Modely komunikace

Modely komunikace jsou definice komunikace v rámci mediálních studií, které se snaží popsat, popřípadě i graficky znázornit, jak vypadá masová komunikace, z čeho se skládá a jaké prvky v ní hrají jakou roli.

Tento článek potřebuje úpravy.

---

Původní modely

První definování komunikace učinil Harold D. Lasswell v roce 1948,^[1] model nese označení Lasswellova formule. Nešlo však o model jako takový, v definici byly popsány jednotlivé prvky komunikačního aktu. V témže roce se objevil první model od Clauda Shannona, který se nazývá Shannonův a Weaverův model komunikace, též známý jako lineární model.^[2]

Lingvistický model

V lingvistice nejznámějším modelem je od Romana Jakobsona z roku 1960, ve kterém mezi vysílatele a přijímatele informace vkládá kontext, zprávu, kontakt a kód.^[3] Dříve se již komunikačnímu modelu věnoval Karl Bühler, který představil tzv. organon model.^[4]

Čtyři modely komunikace

Denis McQuail ve své knize Úvod do teorie masových médií popisuje další čtyři modely komunikace, které překonávají původní lineární model od Shannona.^[5]

1. Přenosový model
2. Rituálový či výrazový model
3. Propagační model
4. Příjmový model (teorie recepce dle Stuarta Halla)