McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

americký bojový stíhací letoun From Wikipedia, the free encyclopedia

McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.[3] Letoun F-15E byl navržen v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými konformními nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

Stručná fakta F-15E Strike Eagle, Určení ...
F-15E Strike Eagle
Thumb
Určenívíceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
VýrobceMcDonnell Douglas
Boeing Defense, Space & Security
První let11. prosince 1986[1]
Zařazenoduben 1988
CharakterVe službě
UživatelLetectvo Spojených států
Izraelské vojenské letectvo
Katarské letectvo
Saúdské královské letectvo
Letectvo Korejské republiky
Výroba1985–dosud
Vyrobeno kusů540[p 1][2]
Vyvinuto z typuMcDonnell Douglas F-15 Eagle
VariantyBoeing F-15SE Silent Eagle
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.

Vznik a vývoj

Podrobnější informace naleznete v článku McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéry McDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100[p 2] či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7 000 liber (3 175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva[p 3] a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.

Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.[4] První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.[1]

Služba

Válka v Zálivu

Thumb
Zaparkované F-15E během operace Pouštní štít.

Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.

Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.

Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.

Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.[6]

Dne 14. února 1991 se podařil neobvyklý kousek letounu F-15E (sériové číslo 89-0487), jehož posádku tvořili kapitáni Tim Bennett (pilot) a Dan Bakke. Při hledání odpalovacích zařízení balistických raket Scud, byly požádáni letounem AEW&C o pomoc americké speciální jednotce, ohrožené iráckými bitevními vrtulníky Mil Mi-24. S použitím 907kilogramové laserem naváděné pumy GBU-10 Paveway II sestřelili vedoucí vrtulník a ostatní se daly na útěk.[7]

Varianty

Thumb
Izraelská F-15I Ra'am
Thumb
Singapurská F-15SG
F-15E Strike Eagle
Základní varianta vyráběná pro potřeby United States Air Force.
F-15I/IA Ra'am
Modernizovaná verze pro Izraelské vojenské letectvo. (Ra'am, hebrejsky רעם‎, znamená hrom.) Izrael disponuje celkem 25 kusy, z nichž většina je zařazena do výzbroje 69. peruti, a jeden je ve stavu zkušební jednotky Manat.[8]
F-15K Slam Eagle
Modernizovaná verze pro Letectvo Korejské republiky.
F-15QA Ababil
Modernizovaná exportní varianta pro Katarské letectvo.
F-15S/SA
Exportní varianty pro Saúdské královské letectvo.
F-15SG
Modernizovaná exportní varianta pro Singapurské letectvo.
F-15X/EX
V červenci 2018 bylo oznámeno, že americké letectvo a Boeing diskutují o navrhované F-15X - jednomístné variantě letounu F-15E založené na verzi F-15QA, která u amerického letectva nahradí F-15C/D. Mezi vylepšení patří závěsník na zbraně AMBER, který dokáže nést až 22 raket vzduch-vzduch, infračervené vyhledávání a sledování, pokročilé vybavení pro avioniku a elektroniku, radar AESA a revidovaný drak s životností až 20 000 hodin.[9][10] V prosinci 2018 bylo oznámeno, že americké ministerstvo obrany plánuje ve svém rozpočtu na rok 2020 zažádat o 1,2 miliardy dolarů za 12 kusů F-15X.[11] V rozpočtu zveřejněném 12. března 2019 ministerstvo obrany požádalo o 1,1 miliardy dolarů k nákupu osmi letounů F-15EX z celkového plánovaného nákupu 144 kusů F-15EX.[12][13] 28. ledna 2020 zahájilo letectvo proces nákupu prvních dvou strojů F-15EX s tím, že zbývajících šest bude objednáno později.[14][15]

Uživatelé

Thumb
Uživatelé
     F-15 Eagle
     F-15E Strike Eagle
     Obou verzí
IzraelIzrael Izrael
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea
KatarKatar Katar
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SingapurSingapur Singapur
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké

Potenciální uživatelé

IndonésieIndonésie Indonésie
  • Indonéské letectvo - Spojené státy v únoru 2022 schválily možný prodej až 36 stíhaček F-15ID (exportní verze F-15EX) do Indonésie, přičemž na přání tamější vlády by obchod mohl být ujednán v rámci programu FMS (Foreign Military Sales).[18][19] V srpnu 2023 Indonésie závazně objednala 24 letounů F-15EX s příslušenstvím[20]

Specifikace (F-15E)

Zdroj: USAF fact sheet,[21] Davies[22] & Boeing [23]

Technické údaje

  • Posádka: 2 (pilot a operátor zbraňových systémů)
  • Délka: 19,43 m
  • Rozpětí: 13,05 m
  • Výška: 5,63 m
  • Nosná plocha: 56,5 m²
  • Profil křídla: NACA 64A006.6 (u kořene), NACA 64A203 (na koncích)
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 36 700 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo −229 s přídavným spalováním

Výkony

  • Maximální rychlost: Mach 2,5+ M (1 875 mph, 3 017 km/h)
  • Bojový rádius: 1 270 km
  • Přeletový dolet: 3 900 km s přídavnou nádrží a třemi podvěsnými přídavným nádržemi
  • Dostup: 18 200 m
  • Stoupavost: 254+ m/s
  • Tah/Hmotnost: 0,93

Výzbroj

Thumb
F-15E během údržby s odkrytým kanonem M61 Vulcan
Thumb
F-15E při vypuštění GBU-28 "Bunker Buster" během testu
Thumb
F-15E zespodu

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.