klášterní kostel v Praze From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů[1] se nachází v Praze 1 pod Petřínem v Karmelitské ulici na Malé Straně. Proslul soškou Pražského Jezulátka, díky které je často přezdíván U Pražského Jezulátka.[2] Sošce je připisována zázračná moc a kostel je navštěvován poutníky z celého světa, především ze španělsky mluvících zemí.
| Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského | |
|---|---|
 Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Letné | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Malá Strana |
| Souřadnice | 50°5′8,52″ s. š., 14°24′12,96″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | česká římskokatolická |
| Provincie | Česká církevní provincie |
| Diecéze | Arcidiecéze pražská |
| Vikariát | První pražský |
| Farnost | Do roku 2004 spadala správa kostela pod římskokatolickou farnost u kostela sv. Tomáše, od roku 2004 je kostel spravován jako klášterní |
| Status | klášterní kostel |
| Zasvěcení | Panna Maria |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | Baroko |
| Typ stavby | klášterní kostel |
| Výstavba | 1729 |
| Další informace | |
| Oficiální web | Oficiální web |
| Kód památky | 38933/1-496 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter bosých karmelitánů na Malé Straně) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.[3]
Základem kostela je pozdně renesanční luteránský kostel Nejsvětější Trojice od Giovanniho Maria Filippiho z let 1611–1613. Kostel byl orientovaný, oltář směrem do ulice a vchod od petřínské stráně.
Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a na přímluvu Dominika à Jesu Maria jej získal řád bosých karmelitánů, který jej roku 1625 na přání císaře Ferdinanda II. zasvětil Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Mariánské patrocinium bylo zvoleno s ohledem na milostný obraz Panny Marie Vítězné ze Štěnovic, jehož zázračné moci bylo připisováno vítězství katolického vojska v bělohorské bitvě. Jeho barokní kopie se dodnes nachází ve vrcholovém oblouku hlavního oltáře. Spolupatrocinium sv. Antonína bylo císařovým osobním holdem k jeho osobnímu patronu a jmenovci.[4]
V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový presbytář a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela Santa Maria della Scala, do něhož byla osazena pamětní deska s rokem 1644. Roku 1669 byla dostavěna věž. Od roku 1641 byla v kostele natrvalo umístěna soška Pražského Jezulátka. Soška, které začala být připisována zázračná moc, byla v roce 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Úcta k Jezulátku se postupně rozšířila po celém světě.[5]
V roce 1784 byl dekretem císaře Josefa II. klášter zrušen a kostel se dostal do správy maltézského řádu. Karmelitánům byl navrácen po více než 200 letech, 2. července 1993. Od roku 2006 probíhaly v kostele práce na obnově hlavního oltáře, s jejich dokončením se počítá v roce 2023.[6]
Průčelí bylo rekonstruováno během třicetileté války nákladem dona Baltasara Marradase (1560–1638) v letech 1636–1642. Dokončení se Marrades nedožil. Kompozice tabulového průčelí se odvolává na římské kostely karmelitánského řádu (Santa Maria della Scala, Santa Maria della Vittoria).
Na úrovni horní římsy je mecenášův znak v barokní plastické kartuši. Nad samotným erbem je hraběcí koruna, po jeho obvodu vyčnívají bílá ramena maltézského kříže. Erb je čtvrcený. První pole představuje vlastní rodinný znak Marradasů, který je čtvrcený. V jeho prvním a třetím poli jsou tři svislé zlaté vlny na červeném poli a na druhém a čtvrtém poli zlatá mušle na modrém poli. Druhé pole vyplňují dva horizontálně položené červené pruhy na zlatém podkladě, představuje znak rodu Vique, který poukazuje na Valencii, rodiště Marradase. Ve třetím zlatém poli je černý dvojhlavý císařský orel, který má na hrudi štít se třemi zlatými pruty na modrém poli, jedná se o erb rodu Pallásů. Čtvrté pole znázorňuje rod Manrique de Lara. Skládá se ze čtyř svislých pruhů. V heraldicky krajním pravém jsou nad sebou dva kotle pokryté zlatočerným šachovnicovým vzorem, nad každým je stočen zlatý had. Na zbývajících třech se střídají motivy věží a lvů odkazující na znaky Kastilie a Leónu.[7] Pod erbem je latinský nápis, jehož český překlad zní: Z velkorysosti a veden hlubokou úctou k svaté Panně Terese a jejímu posvátnému řádu tento portál Don Baltasar de Marradas Vique, Svaté říše římské hrabě, Rytíř španělský a Johanitského řádu jeruzalémského, Kastelán ampostatský, Císařů Rudolfa, Matyáše, Ferdinanda II. a III. komoří a tělesné stráži velitel, Tajný rada, Generál jízdy a vojenský velitel v Českém království, válečný rada Katolického veličenstva a plukovník v Německu na vlastní náklad postavit a na věčnou památku svůj znak připojit dal. Roku 1644.[7]
Náklady na dveře a kamennou sochu Panny Marie s Ježíškem byly uhrazeny svobodným pánem a plukovníkem Husmannem.[7] Exteriér kostela se od 17. století nezměnil.
V někdejším mnišském chóru za hlavním oltářem visí monumentální obraz Císař Ferdinand II. s Dominikem à Jesu Maria se modlí k Panně Marii za vítězství v bitvě na Bílé hoře, namalovaný Antonínem Stevensem, který je pozůstatkem výzdoby původního oltářního retabula z roku 1641.[8] Na bočních oltářích jsou vlevo obrazy Extáze sv. Terezie z Ávily od Johanna Georga Wilhelma Dietricha (1712–1774) a v nástavci Apoteóza sv. Terezie z Ávily od Jana Bedřicha Hesse,[9] uprostřed Apoteóza sv. Jana od Kříže od Matěje Zimprechta[10] a nejblíž ke kněžisti Mystické vidění sv. Šimona Stocka od Petra Brandla. Na pravé straně je uprostřed oltář Jezulátka, na předním oltáři Vidění svatého Jáchyma a Anny, vrcholné dílo Brandlovo,[11] a vlevo od Jezulátka oltář sv. Josefa taktéž s obrazem od Brandla.
Kromě milostné sošky Pražského Jezulátka a obrazu Panny Marie Vítězné se v chrámu nacházejí i jiné kultovní obrazy: obraz Panny Marie Mantuánské, v uzavřené Talmberské kapli u vstupu socha Panny Marie, nejnověji na oltáři sv. Josefa kopie sošky Panny Marie z brazilského poutního města Aparecida.
Pod kostelem jsou rozsáhlé podzemní prostory (krypta), v nichž jsou uloženy rakve mumifikovaných řeholníků a příznivců chrámu. Vpravo od presbytáře je vstup na točité schodiště, které vede do muzea Pražského Jezulátka.[12]
Od roku 2015 jsou součástí interiéru nový oltář, ambon, kříž a křtitelnice vytvořené akademickým sochařem Otmarem Olivou.[13]
.jpg)
Mezi nejvýznamnější artefakty kostela patří bezesporu soška Pražského Jezulátka, které je velmi oblíbené mezi turisty zejména z románských zemí, především pak ze Španělska, země svého původu. Soška pochází asi ze 16. století, do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma Marie Manrique de Lara a kostelu ji věnovala její dcera Polyxena z Lobkovic. Jezulátko je umístěno ve zlatnicky provedené prosklené stříbrné skřínce na vlastním bočním oltáři. Soška je opatřena korunou a během církevního roku oblékáno do různě barevných šatů, jejichž rozsáhlý soubor je zde uchováván.
26. září 2009 prohlásil papež Benedikt XVI. kostel a Pražské Jezulátko za první zastávku při své apoštolské cestě v Česku. Svatý Otec také daroval zlatou korunu zdobenou perlami a granáty, kterou je soška korunována.[5]
Vedle kostela se nachází klášter bosých karmelitánů, za ním je bývalá poustevna z roku 1659, která je dnes již obytným domem v soukromém vlastnictví. Ke klášteru v minulosti patřila i přilehlá Seminářská zahrada.
