Krucifix

kříž s vyobrazením nebo sochou Ježíše From Wikipedia, the free encyclopedia

Krucifix

Krucifix (z lat. cruci fixus [ke] kříži připevněný/přibitý) je umělecké zpodobení ukřižovaného Krista. Zpravidla tento výraz označuje jen plasticky zpracovaný křížJežíšovým tělem,[1] kdežto zobrazení širší scény na Golgotě se nazývá Ukřižování nebo Kalvárie.

Thumb
Přemyslovský krucifix, kolem 1330, kostel svatého Jakuba Jihlava

Historie

Nejstarší krucifixy ze 6.–12. století nezobrazují Ježíšovo utrpení, ale ukazují Krista na kříži jako Boha v lidské podobě, který stojí zpříma, mívá otevřené oči a paže vodorovně rozevřené v gestu žehnání. Netrpí, nýbrž „kraluje z kříže“. K tomuto typu patří korunovaný kristus v dlouhé tunice – Volto santo z Luccy, Imervardův kříž z Brunšviku nebo tzv. Dobrý Bůh z belgického Tancrémontu, kde dlouhé roucho většinu těla skrývá. Řadí se k nim i skupina jihofrancouzských emailových křížků z Limoges, také na nich Kristus může mít na hlavě královskou korunu a úsměv ve tváři jako výraz překonané bolesti.

Souběžně s prvním typem se zhruba od konce 10. století objevuje mrtvé – tělo Kristovo v naturalistickém zavěšení za ruce na hřebech, rány na nohou nejsou výrazné, protože ke kříži bývá přibita podnožka (latinsky subpedaneum). K nejstarším příkladům patří Gerův kříž z dómu v Kolíně nad Rýnem z doby kolem roku 970. Podnožku může nést drobná postavička, která má zmírňovat Kristovo utrpení. Je znázorněna například na slonovinovém kříži španělského krále Ferdinanda I. Kastilského z poloviny 11. století.

Ve vrcholném středověku, přibližně od druhé poloviny 13. století, v souvislosti s františkánským hnutím v sochařství začíná převažovat naturalisticky zobrazené trpící nebo mrtvé tělo, zdůrazněny jsou Ježíšovy rány, zubožené tělo a bolestný výraz utrpení ve tváři.[2] Samotný kříž se také v historii měnil. Neopracovaný kmen stromu s rozeklanými větvemi byl zaveden koncem 13. století na mystických krucifixech (například Přemyslovský kříž z Jihlavy. Jindy má kříž tvar písmene "T" (řecké "tau").

V období vrcholné a pozdní gotiky bývají na dřík i ramena krucifixu doplňovány znamení, hlavičky nebo celé postavy evangelistů (například na kříži Přemysla Otakara II.), nebo jiných světců. Jindy krev z Kristových ran odkapává na Adamovu lebku, a tak smývá první hřích lidstva. Na krucifixu může být zobrazen jako symbol Kristova sebeobětování a eucharistie pelikán v hnízdě, krmící svá mláďata vlastní krví.

Během 15.–16. století se ustálil ikonografický typ vyobrazení kalvárie, s krucifixem mezi truchlící Pannou Marií a Janem Evangelistou, v malbě také další postavy aktérů. V manýrismu a baroku se k nim často připojuje lkající Marie Magdaléna. Tím se vývoj krucifixu uzavřel.

Význam

Krucifix je nejvýraznějším symbolem křesťanství. Význam tohoto symbolu vzrostl zvláště během středověku, kdy v západním křesťanství úcta k ukřižovanému Kristu byla zdaleka nejvýraznějším bodem křesťanské nauky, a proto lze krucifix spatřit v každém katolickém kostele. Krucifix také zdobí mnohé římskokatolické domácnosti, zvyk věšet krucifix na zeď pochází z období po Tridentském koncilu, pravděpodobně ze 17. století.

Vývojová řada krucifixů

Devocionálie

Podobu krucifixu v menším formátu mívají devocionálie a v miniturních rozměrech šperky, jako zjevný či privátní symbol náboženské příslušnosti nebo přesvědčení. Nejčastěji to jsou závěsné pektorální křížky,enkolpia, přívěsky k růženci nebo prsteny s krucifixem.

V češtině

Slovo se v češtině používá též jako citoslovce hněvu (krucifix!) (klení).

Galerie

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.