argentinská klavíristka From Wikipedia, the free encyclopedia
Martha Argerichová ([argeričová], nepřechýleně Martha Argerich (* 5. června 1941, Buenos Aires) je argentinsko-švýcarská pianistka, která patří mezi nejvýznamnější klavírní interprety současnosti.
| Martha Argerichová | |
|---|---|
 Martha Argerichová roku 2015 | |
| Narození | 5. června 1941 (83 let) Buenos Aires, Argentina |
| Bydliště | Ženeva |
| Národnost | argentinská |
| Vzdělání | Vincenzo Scaramuzza (1946) Friedrich Gulda (1955, největší vliv) Stefan Askenase Maria Curcio Arturo Benedetti Michelangeli |
| Povolání | Klavíristka |
| Ocenění | 1. místo: Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě (1957) 1. místo: Mezinárodní soutěž Ferruccia Busoni (1957) Absolutní vítěz: Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě (1965) Medaile Claudia Arrau (1997) Grammy Award (2000, 2005, 2006) Praemium Imperiale (Japonsko) (2005) Řád vycházejícího slunce (Japonsko) (2005) |
| Choť | Chen Liang-Sheng (do 1964) Charles Dutoit (1969–1973) |
| Partner(ka) | Stephen Kovacevich |
| Děti | Lyda Chen-Argerich Stéphanie Argerich Annie Dutoit |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se v roce 1941 v Buenos Aires a je po matce židovského původu.[1] Její otec pocházel z významné rodiny katalánského původu, usedlé v Argentině od 18. století. Na klavír se učila hrát už od svých tří let. V osmi letech veřejně debutovala s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 1[2][3] a téhož roku ho také nahrála[4][5]. V roce 1955 se s rodinou přestěhovala do Rakouska, kde studovala u světoznámého klavíristy Friedricha Guldy. V roce 1957, ve svých šestnácti letech věku, vyhrála prestižní Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě. Později své umění zdokonalovala u Artura Benedettiho Michelangeliho. V roce 1965 vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě. Od roku 1966 se věnovala také nahrávání. Ve světě vystupovala hlavně jako koncertní klavíristka. V 80. letech 20. století se začala více orientovat na komorní hudbu. V roce 1980 vzbudila rozruch, když vystoupila z poroty Chopinovy soutěže ve Varšavě na protest proti tomu, že chorvatský klavírista Ivo Pogorelić byl vyřazen ze soutěže už ve třetím kole. Prohlásila o něm, že je génius, čímž mu dopomohla k mezinárodnímu úspěchu. Nadále se věnuje podpoře mladých talentů. Založila soutěž, která nese její jméno, a je čestnou prezidentkou Mezinárodní klavírní akademie (plným jménem International Piano Academy Lake Como). Tato instituce sídlí v Palazzo del Vescovo, biskupském paláci ze 17. století, který byl postaven na břehu Comského jezera v Itálii.
Vždy se úzkostlivě vyhýbala publicitě, což způsobilo, že nebyla v počátečním období své kariéry adekvátně známá. Málo známé jsou také detaily z jejího soukromí. Má však tři dcery se třemi různými muži, se kterými byla sezdána. Jejím prvním manželem byl skladatel Robert Chen, druhým z nich byl známý švýcarský dirigent Charles Dutoit, třetím americký klavírista Stephen Kovacevich. Se svým druhým manželem Argerichová nadále spolupracuje a pravidelně spolu koncertují. Sňatkem s Dutoitem obdržela také švýcarské občanství.
Hudební veřejnost zaujala svým temperamentem, rebelantským duchem a především spontánní a nenásilnou virtuózní interpretací hudebních děl. Navzdory tomu, že je klavíristkou neobyčejných možností, její technika hry je považována za velmi osobitou a nepříkladnou, podobně jako tomu bylo u klavíristy Vladimira Horowitze.
Její repertoár je široký, zahrnuje na jedné straně skladby z období hudebního klasicismu (Haydnovy a Mozartovy klavírní koncerty) a raného romantismu, na druhé straně skladby 20. století, kterými si získala největší uznání. Vytvořila početné nahrávky děl Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna a Maurice Ravela. V koncertní literatuře se soustředila hlavně na ruské autory, vysoce ceněna je mj. její interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3. Vytvořila také množství nahrávek komorní hudby. Vystupuje a nahrává často s houslistou Gidonem Kremerem, violoncellistou Mišou Maiským a brazilským klavíristou a svým blízkým přítelem Nelsonem Freirem.
komandér Řádu umění a literatury – Francie, 2004
Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou – Japonsko, 2005
komtur Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. října 2018[6]Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
