Mezinárodní judistická federace (IJF, anglicky: Interntational Judo Federation) je hlavní řídící organizace v judu. Její sídlo se nachází ve švýcarském Lausanne a jejím prezidentem je od roku 2007 Marius Vizer. Mezi její hlavní náplně patří pořádání mistrovství světa, jehož první ročník se konal v roce 1956.
| Mezinárodní judistická federace | |
|---|---|
| Zkratka | IJF |
| Předchůdce | Evropská judistická unie (EJU) |
| Vznik | 1932 |
| Typ | mezinárodní sportovní federace |
| Účel | Judo |
| Sídlo |  Švýcarsko |
| Místo | Lausanne |
| Souřadnice | 47°30′0″ s. š., 19°3′0″ v. d. |
| Působnost | celosvětová |
| Členové | 199 |
| Prezident | Marius Vizer  Rumunsko |
| Přidružení | MOV, SportAccord, ASOIF, ČSJu |
| Oficiální web | www |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Počátky Mezinárodní judistické federace se datují do konce 20. let 20. století. Za první milník se považuje rok 1932, kdy se sešli zástupci Velké Británie, Rakouska, Švýcarska, Maďarska a Německa ve Frankfurtu nad Mohanem a založili mezinárodní organizaci. Jedinou velkou akcí této organizace bylo Mistrovství Evropy v Drážďanech v roce 1934. Tato organizace se brzy rozpadla kvůli ekonomické krizi a vyhrocené politické situaci v Evropě.
Po druhé světové válce v roce 1948 díky iniciaci Spojeného království došlo k obnovení spolupráce pod názvem Evropská judistická unie. Založena byla v Londýně a dalšími členy se staly Itálie, Nizozemsko a Švýcarsko. Francie členství odmítla, protože měla odlišný pohled na profesionální a amatérský statut.
V roce 1949 se k těmto 4 zemím připojilo Dánsko a Belgie. Francie opět odmítla členství.
Francie se nakonec stala členem v roce 1950 a v tomto roce se k EJU připojilo i Západní Německo. Prezidentem byl již druhým rokem Ital Aldo Torti, který vedl i diplomatické styky se zeměmi mimo Evropu. Argentina se dokonce stala přidruženým členem EJU.
V roce 1951 na čtvrtém setkání členů EJU v Londýně 12. července se na návrh syna zakladatele Kodokanu Džigora Kana Risei Kana všech osm členů shodlo na rozpuštění EJU a založení Mezinárodní judistické federace (IJF). Kano mladší dále žádal, aby sídlo této nové organizace bylo v Tokiu. Tento požadavek však tehdejší prezident Torti a spol. zamítly z důvodu velké vzdálenosti Japonska od dalších členských států. Tehdejší letecká doprava nebyla na vysoké úrovni. Sídlem IJF se tak stal neutrální stát v Evropě Švýcarsko.
Hlavním cílem IJF bylo dostat judo na olympijské hry tak, jak si přál Džigoro Kano. Velkým problémem však byl rozdílný pohled na judo od západního světa a toho japonského (Kodokan). Západní pohled byl více sportovní (soutěživý – váhové kategorie), naproti tomu tradiční pohled Japonců z Kodokanu byl spíše duchovní (hierarchie – zápasit by měli soupeři s podobnými, zkouškou ověřenými znalostmi). Hledání zlaté cesty zabralo několik let a stále není u konce. Prvním krokem vpřed byl návrh nového prezidenta IJF v roce 1952 v Curychu. Navrženým kandidátem byl Japonec Risei Kano, který byl zároveň prezidentem Kodokanu. Proti byla Francie zastoupena panem Bonet-Maurym, která navrhovala, aby prezidenti byli dva. Vše se nakonec vyřešilo obnovou Evropské judistické unie (EJU) a na mistrovství Evropy v Paříži v prosinci 1952 byl pan Risei Kano oficiálně zvolen prezidentem IJF. Počet členů IJF se tak zaokrouhlil na 30.
Na každoročním zasedání Evropské judistické unie (EJU) 29. listopadu 1953 v Londýně se novým členem stalo Československo, které zastupoval Zděnek Písařík. O komplikovanosti přijetí nových členů svědčí opětovné zamítnutí Maďarska. V roce 1954 měla EJU 13 členů (Belgie, Spojené království, Francie, NSR, NDR, Dánsko, Španělsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko a Československo).
K uspořádání mistrovství světa dlouho chyběly finance. V březnu roku 1955 Argentina udělala vše proto, aby mohla mistrovství světa pořádat. Dokonce členům jejich národního svazu se podařilo sehnat dostatečný obnos na pokrytí nákladů mistrovství, jenže projekt nedopadl kvůli neochotě ostatních států do Argentiny přijet. V roce 1956 již byly jednotlivé země ochotny na mistrovství světa přijet a to do Japonska začátkem května. Během mistrovství světa proběhl druhý kongres IJF (první při vzniku IJF). Tehdy mělo IJF 17 členů, Japonsko, Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Spojené království , Španělsko, Švýcarsko, Západní Německo, Spojené státy, Kanada, Kuba, Argentina, Austrálie. Na čekatelské listině o plnoprávným přijetí byly dva evropské státy Československo a Německá demokratická republika a další, převážně asijské země Jižní Korea, Thajsko, Filipíny, Čínská republika, Indonésie, Kambodža a dále Brazílie, Kostarika, Salvador nebo Nový Zéland. Na čekatelce bylo i Sársko, autonomní republika, která se však stala v roce 1957 po referendu součástí Západního Německa. Všech těchto 13 zemí se stalo po kongresu plnoprávnými členy IJF včetně Sárska.
V roce 1960 na zasedání MOV v Římě se podařilo z ekonomického důvodu především, prosadit Judo na olympijské hry v Tokiu 1964. Zápasy juda slibovali velkou návštěvnost a medializaci. Přijetí juda do rodiny olympijských sportů přimělo další země rozjet judistický program. Judistických soutěží se tak začali účastnit například Sověti, kteří velkou měrou přispěli k nové orientaci juda. Od roku 1972 je judo stabilní součástí olympijských her. V roce 1992 přibyla kategorie žen.
Shrnutí
- 1932 — vznik Evropské judistické unie (zanikla před 2. světovou válkou)
- 1948 — obnovení Evropské judistické unie (prezident Dr. Aldo Torti)
- 1951 — rozpuštění Evropské judistické unie a založení Mezinárodní judistické federace (IJF)
- 1952 — prezidentem se stává Risei Kano a dochází k opětovnému založení EJU
- 1953 — přijetí Československa do EJU (listopad)
- 1956 — první mistrovství světa, přijetí Československa do IJF (květen)
- 1960 — schválení juda do hlavního programu olympijských her v Tokiu 1964
- 1968 — vyřazení z olympijských her kvůli redukci sportů a sportovců
- 1972 — judo se stává olympijským sportem natrvalo
- 1992 — na olympijských hrách se poprvé objevily ženy
Prezidenti IJF
| č. | Období | Jméno | Země |
|---|---|---|---|
| 1 | 1951 — 1952 | Aldo Torti |  Itálie[1] |
| 2 | 1952 — 1965 | Risei Kanō |  Japonsko |
| 3 | 1965 — 1979 | Charles Palmer |  Spojené království |
| 4 | 1979 — 1987 | Shigeyoshi Matsumae | Japonsko |
| 5 | 1987 — 1989 | Sarkis Kaloghlian |  Argentina |
| 6 | 1989 — 1991 | Lawrie Hargrave |  Nový Zéland |
| 7 | 1991 — 1995 | Luis Báguena Salvador |  Španělsko |
| 8 | 1995 — 2007 | Yong Sung Park |  Jižní Korea |
| 9 | 2007 — | Marius Vizer | Rumunsko |
Kontinentální unie
V roce 2007 mela IJF 191 národních svazů v 5 kontinentálních uniích:
Externí odkazy
- ijf.org: oficiální stránky Mezinárodní judistické federace
- czechjudo.cz: Český svaz juda (ČSJu)
- eujudo.com: oficiální stránky EJU
- Kodokan - oficiální stránky
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
