období japonských dějin mezi lety 250 a 710 n. l. From Wikipedia, the free encyclopedia
Období Jamato (japonsky 大和時代, Jamato džidai) je označení pro historické období Japonska, kdy císařský dvůr vládl z dnešní prefektury Nara známé tehdy jako provincie Jamato.
| Období Jamato 大和時代 Jamato džidai
| |||||||
Geografie
| |||||||
žádné trvalé | |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
naturálie | |||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Přestože se toto období obvykle vymezuje roky 250[1] až 710, včetně období Kofun (250–538) a období Asuka (538–710), skutečný počátek vlády království Jamato je sporný. Nadřazenost dvora Jamato zpochybňovala během období Kofun jiná politická uskupení z různých částí Japonska. Je však přinejmenším jisté, že klany státu Jamato měly v 6. století oproti sousedním klanům významnou výhodu. Toto období je rozděleno na dvě části přemístěním hlavního města do Asuka-kjó v dnešní prefektuře Nara:
Nicméně mnozí historici považují toto dělení za zastaralé a v dnešní době již nepoužitelné, protože období Kofun je považováno za archeologické období, jelikož je založeno na výskytu speciálních pohřebních mohyl kofunů, zatímco období Asuka je považováno za období historické.
V roce 620, v době, kdy byl regentem princ Šótoku, byla v Japonsku vyhlášena nová ústava, Charta o sedmnácti článcích (Džúšičidžó Kempó),[2] založená na čínském modelu. Po pádu korejského království Päkče v roce 660 vyslal císař Tendži roku 669 ke dvoru říše Tchang oficiální poselstvo, které se z Číny vrátilo s bohatstvím filozofických a společenských podnětů. Kromě etiky a vládního systému přejali Japonci také čínský kalendář a řadu myšlenek konfucianismu a taoismu, v neposlední řadě i koncept jin a jang a učení o pěti prvcích.
O tisíciletí dříve osídlil Japonské souostroví lid kultury Džómon. Během staletí před začátkem období Jamato se s migračními vlnami dostaly na ostrovy prvky čínské a severovýchodoasijské civilizace. Podle nejstarší japonské kroniky Kodžiki připlul korejský princ Amenohiboko z království Silla do Japonska, aby sloužil japonskému císaři,[3] a žil v provincii Tadžima. Podle archeologických nálezů existovaly kontakty mezi Čínou, Koreou a Japonskem již v mladší době kamenné a pokračovaly dál přinejmenším v období Kofun.
Ze zemědělské, politicky rozdrobené kultury Jajoi se buď vyvinula nová japonská kultura charakterizovaná centralizovanějším, patriarchálním, militaristickým obdobím Kofun, nebo začala být ovládána a nakonec překonána společenstvím Jamato.
V té době se Japonsko-rjúkjúské jazyky rozšířily také na ostrovy Rjúkjú, jako je Okinawa. Původní rjúkjúské jazyky a japonština se od sebe zřejmě vzdálily právě v tomto období.[4]
Období Kofun (古墳時代, Kofun-džidai) je označení pro historické období Japonska mezi roky 250 až 538.[1] Kofun je japonský název pro druh pohřebních mohyl, jež se v této době budovaly.
Během období Kofun dále pokračovalo ovlivňování civilizace Japonského souostroví prvky čínské kultury, a to jak prostřednictvím migračních vln, tak vlivem obchodu, cestování a kulturních změn. Archeologické nálezy podávají důkazy o kontaktech mezi kontinentem a Japonskem i v tomto období. Mnozí vědci jsou toho názoru, že docházelo k masivnímu předávání technických a kulturních poznatků z Číny přes Koreu do Japonska. Vypovídají o tom rozličné předměty, které archeologové nacházejí v korejských hrobkách z doby před rozkvětem Tří království Koreje a v japonských hrobkách z období Kofun. O tomtéž svědčí i pozdější vlna uprchlíků z korejského království Päkče do říše Jamato.
Archeologické záznamy a starověké čínské prameny Knihy dynastie Sung naznačují, že až do roku 300 (kdy se v období Kofun začaly objevovat velké hrobky a kdy ještě neexistovaly žádné kontakty mezi Japonskem a Čínou) se různé kmeny a kmenová sdružení japonského souostroví nezačaly spojovat do centralizovanějších a hierarchičtějších politických zřízení. Někteří historici popisují ono „tajemné století“ jako dobu bratrovražedných válek, kdy spolu různé místní monarchie soupeřily o nadvládu na ostrovech Kjúšú a Honšú.
Japonsko období Kofun bylo nakloněno zavádění čínské kultury. Z Číny se dováželo několik druhů zboží, mezi nejdůležitější patřily čínské knihy. Čínská filozofie, jež byla v té době do Japonska uváděna, měla značný vliv na japonské dějiny. S tím souvisí i přejímání písma, jehož používání se však omezilo jen na obchodní styky s Koreou a Čínou. Až do 6. století se do Japonska dováželo železo z Korejského poloostrova.
Kofun (古墳) je starověká hrobka, nad níž je navršena mohyla z kamení nebo hlíny. Byly budovány od počátku 3. století do konce 7. století pro příslušníky vládnoucí třídy. Právě od těchto výrazných mohyl spojených s bohatými pohřebními rituály té doby je odvozen název období Kofun. Mohyly ukrývají velké kamenné pohřební komory. Některé obklopují vodní příkopy.
Kofuny měly řadu tvarů, z nichž nejjednodušší byly kruhový a čtvercový. Výrazným typem je forma klíčové dírky (前方後円墳, zenpó kóen fun), jejíž přední část je čtvercová a zadní kruhová. Mnohé kofuny byly přirozené kopce, jež mohly být do své konečné podoby upraveny lidskou rukou. Velikost kofunů se pohybuje v rozmezí od několika metrů až do 400metrové délky. V pozdním období Kofun začaly být zvláštní pohřební komory, jež původně sloužily pouze pro vládnoucí vrstvu, budovány i pro příslušníky nižších vrstev.
Za největší kofuny jsou považovány hrobky císařů, jako byli Ódžin a Nintoku. Kofuny se rovněž dělí podle toho, je-li vstup do kamenné pohřební komory svislý – tate-ana (縦穴) – nebo vodorovný – joko-ana (横穴).
V období Kofun Japonsko snadno přijímalo vlivy přicházející z Číny.[5] Při uvádění prvků čínské kultury do života japonské společnosti sehráli významnou roli čínští a korejští přistěhovalci.[6]
Spojení Japonska s kontinentální pevninou a státem Liou Sung v letech 425 a 478 usnadňovaly námořní vědomosti a diplomatické propojení Číny s Třemi královstvími Koreje, zejména s Päkče.[7]
Řada důležitých osobností byli přistěhovalci z východní Asie. Císařský dvůr v roce 815 oficiálně vydal genealogický registr Šinsen Šódžiroku jako šlechtický adresář, v němž bylo uvedeno 1182 jmen klanů z takzvané hlavní oblasti, Kinai (畿内). Je zde rovněž uvedena řada čínských klanů z dynastie Chan a z korejských království Silla, Päkče a Kogurjŏ a kmenového svazu Kaja.[8] Podle tohoto adresáře mělo 174 klanů kořeny v Číně, 120 klanů v Päkče, 48 klanů v Kogurjŏ, 17 klanů v Sille a 9 klanů v kmenovém svazu Kaja.
Národ Azumi byli bojovníci ze severního Kjúšú.[9] Jednalo se o mimořádně zkušené námořníky,[10] kteří záhy navázali kontakty s dvorem státu Jamato a poskytovali mu své služby. Zabezpečovali pro dynastii Jamato jak obchodní spojení s asijským kontinentem, tak vojenské a diplomatické námořní výpravy.[10] Japonská císařská vláda je tak mezi 3. a 5. stoletím využívala i jako svoje válečné námořnictvo.[11][12] Někteří odborníci považují příslušníky národa Azumi za „nejstarší známou námořní sílu rodícího se Japonského císařství“.[10] Někteří japonští historici se domnívají, že patřili do austronéské jazykové rodiny a byli příbuzní s jihokjúšúským etnikem Hajato.[13][10] Císařský dvůr však posléze zpochybnil jejich věrnost a někdy před 7. stoletím je vyhostil.[14]
Období Kofun bylo rozhodující etapou ve vývoji Japonska směrem k soudržnějšímu a uznávanějšímu státu. Nejrozvinutější byla společnost v regionu Kansai a v nejvýchodnější oblasti japonského vnitřního moře. Tehdejší japonští vládci dokonce požádali čínský dvůr o potvrzení svých královských titulů.
Stát Jamato, který začal vznikat koncem 5. století, se vyznačoval mocnými velkými klany nebo široce rozvětvenými rodinami. V čele každého klanu stál stařešina (patriarcha), který vykonával posvátné obřady uctívání klanových kami, aby zajistil dlouho trvající blahobyt a prosperitu klanu. Příslušníci klanu byli šlechtici, vrchol pyramidy tvořila královská linie, která ovládala dvůr státu Jamato. Období Kofun v japonské kultuře bývá někdy také nazýváno obdobím Jamato, neboť z místních náčelníků s omezenou mocí vznikla do konce tohoto období císařská dynastie Jamato.
Období Asuka (飛鳥時代, Asuka- džidai) je obecně definováno jako období japonských dějin mezi lety 538 až 710. Toto období je pojmenováno podle města Asuky v prefektuře Nara, jež bylo místem četných přechodných císařských hlavních měst založených v průběhu této éry. Příchod buddhismu s sebou přinesl změny v japonské společnosti a ovlivnil i císařský dvůr a vládu. Stát Jamato se během tohoto období značně rozvinul. Období Asuka je známé svými významnými uměleckými, společenskými a politickými proměnami, které mají počátek v pozdním období Kofun.
Japonské umění z období Asuka se velmi podobalo tehdejším uměleckým výtvorům pocházejícím z Číny a Koreje. Příkladem může být trojice buddhů z chrámu Hórjúdži z roku 623 připisovaná sochaři Torimu Busšimu (止利仏師),[15] který žil koncem 6. a počátkem 7. století. Díky tomu, že si ho počátkem 7. století oblíbil regent princ Šótoku a císařovna Suiko,[16] což s sebou neslo řadu významných zakázek, je pro nás dnes nejznámějším umělcem období Asuka.
Podle kroniky Nihonšoki se mahájánový buddhismus ke dvoru státu Jamato dostal přes království Päkče v roce 552, nicméně podle tradice založené na základě životopisu prince Šótokua (Džógú Šótoku Hóó Teisecu) a kroniky chrámu Gangódži (Gangódži Garan Engi Narabi ni Ruki Šizaičó neboli „Původ kláštera Gangódži a jeho aktiv“) je za příchod buddhismu do Japonska všeobecně považován rok 538.
Počáteční přijímání buddhismu probíhalo pomalu. Nihonšoki zaznamenává, že když císař Kinmei diskutoval o souhlasu s tímto novým cizím náboženstvím, vyjádřil mu Iname Soga, vůdce klanu Soga, svoji podporu, zatímco Okoši Mononobe, vůdce klanu Mononobe, a Kamako Nakatomi z klanu Nakatomi (později klan Fudžiwara) se stavěli proti, nikoli však z náboženských důvodů, ale spíš jako důsledek určitého nacionalismu a xenofobie.
Počátkem období Asuka přestala císařská rodina i japonská šlechta používat k pohřbům kofuny, jejichž budování bylo velmi pracné. Značný podíl na tom měla i převažující nová buddhistická víra, jež více zdůrazňuje pomíjivost lidské existence. Prostí lidé a šlechta v odlehlých oblastech však používali kofuny až do konce 7. století. Jednodušší, ale výrazné hrobky se používaly po celé následující období.
Buddhismus se v Japonsku začal volně šířit teprve poté, co byly antibuddhistické šintoistické síly klanu Mononobe vedené Morijou Mononobem rozdrceny probuddhistickými silami prince Šótokua a Umaka Sogy v bitvě u hory Šigi v červenci 587,[17] načež císařovna Suiko otevřeně podpořila přijímání buddhismu všemi Japonci. Následně bylo v roce 607 do Číny ke dvoru říše Suej vysláno císařské poselstvo, jehož úkolem bylo získat kopie buddhistických súter.
Podle historika Jukihisy Jamaa odkazuje výraz království či stát Jamato na mocenskou strukturu králů založenou v centrální oblasti ostrova Honšú Kansai ve 4. a 5. století, jak ji dokládají kroniky Kodžiki a Nihonšoki.[18] Název císařský dvůr Jamato vznikl jako synonymum, aby se Jamato odlišilo od řady dalších palácových hlavních měst, která během období Kofun a Asuka existovala v jižní části planiny Jamato v prefektuře Nara.
V druhé polovině období Kofun začali být náčelníci klanů na ostrovech Kjúšú a Honšú jmenováni vládci, někdy s dědičným titulem. Jméno Jamato se posléze stalo synonymem pro celé Japonsko, jak vládci dynastie Jamato postupně potlačovali moc klanů a získávali zemědělskou půdu. Podle čínských vzorů vytvořili centrální správu (přejali dokonce i čínské znaky) a císařský dvůr, kam přicházeli podřízení klanoví náčelníci. Nevybudovali si však stálé hlavní město. V polovině 7. století se zemědělská půda vyvinula v jakési veřejné vlastnictví, které však podléhalo politice centrální vlády. Základem systému Pěti provincií a sedmi okruhů, Gokišičidó (五畿七道), byl okres a společnost byla organizována do tříd podle zaměstnání. Většina lidí byli rolníci, další byli rybáři, tkalci, hrnčíři, řemeslníci, zbrojíři a specialisté na rituály.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
