Martin Lowry

Thomas Martin Lowry ( 26. října 1874 – 2. listopadu 1936) byl anglický fyzikální chemik. Byl prvním učitelem chemie na lékařské fakultě, který byl jmenován univerzitním profesorem na Londýnské univerzitě, a prvním profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Cambridgi. Byl zakládajícím členem a prezidentem (1928–1930) Faradayovy společnosti.

Martin Lowry
Narození	26. října 1874 Low Moor
Úmrtí	2. listopadu 1936 (ve věku 62 let) Cambridge
Alma mater	Imperiální kolej v Londýně
Povolání	chemik a fyzik
Zaměstnavatel	Univerzita v Cambridgi
Ocenění	člen Královské společnosti (1914) Bakerian Lecture (1921)
Rodiče	Edward P. Lowry[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studoval změny v optické rotaci způsobené kyselinami a zásadami katalyzovanými reakcemi derivátů kafru. K popisu tohoto jevu jako první použil termín mutarotace. Vyvinul Brønstedovu–Lowryho acidobazickou teorii s dánským fyzikem Johannesem Nicolausem Brønstedem (současně a nezávisle na něm).

Lowry publikoval několik stovek článků a několik knih. Jeho monografie z roku 1935 Optical Rotary Power byla dlouho považována za standardní práci na toto téma. Dvakrát byl nominován na Nobelovu cenu za chemii.

Vzdělání

Lowry se narodil 26. října 1874 v Low Moor v hrabství Bradford v Yorkshiru v rodině pocházející z Cornwallu. Byl druhým synem reverenda E. P. Lowryho, který byl v letech 1892 až 1919 duchovním v Aldershotu. Vzdělání získal na Kingswood School v Bathu v hrabství Somersetu a poté na Central Technical College v South Kensingtonu. Od mládí projevoval nadání pro přírodní vědy a rozhodl se stát se chemikem.

V roce 1899 získal titul DSc na Londýnské univerzitě a čestný titul M.A. na univerzitě v Cambridge. V letech 1896 až 1913 byl Lowry asistentem Henryho Edwarda Armstronga, který se zajímal především o organickou chemii, ale také o ionty ve vodných roztocích.^[2]

V roce 1904 se oženil s dcerou reverenda C. Wooda a měl s ní dva syny a dceru.

Kariera

• 

  Londýnská univerzita

  V letech 1904 až 1913 pracoval jako lektor chemie na Westminster Training College.
• V roce 1903 byla založena Faradayova společnost, Lowry se stal jejím aktivním členem a v letech 1928 až 1930 působil jako její předseda.
• V roce 1913 byl se stal vedoucím chemického oddělení v Guy's Hospital Medical a stal se tak prvním učitelem chemie na lékařské fakultě, který byl jmenován univerzitním profesorem na Londýnské univerzitě.
• V roce 1914 byl zvolen členem Královské společnosti.^[2]
• Během první světové války sloužil Lowry v různých funkcích na podporu vítězství ve války, včetně funkce ředitele plnění dělostřelecké munice v letech 1917 až 1919, pracoval pro Výbor pro zákopovou válku, Výbor pro chemickou válku a Výbor pro výzbroj. Za tuto službu byl vyznamenán anglickým Řádem britského impéria a italským Řádem svatého Mořice a Lazara.
• V roce 1920 se stal prvním profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Cambridgi a tuto pozici zastával až do své smrti.^[2]
• Dostal čestné doktoráty z univerzit v Bruselu a Dublinu.

Výzkum

Ukázka chirální organické sloučeniny (aminokyselina). Změny v optické rotaci způsobují především chirální organické látky obsahující atomy, které mají své sousedy navázány zrcadlově asymetricky.

Optická rotace a mutarotace

V roce 1898 si Lowry všiml změny optické rotace nitro-d-kafru s časem. Začal proto studovat změny v optické rotaci způsobené kyselinami a zásadami katalyzovanými reakcemi derivátů kafru. Při pohledu na zdroj světla může být rotace roviny polarizace buď doprava (d-rotační - ve směru hodinových ručiček) nebo doleva (l-rotační - proti směru hodinových ručiček) v závislosti na tom, který stereoizomer je dominantní. Například sacharóza a kafr jsou d-rotační, zatímco cholesterol je l-rotační.

K popisu tohoto jevu jako první použil termín mutarotace (spontánní změna úhlu optické rotace roztoku opticky aktivní látky od okamžiku přípravy roztoku do okamžiku, kdy je dosaženo pevné hodnoty úhlu).

Teorie kyselin a zásad

V roce 1923 ho poznatky získané studiem o změně optické rotace roztoků vedly k formulaci protonické definice kyselin a zásad, nyní známé jako Brønstedova–Lowryho acidobazická teorie (také Brønstedova–Lowryho teorie kyselin a zásad). Dánský fyzik Johannes Nicolaus Brønsted vyslovil tuto teorii nezávisle a současně s ním, proto je přisuzována oběma stejným dílem.

Brønstedova–Lowryho teorie považuje za kyselinu látku, která je schopna odevzdat proton (donor protonu) a za zásadu látku, která je schopna proton přijmout (akceptor protonu). Každá kyselina je spojená s odpovídající zásadou, se kterou tvoří konjugovanou dvojici. To v důsledku znamená, že látka může být donorem i akceptorem protonu v závislosti na vlastnostech druhého člena konjugované dvojice. Obecně pak platí, že látky se chovají jako kyseliny jen v přítomnosti zásady a naopak.