Brikcí z Cimperka

Brikcí z Cimperka
Portrét Brikcího z Cimperka na zvonu v Březových Horách z roku 1580
Narození	1535
Úmrtí	1599 (ve věku 63–64 let) Praha
Příčina úmrtí	mor
Povolání	zvonař a výtvarník
Rodiče	Ondřej Pražský
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Portrét Brikcího z Cimperka na zvonu v Březových Horách z roku 1580

Narození

1535

Úmrtí

1599 (ve věku 63–64 let)
Praha

Příčina úmrtí

mor

Povolání

zvonař a výtvarník

Rodiče

Ondřej Pražský

multimediální obsah na Commons

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Údaje o životě

Brikcí z Cimperka byl synem zvonaře Ondřeje Pražského, který se podílel na výrobě některých zvonů pro katedrálu sv. Víta. Když v roce 1550 dosáhl plnoletosti (od tohoto údaje se odvozuje jeho datum narození mezi léty 1530–1535), vydal se sbírat zkušenosti do ciziny. S přestávkami přebýval v Německu a Polsku do roku 1553. První známý český zvon s jeho jménem pochází z roku 1552. Místo jeho první pražské dílny není známo, ale v roce 1571 přesídlil do Široké ulice (dnešní Jungmannovy) na Novém Městě. Tehdy také obdržel predikát z Cimperka.

Díky zvonařství si Brikcí získal pozici váženého pražského měšťana, zasedal v zemském sněmu. Byl také zpěvák a hudebník, člen literátského bratrstva v kostele sv. Michala v Opatovické ulici, jemuž daroval nádherně iluminovaný kancionál. Měl rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů.

V roce 1599 zemřel na mor. Několik zvonů a připravených forem zůstalo v jeho pozůstalosti, takže některé zvony nesou jeho jméno, ačkoli jsou pozdějšího data.

Rodina a dědicové

Rod Brikcího pokračovatelů je poměrně spletitý, nicméně žádný z jeho následovníků už nedosáhl proslulosti svého otce a od každého z nich známe jen několik málo výrobků.

Brikcího pomocníkem byl jeho mladší bratr Zikmund († 1581), který rovněž v roce 1571 obdržel predikát z Cimperka. Jeho syn jménem Brikcí odléval zvony do roku 1606, kdy zemřel, a zanechal po sobě syna Brikcího, který zemřel kolem roku 1620 a je posledním známým Brikcího příbuzným.
Brikcí byl dvakrát ženat. První žena se jmenovala Voršila, rozená Frölichová z Freydenfelsu. Jednalo se o rod povýšený v Praze dne 12. 1. 1562 do šlechtického stavu císařem Maximiliánem II. Konkrétně Jakob Frölich, kterému byl udělený výše uvedený erb a predikát „von Freydenfels“, a to za zásluhy ve válce proti Turkům.^[1] Druhou ženou byla Alžběta z Volfenburku, která vedla zvonařskou dílnu po manželově smrti, ale jen do roku 1602, kdy byl majetek rozdělen mezi několik dědiců. V dílně s ní spolupracoval také významný zvonař Daniel Tapienus, který se do Prahy přestěhoval z Kutné Hory.
Brikcí měl sedm dětí.
- Syn Brikcí († 1601) se rovněž věnoval zvonařství a zanechal po sobě syna Jana Krištofa z Cimperka, o němž nevíme nic dalšího, jen že byl též zvonařem.
- I druhý syn Bartoloměj se věnoval kovolijectví, ale vyráběl především křtitelnice a cínové nádobí. Zemřel počátkem 17. století. Jeho syn Jan Zvonař z Cimperka vedl jeho dílnu do své smrti v roce 1606.
- Nejmladší dcera Anna se vdala za Ondřeje Kocoura z Votína. Ondřej a Anna měli jediného syna Jana, který byl posledním mužským potomkem rodu Brikciů z Cimperka. Po smrti Anny roku 1617 se Ondřej Kocour plně věnoval novoměstské politice a byl jmenován radním Fridrichem Falckým. Jeho účast na povstání skončila tragicky, kdy byl sťat 21. 6. 1621 a tělo pohřbeno jeho sestrou Annou u sv. Jindřicha v Praze. Nedlouho poté patrně zemřel i jeho malý syn Jan a jeho teta Anna jako jediná dědička Kocourů z Votína po roce 1627 odchází do exilu.^[1] ^[2]

Nejpozději kolem roku 1627 se stopa rodu ztrácí a není známo, jaký další osud měla slavná zvonárna.

Zvony

Brikcí za svůj život odlil přes 80 zvonů, k nejznámějším patří zvony ve věži baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, nebo zvon v Třebenicích, či zvon „Maria“ z roku 1561 v kostele svatého Jana a Pavla v Dobrši.

Charakteristika zvonů

Jeho zvony mívají plášť bohatě zdobený. Jako první zvonař začal využívat celou plochu jako jeden kompaktní celek.
Formy některých reliéfů převzal od jiných zvonařů (např. Tomáše Jaroše nebo Petera Flötnera), ale upravil je a obohatil.
Vytvořil vlastní profil zvonu – velmi odlehčený a dokonale melodický. Při nesprávném zacházení však jeho zvony snadno praskají.
Reliéfy se vyznačují promodelováním detailů a čistotou tvarů, než je tomu u starších zvonů – a to včetně zvonů Tomáše Jaroše z Brna.
V nápisech užívá latinu, němčinu i češtinu.
Jako první český zvonař začal v nápisech užívat frakturu. Užíval ovšem i humanistickou kapitálu – majuskuli.
Patří k prvním, kdo do biblických citátů v textech na zvonech vkládá i číslo příslušného verše.

Další díla

Kromě chrámových zvonů odléval také stolní zvonky, hmoždíře, křtitelnice, cymbály, náhrobní desky, cínové rakve a řadu dalších kovolijeckých výrobků.

Křtitelnice

Křtitelnice do kostela v Domašíně
Křtitelnice ve Vojkově u Votic (1581)
Křtitelnice v Novém Rychnově (1584)
Křtitelnice kostela Narození P. Marie v Mnichovicích

Cimbály

Cimbál do kostela sv. Barbory v Kutné Hoře.
Cimbál pro bránu v Rakovníce (1581)

Náhrobní desky

Náhrobní tabule Jana Hrušky z Březnice v Lounech (1568)
Náhrobní tabule v kostele sv. Jindřicha v Praze (1584)
Náhrobní tabule p. Petra Chotka v kostele ve Vranném (1591)

Rakve

Cínová rakev do Lobkovické hrobky v Chomutově (1583)
Rakev v hrobce Krajířů z Krajku v kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi (1588)