Mary Wortley Montagu

Lady Mary Wortley Montagu (26. května 1689 Londýn – 21. srpna 1762) byla anglická aristokratka a spisovatelka. Dnes je Montagu známá hlavně díky svým dopisům, především dopisům z Turecka, které Billie Melmanová popsala jako „úplně první příklad světského díla napsaného ženou o muslimském Orientu“.

Mary Wortleyová Montaguová
Mary Wortley Montagu, od Charlese Jervase, po roce 1716.
Rodné jméno	Mary Pierre
Narození	15. května 1689 Holme Pierrepont
Úmrtí	21. srpna 1762 (ve věku 73 let) Westminster
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Grosvenor Chapel, Mayfair
Povolání	objevitelka, básnířka, dramatička, editorka a spisovatelka
Témata	poezie a literární činnost
Manžel(ka)	Sir Edward Wortley Montagu
Děti	Mary Stuartová[1][2] Edward Wortley Montagu[3][2][4]
Rodiče	Evelyn Pierrepont[1][2] a Mary Feildingová[1][2]
Příbuzní	William Pierrepont[2], Evelyn Pierrepontová[2] a Frances Pierrepontová[2] (sourozenci) John Stuart[2], James Stuart-Wortley-Mackenzie[2], Charles Stuart[2], Louisa Stuart[2], William Stuart[2], Frederick Stuart[3], Lady Mary Stuart[3], Anne Stuart[3][2], Jane Stuart[3][2], Lady Caroline Stuart[3][2] a Lady Augusta Corbett (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do historie paní Montagu vstoupila tím, že se jako první v Anglii pokusila o prevenci černých neštovic metodou, se kterou se seznámila při pobytu v Turecku. Po návratu do Anglie, kde v té době řádila epidemie pravých neštovic, v roce 1721 požádala, aby její lékař Charles Maitland inokuloval její dceru, čemuž kromě přátel přihlížel i královský lékař Hans Sloane.

Život

Narodila se jako nejstarší dcera Evelyna Pierreponta, pátého hraběte z Kingstonu-upon-Hull a jeho manželky Lady Mary Fieldingové. Ve třech letech její matka zemřela. Její rodina postupně stoupala na žebříčku britské šlechtické společnosti. V roce 1706 se její otec dočkal povýšení na markýze z Dorchestru, dále získal vedoucí postavení ve sněmovně lordů a v roce 1715 titulu vévody z Kingstonu.

Až do svých devíti let byla Mary vychovávána babičkou, teprve tehdy se její výchovy ujal sám otec. Během mládí pobývala hlavně na zámcích Thoresby Hall a Holme Pierrepont Hall, kde ve zdejších knihovnách, které se řadily k nejkvalitnějším v celém království, propadla kouzlu knih a literatury. Protože se nemohla s otcem shodnout na jménu svého budoucího manžela, vzala vše do svých rukou a 23. srpna 1712 se vdala za Edwarda Wortleyho. Novomanželé následně žili nějaký čas v ústraní. Edward se v té době stal členem parlamentu, díky čemuž stoupala jeho kariéra. Mary získala uznání dvorské společnosti nejen díky svému postavení, ale také díky svému intelektu a literárnímu talentu, který přitahoval pozornost aristokratů a jiných vlivných mužů. Nedlouho poté ji ovšem v roce 1715 postihly pravé neštovice, takže se musela opět stáhnout do soukromí.

Po svém uzdravení v roce 1716 se ovšem nezapojila mezi londýnskou smetánku, nýbrž následovala manžela, který se mezitím stal velvyslancem v Osmanské říši. Do Cařihradu, hlavního města Osmanské říše, se dostali přes Vídeň a Adrianopoli. Celkem na cestách a v říši strávili dva roky, během kterých Mary napsala desítky dopisů, ve kterých vylíčila každodenní život v těchto zemích, ale také zvyklosti, ať už u dvora či mezi obyčejnými lidmi. Ceněná jsou především svědectví o Osmanské říši.

Zajímavé jsou také její pohledy na Vídeň a Čechy, které zaznamenala v ryze soukromých dopisech postrádajících jakékoliv znaky formalit. Je v nich vidět, že ji rakouská monarchie nikterak neokouzlila, jak např. dosvědčuje i jeden z prvních dopisů, který poslala do Londýna:

„

Království české jest nejpustější ze všech zemí, která jsem viděla v Německu. Vesnice jsou tak bídné a poštovní stanice tak ubohé, že čistá sláma a čerstvá voda jsou dobrodiní, jakého nenajdeme všude, a nesmíme doufat v lepší pohodlí…

“

Inokulace

Inokulace byla metoda boje proti pravým neštovicím, která spočívala v záměrném nakažení pacienta sušeným hnisem z puchýřů pravých neštovic, v němž je původce oslabený. Strupy se při této proceduře vetřely do řezných ran v kůži (do svalu), což umožnilo tělu zahájit obrannou reakci imunitního systému lokálně. Neštovice jsou velice virulentní, takže následný lehčí průběh nemoci i tak mohl vést ke znetvoření nebo smrti pacienta (ale když přežil, byl proti nákaze už doživotně chráněn). Pacient byl navíc po celou dobu inokulace infekční a mohl šířit nemoc dál. Proto se tento způsob neujal a skutečný boj proti neštovicím zahájil až anglický lékař Edward Jenner vynálezem očkování.