Noto
italská obec From Wikipedia, the free encyclopedia
Noto (Sicilisky: Nuotu, Latinsky: Neetum nebo Netum) je obec a město na jihovýchodě Sicílie, na území volného sdružení obcí Siracusa. Leží 32 km jihovýchodně od správního centra sdružení obcí Syrakus, na úpatí pohoří Iblei a dává jméno údolí, které je obklopuje (Val di Noto). V roce 2002 bylo Noto a jeho barokní stavby spolu s dalšími sedmi východosicilskými městy zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]
| Noto Comune di Noto | |
|---|---|
 Katedrála San Nicolò di Mira | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 36°53′ s. š., 15°5′ v. d. |
| Nadmořská výška | 152 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
| Autonomní region | Sicílie |
| Volné sdružení obcí | Siracusa |
  Noto | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 550,86 km² |
| Počet obyvatel | 23 816 (2009) |
| Hustota zalidnění | 43 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Corrado Valvo |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | + 931 |
| PSČ | 96017 |
| Označení vozidel | SR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Staré město, Noto Antica, leží 8 km severně ve směru na Mount Alveria. V antice se nazývalo Netum a bylo městem původních obyvatel Sicílie Sicelů. Římané, dohodou z roku 263 př. n. l., ponechali město vládci Syrakus Hierovi II. O Notu se zmiňuje Cicero jako o foederala citilas [2] i Plinius starší jako o Latinae conditionis. [3] Podle legendy zde přistál Daidalos po svém letu přes Jónské moře a zastavil se zde i Héraklés po splnění svého sedmého úkolu.
Noto si dovolilo vzdorovat i dosazenému římskému guvernérovi Verresovi, jehož vláda ostatně přinesla Sicílii jen úpadek. V roce 886 bylo dobyto Araby, kteří je pozvedly na hlavní město jednoho ze tří okrsků do nichž byla Sicílie za jejich vlády rozdělena. Později se z něj stalo bohaté normanské město.
V 16. a 17. století se ve městě narodila řada pozoruhodných intelektuálních postav, např. vědec a historik Giovanni Aurispa, právníci Andrea Barbazio a Antonio Corsetto, nebo architekt Matteo Carnelivari: Král Ferdinand II. Aragonský nazval v roce 1503 Notu „město géniů“. V následujících letech expandovalo za své středověké hranice, byly postaveny nové budovy, kostely a kláštery. Vše však zničilo katastrofální zemětřesení 11. ledna 1693. Následkem zemětřesení se zhroutila i ekonomika města, která byla založena zejména na zemědělské produkci (víno, olej, obilí, rýže, bavlna) a proslulých rukodělných výrobcích.
Dnešní město bylo po zemětřesení vybudováno na levém břehu řeky Asinaro. Vynikajícím architektům té doby se podařilo učinit z města skvost barokní architektury. Jejich zásluhou bylo v roce 2002 Noto společně s dalšími sedmy městy jihovýchodní Sicílie zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO pod souhrnným názvem „Pozdně barokní města v údolí Val di Noto“. Většina budov byla postaveny z měkkého tufového kamene, který ve sluneční záři dává městu typický medový odstín. Velkou ztrátu utrpělo sicilské baroko v roce 1996, když se náhle zřítila část katedrály.
Město ztratilo svůj statut hlavního města provincie v roce 1817. 16. května zde vypukla vzpoura proti vládnoucímu rodu Bourbonů a město otevřelo své brány vojsku Giuseppe Garibaldiho. O pět měsíců později, 21. října, bylo plebiscitem schváleno připojení k Piemontu.
V roce 1844 se Noto stalo sídlem biskupa, ale v roce 1866 výrazně utrpělo zrušením náboženských společenství, které byly hluboce spojeny se strukturou města a jeho budov.
Z fašistické diktatury bylo Noto osvobozeno v červnu 1943. V referendu, které se konalo v roce 1946, se obyvatelé Nota vyslovili pro monarchii.
V blízkosti Nota byl vybudován astronomický radioteleskop o průměru 32 m, který je součástí Ústavu radioastronomie v Bologni.
Ve městě se v květnu každoročně koná festival květin Infiorata.
Noto je známé svými architektonickými památkami z počátku 18. století, které jsou považovány za mistrovská díla sicilského baroka.
Paláce a další budovy
- Ducezio Palace, dnešní radnice. Architekt Vincenzo Sinatra. Uvnitř neoklasické fresky Antonia Mazzy.
- Astuto Palace.
- Villadorata palace na Via Nicolaci, kterou postavil P. Labisi v rice 1733.
Církevní stavby
- Katedrála San Nicolò di Mira (dokončena 1776).
- Kostel Santa Caterina.
- Kostel San Corrado.
- Kostel Collegio di San Carlo.
- Kostel Sacro Nome di Gesu.
- Klášter Santa Chiara (1735). Navržený Gagliardim. Má oválný půdorys, interier je rozdělen dvanácti sloupy. Je zde umístěn obraz „Madona s dítětem“ z 16. stol.
- Kostel San Michele Arcangelo.
- Kostel Santa Maria della Scala.
- Kostel Santissimo Salvatore.
- Městská knihovna.
- Kostel San Nicola di Mira.
- Kostel Santa Chiara, s nádhernou Madonou od Antonella Gagini.
- Kostel San Francesco d'Assisi (Immacolata).
- Kostel Spirito Santo.
- Kostel Ecce Homo.
- Kostel Santa Maria dell'Arco.
- Kostel Anime Sante del Purgatorio ("Svatých duší v očistci").
- Kostel Santa Maria della Rotonda.
- Kostel Santissima Trinità.
- Kostel San Carlo al Corso (Rosario Gagliardi).
- Kostel Santa Maria del Carmelo.
- Kostel San Pietro Martire.
- Kostel San Michele Arcangelo.
- Kostel San Domenico (by Rosario Gagliardi).
- Kostel Sant'Antonio Abate.
- Kostel Santa Caterina.
- Kostel Crociferio di San Camillo.
- Kostel Montevergine (San Girolamo).
- Kostel Santissimo Salvatore.
- Kostel San Andrea Apostolo.
- Kostel San Pietro delle Rose (Saints Peter and Paul).
- Kostel SS. Crocifisso.
- Kostel Sant'Egidio Vescovo.
- Kostel Santa Maria del Gesù.
- Kostel Annunziata.
- Kostel Santa Agata.
Archeologické nálezy
Památky na dřívější obyvatele Nota jsou téměř zcela zasypány troskami středověkého města. Výjimku tvoří tři komory vytesané ve skále. O jedné z nich je zmínka v knihovně, že patřila gymnasiu. Zbývající byly svatostánky hrdinů. Vykopávky přinesly na světlo čtyři hřbitovy z období Sikelů a jeden z období řeckého, přibližně z třetího a druhého století př. n. l. Byly objeveny rovněž katakomby z křesťanské doby a několik byzantských hrobek..
Přibližně 7 km jižně od města, na levém břehu řeky Tellaro stojí kamenný sloup cca 10 m vysoký o němž se traduje, že byl postaven na památku porážky athénského generála Nikiase. Hroby v okolí jsou nekropolí patřící blízkému městečku Heloron.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
