Mongolské písmo

Mongolské písmo (mongolsky mongolským písmem ᠮᠣᠩᠭᠣᠯ ᠪᠢᠴᠢᠭ Mongγol bičig, mongolskou cyrilicí Монгол бичиг, Mongol bičig), případně tradiční mongolské písmo, nebo staromongolské písmo, je první písmo navržené speciálně pro mongolštinu. Je používáno od svého vytvoření na počátku 13. století až dodnes a až do zavedení cyrilice pro mongolštinu v Mongolsku zůstávalo nejvyužívanějším psacím systémem vedle řady dalších, které byly pro mongolštinu vytvořeny nebo upraveny vedle tohoto písma. Dnes se používá v čínském Vnitřním Mongolsku a v Mongolsku se od roku 1994 vyučuje jako návrat ke kulturním tradicím.

Mongolské písmo
Typ	abeceda
Mluvené jazyky	mongolština
Časové období	~1204–současnost
Předchůdce	prasinajské písmo fénické písmo aramejské písmo syrské písmo sogdské písmo ujgurské písmo Mongolské písmo
Sestry	Mandžuské písmo Evenkské písmo a další
Rozsah unicode	U+1800 – U+18AF
ISO 15924	Mong
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Historie písma
Egyptské hieroglyfy 32. stol. př. n. l. Hieratické písmo 32. stol. př. n. l. Démotické písmo 7. stol. př. n. l. Merojské písmo 3. stol. př. n. l. Prasinajské písmo 19. stol. př. n. l. Ugaritské písmo 15. stol. př. n. l. Jihoarabské písmo 9. stol. př. n. l. Etiopské písmo 5–6. stol. př. n. l. Fénické písmo 12. stol. př. n. l. Paleohebrejské písmo 10. stol. př. n. l. Samaritánské písmo 6. stol. př. n. l. Libyjské-Berberské 3. stol. př. n. l. Tifinagh Paleohispánská písma (částečně slabičná) 7. stol. př. n. l. Aramejské písmo 8. stol. př. n. l. Kharoṣṭhī 4. stol. př. n. l. Brāhmī 4. stol. př. n. l. rodina písem Bráhmí Např. Tibetské písmo 7. stol. n. l. Hangŭl (částečně) 1443 Dévanágarí 13. stol. n. l. Hebrejské písmo 3. stol. př. n. l. Tāna 4. stol. př. n. l. Pahlaví 3. stol. př. n. l. Avestánské písmo 4. stol. n. l. Palmýrské písmo 2. stol. př. n. l. Syrské písmo 2. stol. př. n. l. Sogdské písmo 2. stol. př. n. l. Orkhon (turkické runy) 6. stol. n. l. Rovas (maďarské runy) ~650 Staroujgurské písmo Mongolské písmo Nabatejské písmo 2. stol. př. n. l. Arabské písmo 4. stol. n. l. N'Ko 20. stol. n. l. Mandejské písmo 2. stol. n. l. Řecká abeceda 8. stol. př. n. l. Etruské písmo 8. stol. př. n. l. Latinka 7. stol. př. n. l. Čerokézské písmo (slabičné; pouze podoba) ~1820 Runy 2. stol. n. l. Ogham (původ nejistý) 4. stol. n. l. Koptské písmo 3. stol. n. l. Gótské písmo 3. stol. n. l. Arménské písmo (původ nejistý) 405 Gruzínské písmo (původ nejistý) ~430 Hlaholice (původ nejistý) 862 Cyrilice ~940 Abur 1372
Sumerské hieroglyfy 34. stol. př. n. l.? Sumerské klínové písmo 31. stol. př. n. l. Semitská klínová písma ~2500 př. n. l. Staroperský klínopis (pouze podoba) 525 př. n. l.
Věštebné kosti 5. tis. př. n. l.? Čínské znaky ~21. stol. př. n. l. Japonské slabičné písmo ~800 n. l. Bopomofo 1913
Mezoamerická písma doba různá

Písmo vytvořil ujgurský písař Tatar-Tonga zajatý Čingischánem při tažení proti Najmanům na počátku 13. století jako upravené ujgurské písmo. Písmo se píše vertikálně od shora dolů a zleva doprava. Písmo je značně vzdálené od výslovnosti a zápis je proto často nejasný. V roce 1587 obohatil mongolské písmo o další znaky překladatel Ajuuš Güüš (Аюуш гүүш) a vznikla abeceda galik (Ali-gali) přizpůsobená pro přepis tibetštiny a sanskrtu.

Z mongolského písma potom vznikala i odvozená písma pro další jazyky. V roce 1648 přizpůsobením ojratského buddhistického mnicha Dzaja pandity vznikl todo bičig (jasné písmo) užívaný i Kalmyky, z mongolského písma dále vzniklo také mandžuské písmo či burjatské písmo.

Znaky

Znaky abecedy nabývají zpravidla tři podoby, podle toho zdali stojí na počátku, uprostřed, nebo na konci slova (případně i čtvrtou podobu, když stojí znak samostatně).

znaky			přepis		poznámka
počáteční	středový	koncový	latinka	cyrilice
			a	А	Rozlišuje se skrze vokálovou harmonii (srovnej také q/γ a k/g)
			e	Э
	[note 1] [note 2]		i, yi	И, Й, Ы, Ь	Dnes často na konci slov pohlcováno předcházející slabikou.
			o, u	О, У	Rozlišení závisí na kontextu.
			ö, ü	Ө, Ү	Rozlišení závisí na kontextu.
	[note 3] [note 4]		n	Н	Rozdíl mezi středovým a koncovým a/e je dán pozicí v slabikové sekvenci.
			ng	Н, НГ	Vyskytuje se pouze na konci slov, středová podoba se užívá ve složeninách. Transkribuje tibetské ང; sanskrtské ङ.
			b	Б, В	V klasickém písmu zpravidla přepisuje cizí slova, takže většina „В (V)“ v mongolské cyrilici odpovídá „Б (B)“ v klasickém písmu.
			p	П	Pouze na začátku mongolských slov. Transkribuje tibetské པ.
			q	Х	Pouze se zadními samohláskami
			γ	Г	Pouze se zadními samohláskami. Mezi dvěma samohláskami vyslovováno v obecné mongolštině jako dlouhá samohláska.[note 5] Koncová podoba se vyskytuje pouze pokud je následována a napsaným odděleně od slova.
			k	Х	Pouze s předními samohláskami, ale 'ki/gi' se může objevit jak případě slov s předními, tak zadními samohláskami. Na konci lsov pouze g, ne k. g mezi dvěma samohláskami se vysloví jako dlouhá samohláska, existují výjimky, jako ügüi (ne).
			g	Г
			m	М
			l	Л
			s	С
			š	Ш
			t, d	Т, Д	Rozlišení závisí na kontextu.
			č	Ч, Ц	Rozdíl mezi /tʃ'/ a /ts'/ v chalchské mongolštině.
			ǰ	Ж, З	Rozdíl podle kontextu v chalchské mongolštině.
			y	-Й, Е*, Ё*, Ю*, Я*
			r	Р	Zpravidla se nevyskytuje na počátcích slov.[note 6]
			v	В	Užíváno pro transkripci cizích slov (původně pro sanskrtské व).
			f	Ф	Užíváno pro transkripci cizích slov.
			ḳ	К	Užíváno pro transkripci cizích slov.
			(c)	(ц)	Užíváno pro transkripci cizích slov (původně pro tibetské /ts'/ ཚ; sanskrtské छ)
			(z)	(з)	Užíváno pro transkripci cizích slov (původně pro tibetské /dz/ ཛ; sanskrtské ज)
			(h)	(г, х)	Užíváno pro transkripci cizích slov (původně pro tibetskén /h/ ཧ, ྷ; sanskrtské ह)
			(zh)	(-,-)	Transkribuje čínské č' ('zhi') – používáno ve vnitřním Mongolsku
			(ř)	(-,-)	Transkribuje čínské ž' (ri) – používáno ve vnitřním Mongolsku
			(chi)	(-,-)	Transkribuje čínské čch' (chi) – používáno ve vnitřním Mongolsku

1. Následuje-li souhláska přepisuje se i.
2. Následuje-li samohláska přepisuje se yi, s několika vzácnými výjimkami jako naim (osm) nebo Naiman.
3. Znak užívaný na začátku slabiky (n-<samohláska>).
4. Znak užívaný na konci slabiky (<samohláska>-n).
5. Například: qa-γ-an (chán) je zkráceno na qaan. Existují výjimky jako tsa-g-aan („bílá“).
6. Při trnaskripci cizích slov se většinou předsune samohláska. Například transkribované Русь (Rusko) dá Oros.

Přepis

Existuje fonetická transkripce (na základě výslovnosti čacharského dialektu mongolštiny) oficiálně přijatá ČLR (a rozeznaná Spojenými národy v roce 1982).^[1]

Pro vědecké účely se používá víceméně ucelený transliterační systém Vladimircov-Poppe-Mostaert-Cleaves (Vladimircov-Mostaert), vyvíjený postupně ve 20. století a pojmenovaný podle Borise Vladimircova a Antoine Mostaerta. Jiný navrhl německo-americký mongolista Ferdinand Lessing.

Několik možností zápisů a přepisů mongolského písma je možné uvést na příkladu hlavního města Vnitřního Mongolska, tedy „Modrého města“: zapisuje se mongolským písmem ᠬᠥᠬᠡᠬᠣᠲᠠ, znaky 呼和浩特 (Hūhéhàotè, Chu-che-chao-tche), chalchští Mongolové cyrilicí zapisují název Хөххот (transliterace cyrilicí zní хөхэхота), fonetickou transkripcí se přepíše název Hohhot (striktně Hôhhot), vědeckou transliterací Kökeqota.

Literatura

• Chaloupková, Lygžima. Mongolština. in: TŘÍSKOVÁ, Hana (ed). Transkripce čínštiny: tabulky a návody. Praha: Česko-čínská společnost, 1999, ix, 133 s. ISBN 80-902515-1-X-. S. (104)-107.
• Kiripolská, Marta, O starom mongolskom písme. in: Nový Orient, 47 (1992) 9, s. 262-264.
• LUVSANDORDŽ, Džugderin. Základy mongolského písma (snadno a rychle). Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-057-2.
• LUVSANDŽAV, Čojdžavyn. Učebnice mongolského psíma. Praha: SPN, 1982.
• MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa. Praha: Libri, 2005, 181 s. : il. ISBN 80-7277-288-0. Kapitola Kalmycké písmo, s. 38-39.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mongolské písmo na Wikimedia Commons
• (anglicky) linguamongolia.com Archivováno 19. 3. 2022 na Wayback Machine.
• (anglicky) Transliteration Systems for Uyghur-Mongolian or Vertical or Old Script na thilib.org

Reference

1. http://www.eki.ee/wgrs/rom1_mnc.pdf