rakouský filozof From Wikipedia, the free encyclopedia
Ludwig Josef Johann Wittgenstein ( [vitg(e)nštajn]; 26. dubna 1889 Vídeň – 29. dubna 1951 Cambridge) byl jedním z nejvlivnějších filosofů 20. století. Bývá spojován především s analytickou filosofií a filosofií jazyka, ovlivnil však i logické pozitivisty. Jeho myšlení pravděpodobně nejvíce ovlivnili Otto Weininger, Arthur Schopenhauer, Bertrand Russell a Gottlob Frege.
.jpg) 1930 | |
| Region | Západní filosofie |
|---|---|
| Období | filosofie 20. století |
| Narození | 26. dubna 1889 Neuwaldegg |
| Úmrtí | 29. dubna 1951 (ve věku 62 let) Cambridge |
| Škola/tradice | analytická filosofie |
| Oblasti zájmu | logika, metafyzika, filosofie jazyka, filosofie matematiky, filosofie mysli, epistemologie |
| Význačné ideje | obrázková teorie jazyka, pravdivostní funkce, souhrn stavů věcí, logická nutnost, používaný význam, jazykové hry, argument proti soukromému jazyku, „rodinná podobnost“, následování pravidla, životní formy, wittgensteinovský fideismus, antirealismus, filosofie obyčejného jazyka, sémantický externalismus, kritika teorie množin |
| Významná díla | Tractatus logico-philosophicus, Filosofická zkoumání, „Modrá a hnědá kniha“, O jistotě, Rozličné poznámky |
| Vlivy | Gottlob Frege, Johann Wolfgang von Goethe, Søren Kierkegaard, G. E. Moore, Oswald Spengler, Ludwig Boltzmann, Karl Kraus, Adolf Loos, Piero Sraffa, Otto Weininger, Bertrand Russell, Arthur Schopenhauer, Baruch Spinoza, Lev Nikolajevič Tolstoj, Heinrich Rudolf Hertz |
| Vliv na | Bertrand Russell, George Edward Moore, Frank Ramsey, Vídeňský kroužek, Rudolf Carnap, Alan Turing, Elizabeth Anscombe, Peter Geach, Anthony Kenny, Barry Stroud, Gilbert Ryle, Saul Kripke, John Searle, John McDowell, Hans Sluga, Peter Hacker, Stephen Edelston Toulmin, Hannah Ginsborg |
| Rodiče | Karl Wittgenstein[1] a Leopoldine Wittgenstein |
| Příbuzní | sourozenci: Hermine, Johannes, Konrad, Helene Salzer, Rudolf, Margaret Stonborough, Paul — bratranci z druhého kolena: Friedrich August von Hayek, Joseph Joachim |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludwig Josef Johann Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí. Jeho sourozenci byli: Hermine (1874–1950), Johannes (1877–1902), Konrad (1878–1918), Helene Salzer (1879–1956), Rudolf (1881–1904), Margaret Stonborough (1882–1958) a Paul (1887–1961). Rodina byla velmi bohatá, otec Karl Wittgenstein patřil k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska-Uherska.
Oba Karlovi rodiče byli Židé, jeho otec Hermann Wittgenstein (1802–1878) přijal jméno Christian, aby se tak distancoval od svého židovského původu, jeho matka Franziska Gigdor (1814–1890) před sňatkem konvertovala k protestantismu.[zdroj?!]
Ludwigova matka, Leopoldina Kallmus (1850–1926), je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren (Huť Poldi). Její otec Jakob Kallmus (1814–1870) byl český Žid, zatímco její matka Marie Stallner (1825–1921) byla rakousko-slovinská katolička.[zdroj?!]
Do školy chodil Ludwig Wittgenstein v Linci. Ve stejnou dobu navštěvoval tuto školu i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž. Reálně se tak mohl Wittgenstein setkat s Hitlerem pouze v jednom školním roce.
Později studoval Ludwig strojnictví v Berlíně. Jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filozofii matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů filozofie u Bertranda Russella v anglické Cambridgi. Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník, v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost.
Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch-philosophische Abhandlung (později známé jako Tractatus Logico-Philosophicus), jediné dílo, které vyšlo za jeho života (Traktát byl napsán již roku 1918, ale z důvodů válečných a následně kvůli problémům při shánění nakladatele se vydání o tři roky zdrželo). V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl se do ústraní. Několik let působil jako učitel na několika venkovských základních školách (v Trattenbachu, Puchbergu am Schneeberg, Otterthalu), mezi ním a rodiči žáků však panovalo napětí. Poté, co v dubnu 1926 uhodil do hlavy jedenáctiletého žáka, který pak upadl do bezvědomí, podal Wittgenstein u okresního školního inspektora žádost o propuštění dříve, než proti němu mohly být podniknuty oficiální kroky (žákův otčím žádal jeho uvěznění). Cítil, že selhal jako učitel, a několik měsíců pak pracoval jako pomocný zahradník v klášteře v Hütteldorfu u Vídně, kde bydlel v zahradníkově kůlně na nářadí. V této době také zvažoval, a to nikoli poprvé, zda má vstoupit do kláštera. Během rozhovoru na toto téma mu tamní opat poradil, že klášterní život asi není to, co hledal.
V roce 1929 se vrátil do Cambridge na Trinity College k filosofické práci a výuce studentů. Téhož roku v přátelské atmosféře před komisí, které předsedal Russell, obhájil svůj Tractatus jako disertační práci a získal titul PhD. Roku 1939 se v Cambridgi stal profesorem.
Během druhé světové války pracoval v nemocnici a jako technický pracovník v Newcastlu, po jejím konci se vrátil na univerzitu. Od roku 1947 rezignoval na akademickou činnost a plně se věnoval psaní. Do roku 1949 vznikla většina materiálu posmrtně vydaného jako Philosophische Untersuchungen (Filosofická zkoumání); toto dílo je pokládáno za Wittgensteinovu nejzávažnější práci. Posledních několik let trávil usilovnou prací ve Vídni, Oxfordu a v Cambridgi, kde v dubnu 1951 zemřel na rakovinu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
