poslední egyptský faraon 30. dynastie From Wikipedia, the free encyclopedia
Nachthareheb, známý též jako Nektanebos nebo Nachtnebef II., byl posledním faraonem 30. dynastie. Je to také poslední egyptský faraon, který právě pocházel z této země. Po něm v Egyptě vládli pouze cizí panovníci až do období středověku. Vládl v letech 360–343 př. n. l.[3]
| Nachtnebef II. | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nachthareheb, Nektanebés iI. | |||||||||||||||||
 Busta Nachtnebefa II. | |||||||||||||||||
| Doba vlády | 380–343 př. n. l.[1] | ||||||||||||||||
| Rodné jméno |
| ||||||||||||||||
| Trůnní jméno |
| ||||||||||||||||
| Horovo jméno |
| ||||||||||||||||
| Merytauy Ten, kdo miluje Dvě země[pozn. 1][2] | |||||||||||||||||
| Jméno obou paní |
| ||||||||||||||||
| Zlatý Hor |
| ||||||||||||||||
| Manželka |
| ||||||||||||||||
| Otec | generál Tjaihepimu[pozn. 2] | ||||||||||||||||
| Matka | ? | ||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||||||
Králem se stal během vojenského tažení svého bratrance, faraona Džedhora do Persie. Když byl faraon v Syropalestině, rozhořel se odpor k jeho povýšenosti a neúměrnému a tvrdému výběru daní, spor s jeho řeckými spojenci a později i s vlastními vojáky. Džedhor tyto spory a nevraživost ukončil svým útěkem k Peršanům až do města Sús. Po jeho útěku převzal Nachthareheb, do té doby správce země, vedení nad vojskem a odvedl je zpátky do Egypta. Prohlásil se za faraona a za trůnní jméno přijal jméno svého děda Nachtnebefa I. Během vlády jeho předchůdce se země dostala téměř na okraj vzpoury, Nachtnebef II. jí však zajistil stabilní vládu, rozvoj a prosperitu.[4][5]
Nachtnebef, který za vlád předchůdce byl správcem země a disponoval prostředky země, je po Džedhorově vypuzení a svém usednutí na trůn využíval hlavně ke stavbě a obnově starých chrámů a posílení vojenské moci. Obnovil přátelství a spojenectví s Řeky a Kypřany s vědomím, že nebezpečí obnoveného perského útoku na Egypt bylo stále vážné. Tento útok přišel v roce 350 př. n. l., Egypťané jej však odrazili. Přálo jim totiž velké štěstí. Peršané chtěli totiž obejít pohraniční pevnosti, ale zabloudili v poušti, když se pak dostali k Nilu, bylo právě období záplav, spousta perských vojáků v nich nalezla smrt. Vysílené a zoufalé zbytky vojska poté napadly pevnost Pelúsion.[pozn. 3] V bitvě o tuto pevnost Egypťané a Řekové Peršany na hlavu porazili. Toto bylo poslední vítězství Egypťanů ve válce, ve které se bojovalo naposled na území jejich země a pod standartami jejich starých bohů a králů. Po tomto vítězství mohl Nachtnebef válku přesunout na území Persie, přednost však dal míru. Pravděpodobně se domníval, že Persie se z této porážky nevzpamatuje. V roce 343 př. n. l. se však perská vojska, která tentokrát vedl samotný král Artaxerxés III., dala do pohybu a již na podzim téhož roku, stála opět před Pelúsiem. Pevnost ale statečně vzdorovala perskému útoku. Poté se Artaxerxés rozhodl, že do Egypta pronikne po Nilu. Povedlo se mu to u západního ramene, kde se střetl se sborem řeckých žoldnéřů, ti však v následném boji podlehli perské přesile. Peršanům potom padlo do rukou město Bubastis. Artaxerxés měl volnou cestu k Mennoferu. Možnosti, že by obsadil bývalé hlavní město celého Egypta, se ihned chopil. Jestli do města dorazil dřív Artaxerxés či Nachtnebef, není jasné. Jisté je to, že Nachtnebef II. město obětoval bez boje a stáhl se, i když měl vojsko, které čítalo 40 000 řeckých a libyjských žoldnéřů a 60 000 egyptských vojáků. Jakmile se vzdal obrany Mennoferu, naložil na loď tolik drahocenností, kolik unesla, a odplul proti proudu Nilu na jih do Núbie. Zde mu byl udělen azyl.[4]
Nachtnebef II. ve stavební činnosti navázal na svého děda Nachtnebefa I., opravil a rozšířil řadu starších chrámů,[4] věnoval kněžským chrámům řadu darů.[6] V památkách po celé zemi se nacházejí nápisy s jeho jménem, jako jsou v Heliopolis, Athribis,[pozn. 4] Bubastis a Sebennytos a významném chrámu v Behbeit El Hagar[pozn. 5] zasvěcený bohyni Isis. Zmíněné stavby nesou také stopy po následných vkladech z Ptolemaiovské éry. Jeho podpora náboženských staveb a kněžství obecně byly motivovány jeho snahou o veřejnou legitimizaci jeho vlády získané uzurpací trůnu.[6][4]
Vláda Nachtnebef II. ukončila několik tisíciletí vlád egyptských dynastií, i když přerušovanými přechodnými obdobími, prolínajících egyptskou kulturní linii a posloupnosti až do posledních egyptských faraonů, ukončenou perskou nadvládou.[7] Tu však po zhruba deseti letech nahradila řecko-římská doba. Nicméně po smrti Alexandra Velkého na trůn nastolená dynastie Ptolomáiovců navázala na kulturní odkaz egyptských faraonů a v mnoha případech jej dále rozvíjela.[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
