Iridium. Z operace Bronse, jejíž letadlo bylo sestřeleno již ve 23.43 hodin,^[2] přežil četař František Vrbka^[9] a Sgt. Malcolm John Hudson († 11. dubna 1943).^[2] Vrbka však svým zraněním podlehl jen o týden později. Poté, co si gestapo spojilo doklady nalezené v troskách letadla s českými parašutisty, kontaktovalo pražskou základnu gestapa, která do Mnichova vyslala vrtulník i se Stanislavem Srazilem a Karlem Čurdou, kteří měli oběti identifikovat. Vrbka byl přepraven do lazaretu SS v pražském Podolí, kde přes veškerou péči zemřel.^[10] Pouze skupině Mercury se podařil úspěšný návrat do Británie, kde přistáli v pět hodin ráno.^[2]

Ostatky uhořelých parašutistů byly uloženy na mnichovském hřbitově v Perlacherském lese (Friedhof am Perlacher Forst)^[11]^[12] v 10. oddělení, ostatky posádky na Válečném hřbitově Durnbach (Durnbach War Cemetery). Po tragédii obou skupin byly zvláštní operace zpravodajského odboru dočasně pozastaveny.^[2]

Mnichovský hřbitov Perlacher Forst

Hřbitov Perlacher Forst, Mnichov

Hroby výsadků Iridium a Bronse

Hrob Bohumíra Kobylky

Hroby Vladislava Soukupa a Miroslava Křičenského

Hrob Miroslava Špota

Vzhledem k faktu, že gestapo našlo v troskách letadla falešné doklady jen tří parašutistů, byly původní náhrobní kameny označeny jejich krycími jmény, navíc zkomolenými (Bohnmir Kovarik, Wadislaw Soncek), náhrobník Miroslava Křičenského byl označen jako „neznámý“ (Unbekannt). V roce 1959 proběhla exhumace všech ostatků 10. oddělení perlacherského hřbitova, které byly nově uloženy v oddělení 88. To bylo upraveno jako památník obětí nacismu. Po kontrole jejich stavu referátem válečných hrobů Ministerstva obrany v roce 2006, byly roku 2007 náhrobní desky parašutistů Iridia vyměněny a označeny skutečnými jmény.^[2] Česká republika několik let jednala s bavorskou stranou o přemístění ostatků. V dubnu 2025 ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany Robert Speychal oznámil, že v nejbližší době dojde k jejich převozu do ČR.^[11] Exhumace v Německu proběhly již v polovině roku 2024. Dne 22. srpna 2025 byly rakve zahaleny do státní vlajky a dopraveny do ČR.^[13] 12. září 2025 byly převezeny na Vítkov ke slavnostnímu ceremoniálu za účasti příbuzných padlých hrdinů, kteří si vedle vyznamenání převzali také ostatky.^[14]

Složení a úkoly

Činnost

Odkazy

Wikiwand - on