domestikovaný hlodavec From Wikipedia, the free encyclopedia
Morče domácí (Cavia porcellus) je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého. Patří mezi oblíbené domácí mazlíčky hlavně v Severní Americe a Evropě.
 Morče domácí | |
|---|---|
.jpg) Morče domácí | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Podřád | dikobrazočelistní (Histricognathi) |
| Čeleď | morčatovití (Caviidae) |
| Rod | morče (Cavia) |
| Druh | morče divoké (Cavia aperea) |
| Trinomické jméno | |
| Cavia aperea f. porcellus | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Močikové, Čimuové a Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejich vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy, močická a čímúská keramika zobrazuje např. hnědobíle strakatá morčata.V kečujštině (jednom z jazyků Incké říše) se morčata nazývají cui cui podle typického hlasového projevu.V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti slavný renesanční přírodovědec Conrad Gessner.
Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16. století[1] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii.[2] Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. Královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě. Od 18. století se morčata stávala domácími mazlíčky dětí, z této doby pochází i anglické jméno guinea pig, tj. "prasátko za (jednu) guineu". V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy.[2]
Slovo morče (v Jungmannově Slovníku i morka) znamená nejspíš od moře či mořský a vzniklo podle německého Meerschwein(chen), doslova ‘(zá)mořské prasátko’ protože pochází ze zámoří (Jižní Amerika) a kvíká jako sele.[3]
.jpg)
V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 800 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až pět, ale raději jen dva) se rodí jedno až šest mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Mláďata se rodí většinou v noci nebo brzy ráno, plně vyvinutá, osrstěná a vidoucí, ihned po porodu dokáží běhat. Samice je odstaví ve stáří 4–6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samečci ve věku deseti týdnů, samičky ve věku čtyř týdnů.[4] Délka života morčat bývá čtyři až deset let.
Stavba těla je u všech morčat stejná – široká oblá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné – přední se čtyřmi prsty, zadní se třemi. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Chrup morčete tvoří dvacet zubů, čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček. Zuby rostou morčatům po celý život a musí si je obrušovat. (1,5 mm/týden).[4]
Zvířeti je třeba zajistit vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice, a proto je téměř nutností chovat je ve skupině (kastrovaný samec a samice nebo skupina samic.[5]) Chovat více samečků než dva se nedoporučuje.[4]
Vhodné obydlí pro dvě morčata je klec[šířka?] s délkou minimálně 120[4][6] (jiné zdroje uvádějí 100[7][8]) cm. Klec by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.[4]
Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, samotné jsou moc tvrdé a morčata mají pak otlaky na tlapkách.[10] Dělají se i slaměné či konopné. U konopných pelet hrozí výskyt parazitů (lze je odstranit vystříkáním některým z relevantních přípravků, např. BioKill). Nevhodná je kukuřičná drť, která je příliš ostrá, dále kočkolit, který hrudkuje a při jehož požití se ucpou střeva. Seno je vhodné jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlka, protože nesaje, ale rychle začne zapáchat.
Každé morče by mělo mít jako součást bydlení domeček, ale ne uzavřený jen s jedním otvorem, ale spíš jako přístřešek, stoleček či patro. Bez domečku morče nemá soukromí a pocit bezpečí. Důležitá je napáječka, nejlépe s kuličkovým systémem, a jesličky na seno a trávu.
Morče je koprofág, požírá vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících bakterií.
Morče je býložravec. Jeho potrava by měla být pestrá. Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát až třikrát denně.
Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách. Morče se proto nemá chovat samotné, ale minimálně ve dvojici, nejlépe ve skupině[4]. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.
V mnoha státech jsou zřízené kluby morčat s rodokmenem. Česká republika není výjimkou, pořádá se zde mnoho výstav.[17] Pro odchov morčat s průkazem původu (PP) je nutné se nejdříve stát členy Českého svazu chovatelů u libovolné základní organizace (např. v místě bydliště či chovatelů morčat), zaregistrovat si vlastní chovatelskou stanici (CHS). Vystavovaná morčata se dělí do tří standardů – A, B, C. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat je možné v kategorii baby, junior nebo dospělý. Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Poté se absolvuje registrace čili uchovnění. Mláďatům se vystavuje tento průkaz, pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného.
Srst je souměrně krátká a hustá. Je hladká, lesklá a dobře přiléhá k tělu.[18]
Srst je souměrně krátká a hustá. Je hladká, lesklá a dobře přiléhá k tělu. Na hlavě morčete je čelní rozeta (tzv. korunka), která má totožnou barvu se srstí.[4][18]
Srst je souměrně krátká a hustá. Je hladká, lesklá a dobře přiléhá k tělu. Americký crested má jediný rozdíl a tím je odlišné zbarvení čelní rozety. Tato tzv. koruna je vždy v bílé barvě a ostře kontrastuje s ostatní barvou srsti.
Na tomto plemeni jsou charakteristickým znakem rozety (vírky), které jsou pravidelně rozloženy po celém těle. Morče má mít osm rozet, a to v následujícím rozložení: čtyři rozety tvoří pás kolem těla (dvě jsou na hřbetě z obou stran páteře a dvě na bocích). Další čtyři rozety jsou na zadní části těla.[18]
Srst je souměrně krátká, hustá a elastická, bez přesahujících delších chlupů. Je hrubá a krepovitá, roste kolmo od těla a nepřesahuje délku 2,5 cm. Americký teddy je vzhledově totožný s rexem, rozdíl je pouze genetický.[19]
Plemeno švýcarský teddy je typické polodlouhou srstí, jejíž délka je asi 7 cm. Souměrně dlouhá srst je hustá, měkká a krepovitá, roste kolmo od těla.
Toto plemeno má hladkou rovnou srst, srst je souměrně dlouhá a hustá. Dlouhá srst narůstá od temene hlavy a za ušima spadá podél těla volně dolů.
Toto plemeno má hladkou rovnou srst, srst je souměrně dlouhá a hustá. Na hlavě morčete je čelní rozeta (tzv. korunka).
Toto plemeno má hladkou rovnou srst, srst je souměrně dlouhá a dorůstá délky max. 20 cm. Na zádi (na kyčlích) má dvě vedle sebe umístěné rozety, proto srst roste obráceně od zádi k hlavě. Na čele je nepravý vírek, který tvoří společně s obráceně rostlou dlouhou srstí ofinku. Této ofině se říká „pony“.[19]
Toto plemeno má zvlněnou, krepovitou srst, jednotlivé pramínky se stáčejí do spirál. Srst je souměrně dlouhá, dorůstá délky asi 20 cm a roste kolmo od těla.[18]
Toto plemeno má zvlněnou, krepovitou srst, jednotlivé pramínky se stáčejí do spirál. Srst je dlouhá, dorůstá délky asi 20 cm a roste kolmo od těla. Na hlavě morčete je čelní rozeta (tzv. korunka).
Toto plemeno má zvlněnou, krepovitou srst, jednotlivé pramínky se stáčejí do spirál. Srst je souměrně dlouhá a dorůstá délky asi 20 cm a roste kolmo od těla. Na zádi (na kyčlích) má dvě vedle sebe umístěné rozety, proto srst roste obráceně od zádi k hlavě. Na čele je nepravý vírek, který tvoří společně s obráceně rostlou dlouhou srstí ofinku. Této ofině se říká „pony“.
Toto plemeno má zvlněnou srst, jednotlivé pramínky se stáčejí do spirál. Srst je souměrně dlouhá a dorůstá délky asi 20 cm. Roste kolmo od těla, je hustá a lesklá. Na zádi (na kyčlích) má dvě vedle sebe umístěné rozety, proto srst roste obráceně od zádi k hlavě. Na čele je nepravý vírek, který tvoří společně s obráceně rostlou dlouhou srstí ofinku. Této ofině se říká „pony“. Strukturou je srst odlišná od klasických kudrnatých plemen. Chlup není krepovitý.
Skinny mají po celém těle nepatrné množství chmýří, které činí jejich tělo příjemné na dotek. Skinny je též vhodný pro alergiky na srst.
Pompon
Ohraničené osrstění na nose končící symetricky v úrovni vnitřních koutků očí.
Véčko
Osrstění nosu není zakončeno v úrovni vnitřních koutků očí, pokračuje podél nadočnicových oblouků směrem k uším a připomíná tvar písmene V.
Baldwiní kůže bývá na dotek poněkud gumová bez jakéhokoliv osrstění. Baldwin se rodí normálně osrstěný, ale srst postupně od 5. dne ztrácí směrem od hlavy. Do věku 2. měsíců musí být úplně holý, jinak mu zbytky srsti zůstanou po celý život (tzv. mezityp). Na kůži baldwina se tvoří vrásky a záhyby, které jsou nejvýraznější na hlavě, ramenou a nohách.
Obří morče, hmotnost kolem 2 kilogramů. U cuy morčat se toleruje mnohoprstost tzv. polydaktylie, která je geneticky vázaná na obří růst, některé prsty nemusejí být funkční. Cuy morče bylo původními obyvateli Ameriky chováno na maso a i dnes je maso morčat běžnou součástí jídelníčku, zejména mezi obyvateli Peru či Ekvádoru.
Díky saténovému faktoru se světlo odráží jinak – barvy se zdají být tmavší, intenzivnější a vzniká vysoký lesk. U těchto morčat se však vyskytuje nemoc osteodystrofie. Tato choroba poškozuje zdroj metabolismu vápníku, při ní dochází ke ztrátě vápníku z kostí. Nemoc je neléčitelná a zvíře na ni uhyne. Jejími příznaky jsou problémy s pohybem, příjmem potravy a úbytek váhy.[20]
Morče domácí se řadí podle vyhlášky č. 207/2004 Sb. mezi druhy laboratorních zvířat. Používá se k laboratorním pokusům ve farmakologii, mikrobiologii, imunologii, parazitologii a dalších biotechnologických oborech. Chov v laboratorních podmínkách i veškeré pokusy na morčatech musí být v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona 77/2004 Sb., dále pak vyhlášky č. 207/2004 Sb a dalších souvisejících předpisů. Ve zmiňované vyhlášce jsou stanoveny limity pro minimální chovnou plochu pro jedno zvíře během pokusu i mimo něj, chovnou plochu pro matku s mláďaty, limity pro teplotu a vlhkost, limity pro navykací fázi před samotným experimentem.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
