Dílo připomíná jednu významnou kapitolu v dějinách Pruska a Českých zemí. Zásluhou císaře Fridricha Viléma I. byli ve Friedrichově městě (nyní část Berlína) přijímáni čeští exulanti, kteří kvůli svobodě svědomí prchali či byli vypovězeni ze své rekatolizované vlasti. Pomník symbolizuje toleranci a otevřenost, jež jsou charakteristické pro pruský stát. Tvůrce památníku Juan Garaizabal se sám prohlašuje za španělského emigranta v Berlíně a říká, že zde dosáhl plné umělecké svobody. Jeho „Memoria Urbana Berlin“ oceňuje odvahu českých exulantů a všech imigrantů včetně jeho samotného, památník je rovněž poctou Prusům v minulosti a Berlíňanů v současnosti.

Základní kámen k českému betlémskému kostelu byl položen 21. listopadu 1735. Na shromáždění promluvil česky i Ondřej Macher (text z Knihy žalmů, žalm 117). Kostel byl posvěcen v květnu 1737.^[1] Půdorysem kostela byl kruh s vnitřním průměrem 13,91 m. Čtyři vystupující přístavky znázorňovaly podobu kříže. Tři z nich sloužily jako vchody, čtvrtý přístavek na východní straně byl apsidou. Kostel byl opravován v letech 1782, 1854, 1883 a 1912. Během druhé světové války byl dne 24. 11. 1943 poškozen bombami a jeho dřevěná kupole shořela. Ruina kostela, která se později nacházela ve východním sektoru Berlína, byla v roce 1963 srovnána se zemí a pozemek připadl kontrolnímu stanovišti Checkpoint Charlie. Půdorys kostela byl v roce 1997 vyznačen mozaikou v dlažbě.^[2]

• 
  Český „Betlémský kostel“ ve Fridrichově městě
• 
  Fridrich Wilém I. ve Fridrichově městě
• 
  Fridrich Wilém I. (Český Rixdorf)
• 
  Kostel v roce 1910
• 
  Obrys kostela s instalací uměleckého díla
• 
  Umělec Juan Garaizabal při práci (2009)