From Wikipedia, the free encyclopedia
Mesonychia je vyhynulá skupina malých až velkých masožravých savců příbuzná sudokopytníkům. Poprvé se objevili ve spodním paleocénu, ve svrchním eocénu jejich diverzita prudce poklesla a posledním známým rodem byl raně oligocenní Mongolestes. Fosilní záznam asijských zástupců naznačuje, že se v průběhu evoluce nejprve zvětšovali a živili se dravě, následně se však přeorientovali na mrchožravost a posléze vyhynuli.[1]
 Mesonychia | |
|---|---|
 Harpagolestes immanis (lebka) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | † Mesonychia Van Valen, 1966 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skupina Mesonychia pravděpodobně pochází z území dnešní Číny, kde byl objeven její nejprimitivnější zástupce, Yantanglestes ze spodního paleocénu. V Asii také dosáhli nejvyšší diverzity a objevují se ve všech hlavních faunálních společenstvech paleocénu. Vzhledem k tomu, že jiní predátoři, jako jsou kreodonti a šelmy, v těchto společenstvech byli vzácní, anebo zcela scházeli, skupina Mesonychia v paleocenní východní Asii dominovala ekologické nice velkých predátorů.
Jeden rod, Dissacus, se ve spodním paleocénu úspěšně rozšířil také do Evropy a Severní Ameriky. Šlo o predátora velikosti šakala, jehož nálezy pocházejí z celé severní polokoule.[2] Blízce příbuzný (nebo totožný?) rod Ankalagon ze spodního až středního paleocénu Nového Mexika však dorůstal až do velikosti medvěda.[3] Rod Pachyaena, jenž kolonizoval Severní Ameriku v nejranějším eocénu, se vyvinul v přinejmenším stejně velké druhy. Zástupci skupiny Mesonychia představovali během spodního paleocénu až středního eocénu největší masožravé savce Severní Ameriky.
Zástupci skupiny Mesonychia byli často ztvárňováni jakožto analogie vlků, ačkoli se jim podobali pouze povrchně. S krátkou a neohebnou zádí se pohybovali spíše jako současní kopytníci nežli šelmy, jimž ohebná páteř umožňuje běh pomocí dlouhých skoků. Odvození zástupci skupiny Mesonychia měli silné končetiny přizpůsobené pro běh,[4] v průběhu evoluce se přeorientovali z plantigrádní na digitigrádní lokomoci. Každá končetina měla pouze čtyři prsty, z nichž každý nesl kopýtko. Chodidlo bylo úzké a jeho osa procházela mezi třetím a čtvrtým prstem.[5]
Velikost těchto savců se různila; zatímco někteří byli malí jako liška, jiní velcí jako kůň. Měli masivní hlavy se silnými čelistními svaly, relativně dlouhý krk a robustně stavěné tělo se silnými končetinami, které umožňovaly efektivní běh, nikoli však rotaci chodidla ani laterální pohyb (do stran). Velká hlava se mohla vyvinout společně s neschopností používat končetiny a drápy k chycení kořisti a zpracování potravy, jak to dělá mnoho moderních šelem. Někteří zástupci skupiny Mesonychia byli zřejmě draví (podobně jako psovité šelmy), jiní představovali mrchožrouty se schopností drtit kosti (srovnatelné s velkými hyenami) a někteří se živili všežravě. Protože jejich zuby nebyly tak účinné při řezání masa jako u moderních skupin masožravých savců (chyběly pravé trháky), zřejmě se mezi nimi neobjevovali hypermasožravci, jakými jsou dnešní kočkovité šelmy. Na některých lokalitách koexistovalo více druhů nebo rodů v různých ekologických nikách. Některé rody byly pohlavně dimorfní.[6]
Skupina Mesonychia pravděpodobně zahrnovala klíčové predátory ekosystémů svrchního paleocénu a eocénu v Evropě (která byla v té době spíše souostrovím), Asii (která byla ostrovním kontinentem) a Severní Americe. Největší druhy bývají interpretovány jako mrchožrouti, u mnoha druhů se pak předpokládala rybožravost, ačkoli některé z těchto interpretací mohly vzejít v souvislosti se starší teorií, podle níž byla skupina Mesonychia předkem kytovců.
Skupina Mesonychia se dlouhodobě řadila v rámci kreodontů, tato systematika však byla opuštěna. Skupina zahrnuje tři čeledi (Mesonychidae, Hapalodectidae a Triisodontidae) a vystupuje buď na taxonomické úrovni vlastního řádu, nebo v rámci řádu Condylarthra v kladu Laurasiatheria. Téměř všichni zástupci skupiny Mesonychia byli v průměru větší než většina paleocenních a eocenních masožravých savců (kreodonti, miacidi, viverravidi).
Řád je někdy označován svým starším názvem Acreodi.
Studie z roku 2015 je považuje za bazální pravé kopytníky (Euungulata), nejbližší příbuzné rodů Mimotricentes, Deuterogonodon a Chriacus z čeledi Arctocyonidae. Čeleď Triisodontidae může být parafyletická.[7]
Zástupci skupiny Mesonychia měli neobvyklé trojúhelníkové moláry, jež se podobaly dentici nejranějších kytovců (Archaeoceti), vykazovali zároveň podobnosti v anatomii lebky a dalších morfologických znacích. Z tohoto důvodu byli dlouho pokládáni za přímé předky kytovců, ale objev prakytovců s dobře zachovanými zadními končetinami, stejně jako fylogenetické analýzy od začátku 21. století[8][9][10] naznačují, že kytovci jsou blíže příbuzní hrochům než skupině Mesonychia.[11] Podobnost chrupu a lebky může být výsledkem konvergentní evoluce. Mesonychia však může s pravými kopytníky sdílet společného předka (synapomorfie může představovat nepřítomnost prvního prstu a redukce nártních elementů).[4]
Kytovci tedy nejsou pokládáni za potomky skupiny Mesonychia, jež se odvozuje od bazálních kopytníků, ale jsou potomky odvozených sudokopytníků (Artiodactyla), zřejmě spřízněných i s čeledí Anthracotheriidae.[12] Příbuzenský vztah kytovců s hrochy se však v kladistických analýzách objevuje teprve po vyloučení rodu Andrewsarchus, jenž byl často zahrnut do skupiny Mesonychia. Jedním z možných závěrů je, že tato interpretace rodu Andrewsarchus byla nesprávná.[13][14]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
