Kostolac
město v Srbsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Kostolac (v srbské cyrilici Костолац, rumunsky Caştelu) је město v centrální části Srbska (v centrálním Srbsku). Administrativně spadá pod město Požarevac, pod Braničevský okruh. V roce 2011 mělo město 9569 obyvatel. Je centrem regionu s názvem Stig.
| Kostolac | |
|---|---|
 | |
.png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°43′ s. š., 21°10′ v. d. |
| Nadmořská výška | 69 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Srbsko |
  Kostolac | |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 012 |
| PSČ | 12208 |
| Označení vozidel | PO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město se rozkládá na břehu řeky Dunaje, nedaleko ústí řeky Mlavy do tohoto evropského veletoku. Jeho význam a charakter určují elektrárny Kostolac A a Kostolac B, které zpracovávají uhlí z povrchového dolu z nedaleké obce Drmno. Tu odděluje od samotného Kostolace kopec s výškou okolo 100 m n. m. Kostolac leží 11 km severně od Požarevace.[1]
V blízkosti Kostolace se také nachází archeologická lokalita Vimnacium, okolo níž se šíří všemi směry uvedený povrchový důl.
Ostrovo, největší ostrov Srbska (na Dunaji), se nachází nedaleko Kostolace.
V roce 2009 byla v nedalekém uhelném dole v těsné blízkosti římského tábora Viminacium objevena téměř neporušená kostra slona jižního. Pokud se předběžné odhady stáří na tři až pět milionů let ukáží jako správné, půjde o nejstarší důkaz o existenci mamuta v Evropě. Na stejném místě bylo v roce 2012 odhaleno několik dalších koster mamutů. Ty však pocházejí ze sprašových vrstev svrchního pleistocénu a jsou proto prozatímně určeny na období 126 000 až 10 000 let př. n. l.
Již zmíněný komplex Viminacium dokládá přítomnost římského tábora v této lokalitě na přelomu století. Archeologické průzkumy vynesly na světlo komplex, který v minulosti tvořily široké ulice, honosné vily, veřejné lázně a amfiteátr. Areál je otevřen pro veřejnost, ačkoliv z původních objektů se zde dochovalo jen velmi málo. V oblasti bývalého dolu byl nalezen také starověký člun.[2]
Těžba uhlí zde svoji historii píše již od roku 1870.[1] O její rozvoj se zasloužil tehdejší profesor na vojenské akademii v Bělehradě[3], kterým byl Čech František Všetečka.[4] V roce 1881 důl koupil průmyslník Đorđe Vajfert. Ve své době se jednalo o jediný důl se stálou produkcí uhlí na území Srbska.[4]
Okolo elektrárny vznikla malá kolonie, která se rozvinula do podoby dnešního města; svůj název si vzala podle nedaleké vesnice (dnes pod názvem Kostolac Selo). Díky elektrárně zde bylo možné zavést veřejné osvětlení. Ještě v 80. letech 19. století zde vznikla pro potřeby rostoucího sídla také cihelna,[4] mlýn a sklárna. Doprava surovin byla zajištěna po Dunaji, navíc pro rozvoj průmyslu hovořila i lokalita, neboť na druhé straně Dunaje se nacházelo již Rakousko-Uhersko, s nímž mělo až do počátku 20. století Srbsko vřelé obchodní vztahy. Do roku 1890 zde stálo jen deset domů, v nichž pracovali dělníci. Jednalo se většinou o strohé příbytky a jedinou velkolepější budovou bylo ředitelství dolů.
V roce 1903 vypukla v místních dolech rozsáhlá stávka.[5] Dnes ji připomíná Den horníků, který se každoročně slaví dne 6. srpna.
Později zde byly vybudovány tepelné elektrárny; první z nich začala stavět v roce 1943 okupační německá správa (dokončena byla až po osvobození tehdejší Jugoslávie v roce 1948).[1] Později zde vznikly další bloky elektrárny. V roce 1979 obdržel Kostolac jako sídlo zvláštní status[6] Roku 1990 se v Kostolaci uskutečnilo referendum, na základě něhož vznikla samostatná obec (opština), která se vyčlenila ze severní části území města Požarevac.
V 60. letech 20. století překonal pět tisíc obyvatel a do roku 1991 potom deset tisíc. V prostoru mezi bývalou kolonií a elektrárnou vyrostla řada bytových domů a menší panelové sídliště vzniklo potom na jižním okraji Kostolace. Vznikla zde síť pravoúhlých ulic, střední škola (která nese název podle Nikoly Tesly[6]) a sportovní stadion. Na konci 20. století měl celý Kostolac zaveden vodovod.[6]
Výhledově by zde měla být postavena rozlehlá solární elektrárna.[7]
Ve sčítání lidu z roku 2002 se z tři čtvrtiny obyvatel přihlásily k srbské národnosti a zhruba pětina obyvatel k romské. Zbytek tvoří lidé, kteří národnost neuvedli, nebo se identifikují s nějakými dalšími národmostmi, většinou bývalé Jugoslávie.
Kromě města Kostolac zahrnuje městská samospráva (srbsky Gradska opština Kostolac) následující osady:
- Klenovnik
- Ostrovo
- Petka
- Selo Kostolac
Kostolac má městský park. Další rekreační zeleň tvoří lužní lesy ramena Dunavac, kde stojí i řada rekreačních objektů a chat.
Elektrárna způsobuje velké znečištění ovdzduší, zhoršuje jeho stav v okolí (včetně Bělehradu).[8]
Kromě uvedeného římského tábora s názvem Viminacium se na vrcholku nedaleko města rozkládají také pozůstatky středověkého města Braničevo.[9]
V Kostolaci, který je relativně moderním městem, se nenachází příliš historických staveb nebo památek. Novější je kostel sv. Maxima, který byl dokončen roku 2004. Kostel je srbský-pravoslavný.
Ve městě se také nachází dům kultury a městská knihovna.[6]
Každý rok se zde dne 6. srpna pravidelně slaví Den horníků.[6][10]
V minulosti vedla do elektrárny železniční vlečka. Ta však byla snesena a na jejím místě rozšířeno původní město. Dnes je zde spojení možné hlavně po silnici.
Na bývalém rameni Dunaje (Dunavac) se nachází nákladní přístav, který využívá i místní elektrárna. Část ramena byla také přestavěna pro potřeby nákladní dopravy. Na něm se nachází mimo jiné i městská pláž.
Na břehu veletoku leží ještě i malé letiště se zatravněnou ranvejí (srbsky Aerodrom Kostolac).
Ve středu města se nachází stanice Rychlé záchranné služby (srbsky Hitna pomoć).
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
