From Wikipedia, the free encyclopedia
Obrazárna Kroměříž je po Národní galerii druhou nejvýznamnější sbírkou obrazů v České republice.[1] Je vystavena v Arcibiskupském zámku, který je od roku 1998 součástí světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
U zrodu sbírky stál olomoucký biskup Karel II. Lichtenstein. Stávající skupinu obrazů na zámku výrazně rozšířil nejen nákupy významných děl, ale především nákupem celých sbírek. Mezi nimi získal v r. 1673 velmi významnou sbírku více než dvou set obrazů a grafik od bratrů Franze a Bernarda von Imstenraed z Kolína nad Rýnem. Tato sbírka obsahovala díla italských, holandských, vlámských i německých malířů. Původně byla instalována v olomoucké biskupské rezidenci.[2]
Za olomouckých biskupů Ferdinanda Troyera, Leopolda Egkha a Maxmiliána z Hamiltonu, působil jako správce sbírky obrazů a restaurátor jejich dvorní malíř Karel Josef Adolf. V r. 1780 bylo v evidenci již 560 obrazů. [2]
Na konci 18. století, za vlády arcibiskupa hraběte Colloredo-Waldsee při úpravách interiérů zámku bylo do Kroměříže převezeno velké množství obrazů ze všech sídel arcidiecéze, aby byly použity k vytvoření panelové galerie na stěnách Trůnního sálu a Malé jídelny. Při úpravě, která spočívala ve srovnání formátů domalováním a dokonce i oříznutím, došlo i k poškození několika děl.
O sto let později, za vlády arcibiskupa Kohna, byla sbírka restaurována vídeňskými odborníky a dvě místnosti ve druhém patře zámku byly vyhrazeny pro obrazárnu. V r. 1899 byla zpřístupněna veřejnosti.[2] Po roce 1948 sbírky spravovala nejprve Národní galerie, později muzeum v Kroměříži. Nová expozice po r. 1951 byla instalována v devíti místnostech. V r. 1998 se uskutečnila rozsáhlá proměna obrazárny a byl vydán obsáhlý Katalog sbírky obrazů.[3]
Část obrazů je vystavena přímo v historických interiérech zámku. Podstatnější část sbírky je součástí samostatné prohlídky obrazárny, která je rozdělena do devíti místností:[2]
Nejcennějším obrazem sbírky je obraz známého benátského malíře Tiziana Vecellia zvaný Apollo a Marsyas.[3] Na obraze je známý antický mýtus o potrestání satyra Marsya po hudebním souboji s bohem Apollonem. Král Midas, který měl rozhodnout o vítězi souboje na obrazu nese Tizianovu podobu.[4] Toto dílo bývá při významných příležitostech zapůjčováno do světových galerií. Obraz byl vystaven například na výstavách v Paříži, Londýně, Washingtonu a dalších.
Ve sbírce zastupují díla nizozemského malířství 16. a 17. století například Jan Brueghel starší: Selská rvačka (ca 1610), Anthonis van Dyck: Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie (1632–1634). Dále Lucas Cranach starší: Stětí sv. Jana Křtitele a Stětí sv. Kateřiny (ca 1515), Annibale Carracci (kolem 1588): Latona a sedláci. Další významní malíři zastoupení v obrazárně jsou například: Paolo Veronese (užívající i jmen P. Cagliari nebo P. Veronese), Hans von Aachen (Dva smějící se mladíci), P. Coeck van Aelst [5], Jacopo Bassano a další.
V roce 2011 byl z podnětu prof. Ivo Hlobila na půdě zámku znovuobjeven velkoformátový obraz Zavraždění svatého Václava vídeňského malíře Antona Pettera namalovaný v roce 1844, který zachycuje moment zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem. Se svými rozměry 8,5 na 5,1 metru se řadí k největším obrazům v České republice. Obraz byl po restaurování dlouhodobě zapůjčen do Opavy, kde je vystaven v gotickém kostele sv. Václava. [6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
