Ludwig Fabini

Ludwig Fabini (26. srpna 1830 Valchid – 9. září 1906 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1848, byl účastníkem několika válek a poté střídal službu u různých posádek, několik let strávil mimo jiné v Čechách. Svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako zemský velitel v Českém království (1899–1904).^[1]

Ludwig Fabini
Velitel 8. armádního sboru v Praze (zemský velitel v Čechách)
Ve funkci: 1899 – 1904
Předchůdce	Philipp hrabě von Grünne
Nástupce	Hubert von Czibulka
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci: 1897 – 1899
Předchůdce	György Kovács de Mad
Nástupce	Heřman Pokorny
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1891), generálmajor (1887)
Narození	26. srpna 1830 nebo 1830 Valchid
Úmrtí	9. září 1906 Innsbruck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pocházel z italské rodiny usazené v Sedmihradsku. Do armády vstoupil v roce 1848 jako dobrovolník, několik let sloužil u 5. praporu polních myslivců v Uherském Brodě, kde byl postupně povýšen na poručíka a nadporučíka.^[2] V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a poté sloužil jako rytmistr u 28. praporu polních myslivců ve Fogarasi v Sedmihradsku. Bojoval také v prusko-rakouské válce v roce 1866 a dosáhl hodnosti kapitána. Jako štábní důstojník působil u tyrolského zemského velitelství v Innsbrucku a následně byl šéfem štábu 35. pěší divize v Kluži. V roce 1875 získal hodnost majora a poté působil přímo u generálního štábu. Jako podplukovník (1877) se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1880 dosáhl hodnosti plukovníka a byl šéfem štábu zemského velitelství pro České království v Praze (1880–1887).^[3][4]

V roce 1887 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 17. pěší brigády v Praze (1887–1891).^[5] V roce 1891 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 11. pěší divize ve Lvově,^[6][7] později se stal inspektorem vojenských škol, zároveň předsedal komisi pro posuzování žádostí aspirantů důstojnických hodností u generálního štábu.^[8] V letech 1897–1899 zastával funkci velitele 6. armádního sboru v Košicích^[9][10][11] a mezitím byl v roce 1898 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.^[12] Nakonec byl v letech 1899–1904 velitelem 8. armádního sboru v Praze, respektive zemským velitelem v Českém království.^[13][14] K datu 1. dubna 1904 byl penzionován a dožil v soukromí.^[15]

Tituly a ocenění

Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady nárokem na oslovení Excelence (1897).^[16] Od roku 1897 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 102 v Praze.^[17][18] Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání. Za účast ve válkách byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866) a rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1879). Později získal rytířský kříž Řádu sv. Štěpána (1889), ve vysokých funkcích se stal nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1898) a komturského kříže Leopoldova řádu (1904), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže německého Řádu červené orlice, Řádu rumunské koruny, perského Řádu slunce a lva I. třídy a komandérem italského Řádu sv. Mořice a Lazara. Obdržel také čestné občanství v sedmihradském městě Mediaș (dříve maďarsky Medgyes), kde jeho rodina působila po několik generací.^[19]

Jeho synovcem byl Ludwig von Fabini (1861–1937), který byl také rakousko-uherským generálem a velitelem na východní frontě za první světové války.