Manriqueové z Lary

Manriqueové z Lary a Mendozy (španělsky (casa) Manrique de Lara y Mendoza) je vyhaslý španělský šlechtický rod^[1], vedlejší linie rodu Larů, jednoho z pěti nejvýznamnějších rodů středověké Kastilie. Někteří členové rodu působili také v českých zemích.

Manrique de Lara
Země	Kastilské království Kastilské království Kastilská koruna Kastilská koruna České království České království
Tituly	grandi, vévodové, markýzové, hrabata
Větve rodu	Manrique de Lara y Mendoza, La Cerda y Lara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie rodu

Rod je zmiňován od 13. století.

V 15. století Larové podporovali katolické panovníky během jejich války proti stoupencům Johany la Beltraneja. Rod vlastnil hrabství Paredes de Nava, Osorno a Castañeda a také některé z nejdůležitějších titulů Kastilie, jako jsou vévoda z Nájera a markýz z Aguilar de Campoo, všichni v hodnosti grandů.

V roce 1520 povýšil král Karel I. Španělský rod Larů do hodnosti grandů v osobách jeho nejvýznamnějších představitelů, vévody z Najera a markýze z Aguilar de Campoo, vyznamenání později udělené také hrabatům z Paredes de Nava a hrabatům z Osorna.

Za vlády Karla V. a Filipa II. zastávali Manriquové z Lary důležité funkce jako místodržící, vojevůdci, velvyslanci a kardinálové. Z tohoto rodu rovněž pocházelo několik vysokých představitelů katolické církve a rytířů vojenských řádů a zlatého rouna, jako Roderik Manrique z Lary, I. hrabě z Paredes de Nava, který se stal velmistrem Řádu svatojakubských rytířů.

Někdy se používá výraz „los Manriques“, odkazující na tři významné literáty: Jorge Manrique, syna Rodriga Manriquea a Gómez Manrique^[2], ale také na rodovou linii jako celek, jako v případě školy Colegio de los Manriques v Alcalá de Henares.^[3]

Motto rodu Manrique z Lary je “Nos non venimos de reyes, que reyes vienen de nos”- „Nepocházíme z králů, králové pocházejí od nás“.

Erb

Rodový erb Manriqueů z Lary, vévodů z Nájery

Rodový erb nese v červeném poli nad sebou dva kotle pokryté zlatočerným šachovnicovým vzorem a z každého z nich vylézá dvojice sedmihlavých zelených (jindy zlatých) hadů.

Význační členové rodu

• Juana Núñezová z Lary (1286–1351), dcera Juana Núñeze I. z Lary, známá jako la Palomilla (Holubička) nebo paní z Lary. Její vnuk byl Jan I. Kastilský.
• Blanka de La Cerda y Lara (1317–1347), španělská šlechtična, matka královny Johany z Peñafielu
• Marie de La Cerda y de Lara (1319–1375), španělská šlechtična,
• Jorge Manrique, básník španělské renesance
• Roderik Manrique z Lary (1406 - 1476), otec básníka
• Alonso Manrique, kardinál, generální inkvizitor a arcibiskup sevillský.
• Pedro Manrique z Lary (více osob)
• Juan García Manrique, arcibiskup ze Santiaga jako Jan III. (1383-1388)
• Jan Manrique z Lary († 21. června 1570) byl kastilský šlechtic z rodu Manrique de Lara. Krátce zastával funkci neapolského místokrále.
• Marie Manrique z Lary a Mendozy (* asi 1538, † 16. únor 1608), španělská šlechtična, manželka Vratislava II. z Pernštejna
• Marie Manrique z Lary a Mendozy mladší (kolem 1570^? Vídeň – nejpozději v roce 1636^?), španělsko-rakouská šlechtična, provdaná za bratrance Jana V. z Pernštejna. V roce 1606 se podruhé provdala za generála Bruna III. z Mansfeldu.
• Pedro Manrique de Zúñiga (Pedro de Zúñiga y Velasco) blahoslavený (1585-1622)