Literární žánr

Literární žánr (z fr. genre – rod) je označení skupin literárních děl, jež mají společné znaky definované různými kritérii. Tato kritéria mohou být tzv. povrchová – např. kompozice, téma a motivy, jazykové prostředky, důležitý je tzv. chronotop literárního díla, ale také typ čtenáře (literatura pro děti a mládež) a afekt, který dílo vyvolává (strach u hororu) atd., nebo hlubinná, kde se za podstatu žánru označuje archetyp (u Northropa Frye) nebo antropologické založení (tzv. jednoduché formy A. Jollese atd.). José Ortega y Gasset chápe žánr jako „jediný možný způsob, jak [téma] vyslovit plně … navzájem neredukovatelné, nutné a zásadní estetické téma … široké úhly pohledu na klíčové aspekty lidského života“, „jednotlivé umělecké formy vznikají z odlišných interpretací člověka člověkem“. (Meditace o Quijotovi, s. 65 a 90). Žánr lze také chápat jako literární vyjádření určité antropologické nebo psychologické konstanty (tak uvažoval např. Wilhelm Dilthey, Julia Kristeva dokonce definuje žánr na rovině psychoanalytické^[1]), tedy jako výraz čehosi, co předchází nejen literaturu, ale i umění jako takové, a co propojuje literaturu s obecně antropologickými kategoriemi.

Od žánrů v jiných uměleckých druzích se žánr literární liší jednak tím, že literatura je dějové a zobrazovací umění a jako taková nabízí větší škálu relevantních prostředků vyjádření, jednak propracovanou strukturou (od antiky: mezi nejstaršími díly žánry se zabývajícími je Aristotelova Poetika), zmínku o žánrech však nalezneme už u Platóna v jeho Ústavě (odlišování tzv. mimesis a diegesis). Důsledkem je fakt, že literární žánr je důležitý jak pro genezi (vznik) díla, tak pro jeho vnímání (recepci): čtenáři podle určitých znaků poetiky daného díla rozpoznají, o který žánr se jedná, a tomu uzpůsobí vnímání díla. Např. Škvoreckého Legenda Emöke, jakkoli de facto není legenda, bude svého čtenáře k tomuto žánru při vnímání orientovat, a to na základě názvu (název díla je jedním ze žánrových znaků). Podobně fungují např. postmoderní texty, které začínají např. typickou pohádkovou frází „Bylo nebylo“ atd., ačkoli jako pohádka nepokračují; čtenářovo vnímání už je nicméně žánrem pohádky ovlivněno.

V rámci literární vědy se žánry zabývá genologie.

V současné době se v literární vědě etabloval tzv. trojrovinný model, který rozlišuje

• literární druhy (lyrika, epika a drama),
• žánry (jakožto nižší jednotku) a
• žánrové varianty (jako jednotku nejnižší).

Například: v rámci epiky (druh) je román (žánr) a v jeho rámci pak román budovatelský (varianta). Tento taxonomický model může být doplněn ještě pojmem modus, případně obecnými estetickými kategoriemi.^[2]

V dějinách literatury byl koncept žánru jak přijímán, tak odmítán, a to střídavě nebo i současně.

• odmítán – směr se nazývá genologický nominalismus a jeho zastáncem byl např. italský učenec Benedetto Croce. Epochy, které jej odmítají, stírají hranice mezi jednotlivými žánry, libují si v překračování žánrových hranic, ale i např. ve stírání hranice mezi realitou a fikcí, jako romantismus nebo postmoderna;
• přijímán – směr se jmenuje genologický realismus (pojmenování směrů navazuje na středověký filosofický spor o univerzálie) – a je chápán jako neměnný a závazný, např. v klasicismu). Epochy, které pojem žánru přijímaly, budovaly složitý a závazný systém žánrů.

Reference

1. ŠIDÁK, Pavel. K historicitě a abstrakci žánru. Svět literatury. 2011, roč. XXI, čís. 44, s. 3133. Dostupné online. ISSN 0862-8440.
2. ŠIDÁK, Pavel. Modus jako genologický nástroj. Svět literatury. 2013, roč. XXIII, čís. 47, s. 33. Dostupné online. ISSN 0862-8440.

Literatura

• Slovník literární teorie. Praha: ČS spisovatel, 1984.
• MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol., Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl : Paseka, 2004, ISBN 80-7185-669-X
• BENEŠ, Bohuslav (ed.). Česká lidová slovesnos t't. Praha : Odeon, 1990, ISBN 80-207-0181-8
• ČAPEK, Karel. Marsyas čili Na okraj literatury . Praha : František Borový, 1941.
• ERNS, Jutta: „Hybridní žánry“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• FILIP, Jiří – BRUKNER, Josef. Poetický slovník . Praha : Mladá fronta, 1997.
• KRAUSOVÁ, Nora. „K súčasnému stavu v genológii“. In táž. Príspevky k literárnej teórii: Poetika románu. Bratislava : Slovenský spisovateľ, 1967, s. 7–54.
• KREJČÍ, Karel. „Vznikání a život literárních termínů“. In Příspěvky k sémantice a morfologii literárních termínů. Ed. V. Svatoň. Praha : Ústav pro českou literaturu ČSAV, 1974 (též in http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/1974/PMSLT/2.pdf).
• KUBÍNOVÁ, Marie (ed.). O poetice literárních druhů. Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1995.
• MATHAUSER, Zdeněk. „Triáda uměleckých druhů“. In Litteraria humanitas: Genologické studie I. Eds. M. Mikulášek, D. Kšicová. Brno : Masarykova univerzita, fakulta filozofická, 1990, s. 10–17.
• MELETINSKIJ, Jeleazar Moisejevič. Poetika mýtu . Praha : Odeon, 1989.
• MEYER, Holt. „Literární žánr“. In: Úvod do literární vědy . Eds. Miltos Pechlivanos, Stefan Rieger, Wolfgang Struck, Michael Weitz. Praha : Hermann a synové, 1999.
• NEUBAUER, Zdeněk. Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpět . Praha : Manželé Jůzlovi, 1990.
• ORTEGA Y GASSET, José. „Krátké pojednání o románu“. In týž. Meditace o Quijotovi . Brno : HOST, 2007.
• PILAŘ, Martin: Pokus o žánrové vymezení povídky . Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Sfinga 1994.
• PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie . Jinočany: H&H, 1999.
• SIROVÁTKA, Oldřich. Literatura na okraji . Praha : Československý spisovatel, 1990.
• STAIGER, Emil. Základní pojmy poetiky . Praha : Československý spisovatel, 1969.
• SVATOŇ, Vladimír. „Teorie románu a historická poetika: Kritická reflexe a mýtus ve struktuře žánru“. Estetika, 1990, roč. 27, č. 1, s. 43–53.
• ŠIDÁK, Pavel, Literární žánry, Praha : Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), 2013, ISBN 978-80-86877-64-8.
• ŠIDÁK, Pavel. „K historicitě a abstrakci žánru“. Svět literatury, 2011, roč. 21, č. 44, s. 25–36.
• ŠIDÁK, Pavel. „Modus jako genologický nástroj“. Svět literatury, 2013, roč. 22, č. 47, s. 31–42.
• ŠRÁMKOVÁ, Marta – SIROVÁTKA, Oldřich. „České lidové balady“. In České lidové balady . Eds. M. Šrámková, O. Sirovátka. Praha : Melantrich, 1983.
• WELLEK, René – WARREN, Austin. „Literární žánry“. In tíž. Teorie literatury . Olomouc : Votobia, 1996.
• WENZEL, Peter. „Druh/žánr, literární“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• WENZEL, Peter: „Dějiny druhů/žánrů“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• WENZEL, Peter: „Teorie a poetika druhů/žánrů“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• ZEMAN, Milan (ed.). Poetika české meziválečné literatury: Proměny žánrů . Praha : Československý spisovatel, 1987.
• ZUSKA, Vlastimil. Mimésis – fikce – distance: K estetice XX. století . Praha : Triton, 2002.

Související články

• Genologie
• Poetika
• Literární komparatistika
• Slohový útvar
• Žánrová literatura