Ocasní plochy

Ocasní plochy jsou konstrukce v zadní části letadla, která zajišťuje stabilitu během letu, podobně jako pera na šípu.^[1][2][3] Většina letadel má ocasní plochy obsahující vertikální a horizontální stabilizační povrchy, které stabilizují letovou dynamiku stáčení a náklonu (směrovou a podélnou stabilitu).

Ocasní plochy letounu Boeing 747-200 společnosti Atlas Air

Navzdory účinným řídicím plochám bylo mnoho raných letadel, které postrádaly stabilizační ocasní plochy, prakticky nelétatelných. I tzv. „bezocasá letadla“ mají obvykle ocasní ploutev (většinou vertikální stabilizátor). Letadla těžší než vzduch bez jakéhokoli druhu ocasních ploch (samokřídla jako např. Northrop B-2) jsou vzácná a obecně používají speciálně tvarované profily, jejichž odtoková hrana poskytuje stabilitu v náklonu a křídla zahnutá dozadu, často s dihedrálním zajištěním potřebné stability při zatáčení. U některých letadel se šípovými křídly se může profil nebo úhel dopadu (nemělo by se plést s úhlem náběhu) směrem ke špičce radikálně měnit.

Existuje několik typů ocasních ploch.

Odkazy

Reference

1. Crane, Dale: Dictionary of Aeronautical Terms, third edition, p. 194. Aviation Supplies & Academics, 1997. ISBN 1-56027-287-2
2. Aviation Publishers Co. Limited, From the Ground Up, p. 10 (27th revised edition) ISBN 0-9690054-9-0
3. AIR TRANSPORT ASSOCIATION. ATA Airline Handbook Chapter 5: How Aircraft Fly [online]. 10 November 2011 [cit. 2013-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

• Vodorovné ocasní plochy
• Svislá ocasní plocha
• Stabilizátor (letectví)
• Křídlo letadla
• Kachna (letectví)
• Samokřídlo

Portály: Letectví