Oktobas

Oktobas je strunný smyčcový nástroj, který byl vynalezen v roce 1850 v Paříži francouzským houslařem Jeanem-Baptistou Vuillaumem. Má tři struny a v základu je zvětšeninou kontrabasu (exemplář v Cité de la Musique v Paříži měří 3,48 m, zatímco kontrabas zpravidla měří kolem 2 m). Kvůli extrémně dlouhému hmatníku a tlustým strunám se na něj hraje za využití systému pák a pedálů. Oktobas nebyl nikdy masově produkován či využíván skladateli. Kromě pařížského kusu existuje ještě ve sbírce Musical Instrument Museum ve Phoenixu a v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.^[1]

Oktobas
italsky Ottobasso německy Oktobass anglicky Octobass francouzsky Octobasse
Klasifikace
Podle způsobu vzniku tónu: Chordofony
Příbuzné nástroje
Kontrabas, Violoncello

V říjnu 2016 se Montrealský symfonický orchestr stal jediným orchestrem na světě, který vlastní oktobas, poté, co mu firma Canimex jeden darovala (vyrobený ve Francii v roce 2010^[2]).^[3][4]

Rozsah a ladění

Skladatel Hector Berlioz používal oktobas laděný v C₁, G₁ a C₂. Toto ladění mu dalo rozsah o oktávu nižší než violoncello a stejný s moderním kontrabasem rozšířeným o strunu C₁. Avšak v době, kdy byl oktobas vynalezený, byly nejnižšími možnými tóny na kontrabasu E₁ nebo G₁. Mechanismus dovolil každé struně chromaticky pokrýt rozsah čisté kvinty, takže se oktobas ve svém rozsahu dostal až k tónu G₂.^[5] Takto je naladěn i exemplář v Cité de la Musique v Paříži, který používá dobové střevové struny.

Nástroj v Musical Instrument Museum v Phoenixu, na kterém jsou moderní kovové struny je naladěný v C₀, G₀ a D₁. To mu dává rozsah 2 oktávy níž, než violloncello a o oktávu níž, než moderní kontrabas. Berlioz výslovně zapsal toto ladění do svého díla Traité d'instrumentation, ale nakonec ladění změnil. Nejnižší tóny v tomto přesahují průměrnou nejnižší člověkem slyšitelnou frekvenci zvuku 20 Hz, ale jsou slyšitelné díky podtónům.^[6]

Oktobas v Montreal Symphony Orchestra využívá střevové struny a je laděný v A₀. E₁ a H₁ a má rozsah až do Fis_2.^[7]