Kurt Waldheim

Kurt Josef Waldheim ( [ˈkʊɐ̯t ˈvaldhaɪm]; 21. prosince 1918 Sankt Andrä-Wördern – 14. června 2007 Vídeň)^[1] byl rakouský právník, konzervativní diplomat, čtvrtý generální tajemník OSN a devátý prezident Rakouska (v letech 1986–1992).

Kurt Waldheim
Kurt Waldheim v roce 1981.
9. prezident Rakouska
Ve funkci: 8. července 1986 – 8. července 1992
Předchůdce	Rudolf Kirchschläger
Nástupce	Thomas Klestil
4. generální tajemník OSN
Ve funkci: 1. ledna 1972 – 31. prosince 1981
Jmenující	Valné shromáždění OSN
Předchůdce	U Thant
Nástupce	Javier Pérez de Cuéllar
Stranická příslušnost
Členství	Rakouská lidová strana
Narození	21. prosince 1918 St. Andrä-Wördern
Úmrtí	14. června 2007 (ve věku 88 let) Vídeň
Příčina úmrtí	srdeční zástava a srdeční selhání
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Choť	Elisabeth Waldheim (od 1944)
Alma mater	Vídeňská univerzita Diplomatická akademie Vídeň
Profese	politik, diplomat, autor autobiografie, voják a advokát
Náboženství	katolicismus
Ocenění	honorary doctorate from the University of Nice-Sophia Antipolis (1976) Medaile míru Organizace spojených národů (1977) velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo Medal of the Crown of King Zvonimir … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Kurt Waldheim
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Mládí a osobní život

Narodil se 21. prosince 1918^[2] v obci Sankt Andrä-Wördern nedaleko Vídně. Jeho otec byl školní inspektor českého původu jménem Watzlawick^[3] (česky Václavík), který si jméno změnil ve stejný rok kdy se zhroutila Habsburská monarchie. V letech 1936–37 sloužil v rakouské armádě a poté vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval v roce 1939. S manželkou Elisabeth Waldheimovou měl 3 děti.

Vojenská kariéra

Krátce po anšlusu Rakouska vstoupil do Národně socialistické německé unie studentů a stal se registrovaným členem SA (Sturmabteilung). Začátkem roku 1941 byl povolán do wehrmachtu a poslán na východní frontu. Podle své autobiografie byl ve stejném roce zraněn, uvolněn z vojenské služby a vrátil se do Vídně, kde údajně strávil zbytek války. V roce 1945 se vzdal britským jednotkám v Korutanech.

V roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, v nichž bylo uvedeno, že během války zůstal členem wehrmachtu. V jeho službách byl v roce 1943 nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky. Také byl údajně členem štábu, který organizoval deportace 40.000 řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.^[4] Kurt Waldheim následně prohlásil, že byl jen tlumočníkem a úředníkem a nevěděl o represáliích proti civilnímu obyvatelstvu.

Diplomatická a politická kariéra

Hrob Kurta Waldheima

V roce 1945 vstoupil do diplomatických služeb. Pracoval na velvyslanectví v Paříži, na ministerstvu zahraničí, byl velvyslancem v Kanadě. V roce 1964 byl jmenován stálým zástupcem Rakouska v Organizaci spojených národů. V roce 1971 neúspěšně kandidoval na prezidenta Rakouska a ve stejném roce byl zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl známý jako kritik Izraele. V roce 1973 během jomkipurské války byl ze strany OSN odsouzen Izrael, ačkoliv válka začala překvapivým útokem arabských států.^[4] Jeho druhému znovuzvolení do této funkce zabránilo v roce 1981 veto uplatněné Čínou v Radě bezpečnosti OSN.

V roce 1986 byl zvolen prezidentem Rakouska, ale zároveň se ukázalo, že lhal o své činnosti během druhé světové války a byl dokonce obviněn z účasti na páchání válečných zločinů. Následně ho řada zemí označila za persona non grata a v roce 1987 mu byl dokonce zakázán vstup do Spojených států amerických. Rakouská vláda proto ustanovila mezinárodní výbor historiků k přezkoumání jeho života v letech 1938 až 1945, který potvrdil, že věděl o represáliích a vojenských zločinech, ale dementoval jeho osobní účast na nich. Mezinárodní ostrakizace ho vedla k rozhodnutí neucházet se v prezidentských volbách v roce 1992 o znovuzvolení.

Vyznamenání

• Železný kříž II. třídy – Německá říše
• Medaile za východní frontu – Německá říše
• velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1969
• čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 1969^[5]
• rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. – Vatikán, 1994