Remove ads
kostel v Praze-Novém Městě From Wikipedia, the free encyclopedia
Kostel svatého Vojtěcha na Novém Městě v Praze je římskokatolický farní kostel. Stojí ve Vojtěšské ulici na Novém Městě, nedaleka od Národního divadla jihovýchodním směrem. Původně gotický, barokně přestavěný kostel, je chráněn jako kulturní památka.[1]
Kostel svatého Vojtěcha v Praze 1-Novém Městě | |
---|---|
Kostel svatého Vojtěcha na Novém Městě, pohled od severu | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Čtvrť | Nové Město |
Souřadnice | 50°4′42,87″ s. š., 14°24′54,7″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | česká římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | arcidiecéze pražská |
Vikariát | I. pražský |
Farnost | Římskokatolická farnost u kostela sv. Vojtěcha Praha-Nové Město |
Status | farní kostel |
Užívání | pravidelně |
Zasvěcení | svatý Vojtěch |
Datum posvěcení | 1351 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | gotika, barokní přístavba |
Další informace | |
Adresa | Vojtěšská 214/10 110 00 Praha 1 – Nové Město |
Ulice | Vojtěšská a Pštrossova |
Kód památky | 39818/1-1044 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel vznikl snad ještě ve 13. století, při založení osady Zderazské předměstí či V Jirchářích. Původní stavba patrně tvoří dnešní boční loď. Po založení Nového Města byl kostel rozšířen o hlavní loď, k roku 1367 se připomíná fara a 1413 škola.
V letech 1671-1693 byl barokně přestavěn, přistavěna kaple sv. Kříže a sakristie, změněna okna a fasády. V letech 1874-1876 byl opraven, presbytář regotizován a pořízeny nové varhany. K regotizaci lodi už nedošlo.[2]
Jádrem stavby je hlavní loď z poloviny 14. století, k níž se postupně přistavovaly různé kaple a přístavky, takže celek působí velmi nepravidelně. Hlavní loď s jednoduchou sedlovou střechou se sanktusníkem a s barokním štítem na západě má pětiboký gotický závěr s opěráky, tři pole křížové klenby a barokní předsíň. K severní stěně přiléhá užší boční loď, snad původní kostelík, se třemi poli křížové klenby a rovným závěrem. S hlavní lodí je spojen barokními arkádami s vrchní emporou. K severní straně boční lodi jsou přistavěny dvě barokní kaple, nižší z nich s lucernou na střeše. K jižní stěně hlavní lodi přiléhá sakristie a farní budova. Hlavní průčelí je poměrně prosté s velkým oknem v ose lodi a plasticky zdobeným hlavním vchodem se sochou sv. Vojtěcha z konce 17. století. Vpravo od hlavního vchodu je edikula se sochou sv. Jana Nepomuckého (kolem 1740). Ve zdi mezi farou a školou jsou dva náhrobní kameny z let 1599 a 1640.
Zařízení je většinou novogotické, kazatelna a dva boční oltáře jsou z doby kolem 1740. Návrhy na okenní malby dodal František Sequens.[3] V čele boční lodi na novogotickém oltáři je polychromovaná pozdně gotická dřevěná socha Panny Marie Zderazské z konce 15. století. Byla sem přenesena ze zbořeného kostela sv. Petra a Pavla u kláštera křižovníků Božího hrobu na Zderaze. Hlavní oltář je z roku 1875, architektonické řešení navrhl J. Patzold, obraz sv. Vojtěcha (patrona jirchářů) namaloval Petr Maixner, sochy dodal Eduard Veselý. Původní oltář z červenošedého mramoru byl přenesen do nově zřízené ústavní kaple v Ernestinu.[4] Cínová křtitelnice s pozdějším víkem má český nápis s datem 1493. Pod kruchtou jsou zbytky gotických fresek.[2] Na klenbě hlavní lodi jsou malby z první poloviny 16. století (Madona, Beránek, Apoštolové, Čeští patroni).
Za kostelem se nachází samostatně stojící zděná hranolová zvonice v s barokní makovicí. Zvonice byla založena spolu s kostelem a hřbitovem a během staletí prošla výraznými změnami. Přízemí zvonice sloužilo jako márnice. Ve stěně směrem ke kostelu je patrný zazděný vstup do schodiště, které probíhalo v síle přes metr tlusté zdi a do doby Josefa II. se tudy chodilo na zvonici; dnešní schodiště neexistovalo, ani průraz skrze klenbu. Od počátku do 16. století měla zvonice jen přízemní část s dřevěným zvonovým patrem se třemi zvony. Umíráček je patrně starší dílo, které bylo roku 1611 přelito a je zde dodnes.
Od počátku 17. století měla zvonice již vysokou kamennou část se dvěma okny ze stran a po jednom okně zepředu a zezadu, dřevěná konstrukce původní zvonice je dodnes vestavěná uvnitř a střecha byla dlátková bez lucerny. Z barokní doby má zvonice lucernu, okna jsou ve spodní části zazděná, takže jsou nižší, a mají žaluzie. Bylo zrušeno vnitřní schodiště v síle stěny a zazděno. Když byl hřbitov za vlády Josefa II. zrušen, zanikla i funkce márnice, v přízemí byla probourána klenba do 1. patra a postaveno dřevěné schodiště. Dodnes je zvonice funkční a zvoní se tu stále na bohoslužby vždy v neděli od 9:30 a ve všední dny v 18:30, a také v neděli v poledne.
V letech 1874–1877 byl zdejším varhaníkem Antonín Dvořák (1841–1904). Na fasádě nalevo od vchodu je umístěna pamětní deska s textem: V tomto kostele působil v letech 1874–77 hudební skladatel Antonín Dvořák jako varhaník, v pozadí textu je notová osnova a houslový klíč.
V kostele působil také biskup Kajetán Matoušek v letech 1949–1994.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.