Ladislav Kudrna (historik)
český historik s hlavním zaměřením na období komunismu v Československu From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Kudrna (* 13. července 1975, Vlašim)[1] je český historik s odborným zaměřením na období komunismu v Československu, zejména hudebního undergroundu dob normalizace. Předtím se věnoval tematice československých letců za druhé světové války a nasazení Čechoslováků ve vietnamské válce. Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož ředitelem se stal v květnu 2022.
| doc. PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. | |
|---|---|
 Ladislav Kudrna (2020) | |
| 6. ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 1. května 2022 | |
| Předchůdce | Zdeněk Hazdra |
| Narození | 13. července 1975 (49 let) nebo 13. února 1975 (50 let) Vlašim Československo |
| Alma mater | ČVUT v Praze Univerzita Karlova v Praze Slezská univerzita v Opavě |
| Zaměstnání | ÚSTR (od 2008) |
| Profese | historik a publicista |
| Commons | Ladislav Kudrna (historian) |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Studoval na Fakultě strojní ČVUT v Praze (1993–1996), pak studoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze (1998–2003). V letech 2004–2007 zde absolvoval doktorandské studium a v roce 2008 získal titul Ph.D. V roce 2011 se habilitoval v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě Slezské univerzity v Opavě.[2]
Krátce pracoval v Státním okresním archivu Benešov (1997–1998) a v administrativě Národního muzea (2003–2004), pak působil v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (2006–2007) a od roku 2008 je historikem Ústavu pro studium totalitních režimů. Působil také v redakčních radách periodik ústavu Securitas Imperii a Paměť a dějiny.[2]
V letech 2008 až 2011 externě vyučoval na Filozofické fakultě UK v Praze. V letech 2017 až 2022 externě vyučoval na Filozofické fakultě Univerzitě Palackého v Olomouci. Kromě odborné literatury a psaní článků do odborných i populárních periodik pravidelně pořádá přednášky pro veřejnost. Je spoluautorem dokumentárního filmu Pochoduj nebo zemři (2018).
V roce 2003 obdržel Cenu Edvarda Beneše 3. stupně a Cenu ministra obrany za nejlepší studentskou práci s tematikou II. světové války (1. místo v kategorii diplomových prací) za publikaci Když nelétali. Život našich letců v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války (Libri, Praha 2003). Je dvojnásobným laureátem Ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu (2009 za knihu Na zemi a obloze západní Evropy. Příběh českého letce Stanislava Fejfara a 2011 za publikaci Bojovali a umírali v Indočíně. První vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii).[2]
Na začátku března 2022 jej Rada ÚSTR na svém zasedání zvolila novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve výběrovém řízení porazil i dosavadního ředitele ÚSTR Zdeňka Hazdru.[3] Funkce se ujal 1. května 2022.
Před nástupem do funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů se na veřejnost dostala informace o údajném plagiátorství v habilitační práci, které prošetřoval předchozí ředitel Ústavu spolu se svojí vědeckou radou[4]. Správní rada Ústavu plagiátorství odmítla, zatímco vědecká rada, která při šetření plagiátorství shledala jednoznačné odborné pochybení, i z tohoto důvodu rezignovala. Nařčení odmítli mnozí historici a publicisté.[5][6][7][8][4][9][10][11][12]
Po nástupu do funkce začal naplňovat body své koncepce[13] vycházející z naplňování znění zákona o vzniku ÚSTR[14]. V prvním roce čtyřletého mandátu inicioval opětovné přijetí ÚSTR do Platformy evropské paměti a svědomí[15], navázal mezinárodní spolupráci s dalšími historickými institucemi v Evropě[16] [17] a zasadil se o pořádání mezinárodní konference "Ruská hybridní válka proti demokratickému světu – výzva pro evropskou paměťovou politiku" v Praze za účasti renomovaných historiků, politologů, sociologů, právníků a novinářů z celého světa[18][19][20][21][22]. V samotném ÚSTR provedl řadu organizačních změn, nově nastavených výzkumných oddělení, včetně znovuobnovení oddělení 2. světové války[23]. Ve veřejném prostoru deklaroval, že nevěří v tlusté čáry za minulostí, jelikož tlusté čáry za minulostí nefungují[24][25]. Otevřel řadu palčivých historických témat. Například revizionismus[26], období tzv. normalizace[27], fungování justice za komunistického režimu[28][29] či výuku dějepisu na základních a středních školách[30].
V době výkonu funkce ředitele ÚSTR čelil mnohé kritice za způsob vedení ústavu. V závěru dubna 2022 rezignovalo všech 14 členů Vědecké rady, poradního orgánu ředitele, na protest proti jmenování Ladislava Kudrny ředitelem ústavu, když se odmítavě postavili k jím předložené koncepci a vyjádřili pochybnost nad jeho předpoklady pro profesionální práci historika i s odkazem na kauzu domnělého plagiátorství.[31][32][33] V březnu 2023 se ve společném prohlášení ohradilo proti „nezodpovědnému řízení“ ústavu ředitelem Kudrnou přes 170 českých historiků, protože „Za zhruba deset měsíců od nástupu současného ředitele do funkce bylo z této instituce propuštěno nebo pod tlakem odešlo 34 osob, tj. zhruba 25 procent všech zaměstnanců ÚSTR.“ Předtím se za vedení ústavu postavila sedmičlenná rada ústavu vedená Eduardem Stehlíkem.[34] Ladislav Kudrna spolu se svým náměstkem Kamilem Nedvědickým podali následně žalobu na ochranu osobnosti. Soud ovšem žalobu v listopadu 2023 nepravomocně zamítl.[35] V dubnu 2023 podali hromadnou výpověď zaměstnanci oddělení vzdělávání ÚSTR. Kolem dvaceti zaměstnanců mělo spor s vedením ústavu. Jádrem byla kritika vedení vůči projektu Dějepis+ a odvolání vedoucího oddělení vzdělávání Čeňka Pýchy.[36] Zaměstnanci poté vydali Výzvu k zastavení destrukce vzdělávací činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. V té vedení ústavu obvinili z bossingu, cenzury, zakonzervování výukových metod a nehospodárnosti.[37]
Bibliografie (výběr)
- KUDRNA, Ladislav: Když nelétali. Život našich letců v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války. Libri, Praha 2003, 256 s.
- KUDRNA, Ladislav: Českoslovenští letci v německém zajetí 1940–1945. Naše vojsko, Praha 2005. 438 s.
- KUDRNA, Ladislav: Českoslovenští letci ve Velké Británii a válečné fenomény. Naše vojsko, Praha 2006, 164 s.
- KUDRNA, Ladislav: Na zemi a obloze západní Evropy. Příběh českého letce Stanislava Fejfara. Naše vojsko, Praha 2007, 356 s.
- KUDRNA, Ladislav: Jeden ze zapomenutých mužů. Plukovník letectva Petr Uruba, pilot 311. československé bombardovací perutě, jako průvodce „krátkým“ 20. stoletím. ÚSTR, Praha 2008, 304 s.
- KUDRNA, Ladislav: „Útěkář“ Otakar Černý, plukovník letectva v záloze. Jeden český osud na pozadí dvou totalitních režimů. Naše vojsko, Praha 2008, 312 s.
- KUDRNA, Ladislav: Odhodláni bojovat. Vlastenectví československých letců v průběhu druhé světové války na pozadí válečných a politických událostí. Naše vojsko, Praha 2010, 672 s.
- KUDRNA, Ladislav: Bojovali a umírali v Indočíně. První vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii. ÚSTR a Naše vojsko, Praha 2010, 400 s.
- KUDRNA, Ladislav: První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta. Academia – ÚSTR, Praha 2012, 360 s.
- KNIHAŘ, Pavel – KUDRNA, Ladislav (ed.): Legie, můj život. Od vojína k veliteli praporu. Z francouzštiny přeložila Lenka Veliká. Academia – ÚSTR, Praha 2013, 248 s.
- KUDRNA, Ladislav – STÁREK, František Čuňas: „Kapela“. Pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Academia – Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017, 409 s.
- KUDRNA, Ladislav – STÁREK, František Čuňas: Kniha v barvě krve. Násilí komunistického režimu vůči undergroundu. Academia – Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2020, 604 s.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.