zřícenina zámku v okrese Louny From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Libčeves je zřícenina zámku ve stejnojmenné vesnici v okrese Louny. Na místě zámku stávala gotická tvrz založená ve čtrnáctém století. Postupně byla přestavěna na renesanční a barokní zámek. Ve druhé polovině dvacátého století zámek nebyl udržován, a postupně se změnil ve zříceninu. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Libčeves | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický, renesanční, barokní |
| Výstavba | 13. století |
| Přestavba | 1607, polovina 17. století |
| Další majitelé | Žerotínové páni z Vřesovic Beřkovští ze Šebířova Kaplířové ze Sulevic Lobkovicové aj. |
| Poloha | |
| Adresa | Libčeves,  Česko |
| Ulice | U Rybníka |
| Souřadnice | 50°26′59,19″ s. š., 13°50′13,48″ v. d. |
  Libčeves | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 43501/5-1223 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
První písemná zmínka o Libčevsi je z roku 1295, kdy v ní sídlil Smil z Libčevsi, který byl jedním z manů hradu Rýzmburk.[2] Podle Rudolfa Anděla existuje také zmínka z roku 1251 o Protivcovi z Libčevsi.[3] Dějiny z větší části čtrnáctého století jsou nejasné. Ve druhé polovině část vesnice patřila pánům ze Žerotína a druhá klášteru klarisek z Panenského Týnce, který ji v roce 1385[4] nebo 1386 vyměnil za jiný majetek s bratry Plichtou, Habešem a Habartem ze Žerotína.[2] Roku 1390[4] nebo 1396 je jako majitel uváděn Pešík z Minic, jehož potomci panství roku 1437 prodali Václavu Cardovi z Petrovic, který Libčeves odkázal své dceři Ofce provdané za Zikmunda z Vartenberka a z Berštejna. Když roku 1483 zemřel jejich syn Václav, připadlo panství jako odúmrť králi, který je někomu věnoval, ale ze sporů různých šlechticů není jasné, kdo byl skutečným majitelem.[2]
Na počátku šestnáctého století patřila vesnice Jindřichovi z Vřesovic, po kterém ji zdědil syn Jiří. Jeho tři synové Libčeves prodali roku 1543 Jaroslavovi Beřkovskému z Šebířova a ten o pět let později Buškovi Kaplířovi ze Sulevic, jehož potomkům patřila až do roku 1588, kdy ji prodali Janovi z Vřesovic na Podsedicích. V roce 1596 panství koupila Kateřina z Doupova, provdaná Údrčská, pro svého syna Jana Viléma Kostomlatského z Vřesovic . Spolu nechali starou tvrz přestavět na renesanční zámek. Jan Vilém zemřel okolo roku 1620 a panství převzal jeho strýc Jan Habart,[4] který po vydání Obnoveného zřízení zemského odmítl přestoupit na katolickou víru a rozhodl se odejít ze země. Roku 1628 proto zámek prodal strýci Volfu Illburkovi z Vřesovic, ale brzy je jako majitel uváděn jeho bratr Vilém, který zemřel roku 1640. Před smrtí panství velmi zadlužil, a proto je jeho dědicové v roce 1642 prodali Kryštofu Ferdinandovi z Lobkovic, který zámek upravil v barokním slohu, ale panství později spolu s Měrunicemi připojil k bílinskému panství.[4]
Lobkovicům panství patřilo až do první pozemkové reformy. Vrchnost na zámku nesídlila, a ten byl proto několikrát upravován pro potřeby hospodářského dvora.[3] Od šedesátých let dvacátého století přestal být zámek udržován a lidé z okolí ho začali rozebírat na stavební materiál. Ještě na konci sedmdesátých let byly jeho budovy zastřešené, ale později střechy zanikly, a zámek se změnil ve zříceninu.[2]
Nejstarší tvrz stála nejspíše v blízkosti kostela Stětí svatého Jana Křtitele snad již na konci třináctého století. Později bylo panské sídlo přesunuto na návrší jižně od vesnice. Její areál měl obdélný půdorys s vypouklými delšími stranami. Na obou kratších stranách stávaly částečně podsklepené palácové stavby. Během renesanční přestavby přibylo na východní straně dvouprostorové křídlo s kuchyní a severní palác byl na vnější straně rozšířen o rozsáhlou přístavbu. Při barokní přestavbě zámek získal čtyřkřídlý půdorys. Nejprve bylo postaveno celé východní křídlo, které pohltilo renesanční budovu s kuchyní a později bylo přistavěno západní křídlo, které uzavřelo vnitřní dvůr.[2]
