Modernistická hudba

Jako modernistická hudba se označují styly západní artificiální hudby, které koncem 19. století vystřídaly pozdní romantismus a převládaly zhruba do 70. let 20. století. Byly spojeny s důrazem na stálou inovaci hudební řeči (Metzer 2009, 3) a vykazovaly „lingvistickou pluralitu“ v tom smyslu, že žádný hudební idiom nezaujímal dominantní pozici (Morgan 1984, 443).

Periody, etapy a hnutí západní klasické hudby
Rané období
Středověk asi 500–1420
Ars antiqua asi 1170–1310
Ars nova asi 1310–1377
Ars subtilior asi 1360–1420
Renesance asi 1400–1600
Období pratica comune (melodicko-harmonická perioda)
Baroko asi 1600–1750
Galantní styl asi 1720–1780
Pocitový styl asi 1740–1790
Klasicismus asi 1750–1820
Mannheimská škola asi 1740–1780
Sturm und Drang asi 1770–1780
Romantismus asi 1800–1909
Od konce 19. století do 20. a 21. století
Modernismus asi 1890–1980
Impresionismus asi 1890–1930
Postromantismus asi 1890–1930
Modernistický nacionalismus asi 1890–1990
Expresionismus asi 1900–1930
Druhá vídeňská škola asi 1900–1970
Neoklasicismus asi 1920–1950
Serialismus asi 1920–1980
Postmoderna asi od 1930
Neoromantismus asi od 1930
Současná hudba asi od 1950
Experimentalismus asi od 1950
Minimalismus asi od 1960
Postminimalismus asi od 1980

K významným představitelům hudebního modernismu patří například Claude Debussy, Erik Satie, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Pařížská šestka, Igor Stravinskij, Béla Bartók, George Enescu, Richard Strauss, Maurice Ravel, Arnold Schoenberg nebo Jean Sibelius.

Literatura

• Metzer, David Joel. 2009. Musical Modernism at the Turn of the Twenty-first Century. Music in the Twentieth Century 26. Cambridge and New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-51779-9.

• Morgan, Robert P. 1984. "Secret Languages: The Roots of Musical Modernism". Critical Inquiry 10, no. 3 (March): 442–61.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Modernistická hudba na Wikimedia Commons