Remove ads
Klášterec nad Ohří je zámek ve stejnojmenném městě v Ústeckém kraji. Stojí na okraji města na levém břehu řeky Ohře. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Klášterec nad Ohří | |
|---|---|
 Pohled přes Ohři | |
| Základní informace | |
| Sloh | novogotický |
| Architekti | Carlo Lurago Václav Hagenauer |
| Výstavba | 1514 |
| Přestavba | 1590, 1666, 1856 |
| Stavebník | Volf Dětřich Fictum |
| Další majitelé | Fictumové, Thun-Hohensteinové |
| Poloha | |
| Adresa | Klášterec nad Ohří,  Česko |
| Ulice | Chomutovská |
| Souřadnice | 50°23′2,6″ s. š., 13°10′25″ v. d. |
  Klášterec nad Ohří | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42131/5-547 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek založili na začátku šestnáctého století Fictumové, kteří jej vlastnili až do začátku třicetileté války. V rámci pobělohorských konfiskací jej získali Thun-Hohensteinové, kterým zůstal až do zestátnění v roce 1945. V zámku je umístěna expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. Pořádají se v něm výstavy a koncerty klasické hudby.
Remove ads
Městečko Klášterec patřilo do roku 1431 k perštejnskému a poté k šumburskému panství.[2] Panské sídlo v podobě malé tvrze ve městě roku 1514 založil Volf Dětřich z Fictumu[2] jako náhradu za nepohodlný hrad Šumburk.[3] V závěti z roku 1538 jej odkázal své manželce Markétě ze Rzavého, která po Volfově smrti panství spravovala za nezletilé syny. Jejich synové Lev a Opl (Volf[3]) z Fictumu tvrz rozšířili a opevnili. Lev zprvu sídlil na Šumburku, ale později se přestěhoval do Klášterce. Vyznáním byl protestant a na svém panství uvedl na fary v Prunéřově, Mikulovicích a Petlerech protestantské kazatele.[2] V šedesátých a sedmdesátých letech šestnáctého století nechal tvrz rozšířit v renesančním slohu a ozdobit sgrafitovými omítkami.[2]
Lev z Fictumu zemřel roku 1577 a téhož roku jsou na kláštereckém zámku uváděni bratři Volf, Jetřich, Kryštof a Bohuslav Felix, pravděpodobně jeho nezletilí synové.[2] Po dosažení dospělosti panství v nedílu spravovali Kryštof a Bohuslav Felix. Rozšířili je o statek Mory, ale nejspíše roku 1590 se o majetek rozdělili a Klášterec připadl Kryštofovi. Bohuslav Felix získal Pichlberk, Prunéřov a Mory, takže klášterecké panství se výrazně zmenšilo. Kryštof však roku 1592 koupil hrad Himlštejn s příslušenstvím, roku 1605 Okounov, Horu, Tunkov, Beličov a v roce 1607 zbývající část šumburského panství.[4] Kromě těchto vsí k panství patřily také vesnice Perštejn, Údolíčko, Rájov, Klášterecká Jeseň, Vysoké, Kunov, Telcov a Černýš.[5] Ještě za společné vlády obou bratrů byl zámek do roku 1590 rozšířen do podoby čtyřkřídlé renesanční stavby,[6] byť podle Zdeňka Vachaty k tomu došlo až v padesátých letech sedmnáctého století.[7]
Kryštof z Fictumu se oženil s Voršilou Šlikovou a jejich dcery měly po Kryštofově smrti klášterecké panství zdědit. Jako jeden z direktorů stavovského povstání v letech 1618–1620 musel odejít do Saska a zkonfiskovaný majetek 2. června 1623[5] koupil svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[4] Celková cena panství Klášterec–Šumburk a Egerberk–Felixburg dosáhla 117 611 kop a čtrnáct grošů.[5]
Thunové
Kryštof Šimon Thun vlastnil kromě dalších statků také Děčín, Bynov, Pětipsy nebo Jílové, a patřil tak k nejbohatším šlechticům v zemi. V roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a začal používat přídomek z Hohensteina.[6] Ještě před Kryštofovou smrtí v roce 1635 získal veškerý majetek jeho synovec Jan Zikmund Thun-Hohenstein († 1646).[4] Za něj byl během třicetileté války v roce 1639 zámek i s městem vypálen švédským vojskem.[6]
.jpg)
Jan Zikmund Thun zemřel roku 1646. Zanechal po sobě osm synů, kteří si rozsáhlý rodový majetek rozdělili na osm dílů. Klášterecký díl připadl nejprve Quidobaldu Thun-Hohensteinovi. Významnějším majitelem se stal jeho bratr Michael Osvald Thun-Hohenstein, který roku 1655 dostal Felixburg, ale později získal i Klášterec a Pětipsy.[4] Po matce zdědil Benešov nad Ploučnicí, Markvartice a Minice.[6] Tento majetek, navíc s Žehušicemi přikoupenými v roce 1671,[6] prohlásil za svěřenství a vytvořil z něj tzv. první majorát.[4] Jádrem druhého majorátu se stal Děčín a třetí tvořily majekty v Horních Rakousích.[6]
Michael Osvald si za hlavní sídlo zvolil klášterecký zámek.[6] Na počátku padesátých let sedmnáctého století sice proběhla oprava válečných škod,[7] ale na počátku šedesátých let zahájil Michael Osvald razantní přestavbu celého zámeckého areálu. Plány pravděpodobně navrhl architekt Carlo Lurago. Jako stavitel, a snad i autor plánů, byl roku 1666 uveden Ital Rossi de Luca. Stavební aktivity probíhaly až do osmdesátých let. V parku byla postavena lodžie, doplněná později o sala terrenu, a letohrádek navržený nejspíše Janem Baptistou Matheyem. Od roku 1685 v Klášterci po dobu dvou let působil sochař Jan Brokoff.[6]
Michael Osvald měl pouze dcery Eleonoru Barboru a Marii Magdalenu, a proto klášterecký majorát zdědil roku 1694 Michaelův bratr Maxmilián Thun-Hohenstein († 1701). Jeho syn Jan František Josef Thun-Hohenstein za svého života všechny tři majoráty sloučil a odkázal je jedinému synovi Janu Josefovi.[8]
Potomci Michaela Osvalda klášterecký zámek pouze udržovali. V roce 1784 ve městě vypukl požár, který se rozšířil i na zámek, a ten vyhořel. Vrchnost i úředníci správy panství se odstěhovali na blízký Felixburg. Jan Josef v roce 1785 postoupil správu majetku svým dětem.[6] Klášterecký majorát dostal František Josef Thun-Hohenstein,[8] a v roce 1786 zahájil kadaňský stavitel J. Däubling obnovu zámku. Během let 1786–1796 byly provedeny zajišťovací práce a opravy zachovalejších částí.[6]
Na začátku devatenáctého století se kláštereckým pánem stal Josef Jan Thun-Hohenstein a v roce 1810 jej vystřídal Josef Matyáš Thun-Hohenstein.[8] Po něm zámek zdědil syn Josef Osvald I. Thun-Hohenstein a jeho stejnojmenní potomci: nejprve syn Josef Osvald II.[8] a poté vnuk Josef Osvald III. Josef Osvald III. zemřel v roce 1942 a zámek po něm zdědil adoptovaný synovec Matyáš Osvald Thun-Hohenstein. Jemu byl Klášterec o tři roky později zkonfiskován podle Benešových dekretů.[9] Po vzniku Československa se rozsáhlé panství v důsledku pozemkové reformy zmenšilo. K zámku od té doby patřil jen velkostatek Klášterec, zbytkový statek Benešov nad Ploučnicí, klášterecká porcelánka a pivovar v Lipové.
Významnější úpravy zámku proběhly zejména v roce 1818 podle plánů Augustina Grubera a K. Pollaka. Byla při nich postavena terasa u západního křídla a obnovena fasáda. S výjimkou barokního hlavního průčelí si zámek stále uchovával renesanční charakter.[6] V letech 1846–1847 byly přestavěny interiéry.[10]
V noci z 30. na 31. května 1856 zámek znovu vyhořel, ale už na podzim téhož roku vedl architekt Václav Hagenauer jeho rekonstrukci v novogotickém slohu. Zvýšil vnější fasády o římsu s lichou arkádou a vikýři. V západním a jižním rohu nádvoří byly postaveny arkýře. V sedmdesátých letech devatenáctého století nechal Josef Osvald II. pod vedením vrchního zahradníka Čeňka Stibala rozšířit zámecký park v anglickém stylu. Poslední úpravy a opravy renesančních sálů a pokojů v patře provedl v letech 1920–1921 klášterecký stavitel Josef Chmelirsch. Ten také zhotovil nový průjezd v hlavním průčelí a fasády natřel červenou barvou.[10]
Novodobé dějiny
Po roce 1945 přešel zámek do majetku státu a v letech 1950–1952 byly zrestaurovány cenné renesanční interiéry.[10] V těchto letech byla také v zámku instalována expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jež zachycuje vývoj českého a zahraničního porcelánu a také existenci klášterecké porcelánky.[11]
V interiérech i exteriérech zámku byly v roce 1983 natáčeny některé scény českého filmu Až do konce.[12]
Remove ads
Jednopatrová zámecká budova je čtyřkřídlá, postavená kolem vnitřního nádvoří, v jehož východním rohu stojí hranolová věž. Jednotlivá průčelí zdůrazňují dvojice mělkých rizalitů s trojúhelníkovými štíty a nároží zdobená bosováním. Fasádu prvního patra ukončuje korunní římsa s malými slepými arkádami s cimbuřím a drobnými polygonálními věžičkami. Podobné novogotické cimbuří má i věž. Do nádvoří se vjíždí průjezdem v pravém rizalitu (původní vjezd býval v levém rizalitu) severozápadního průčelí. Nad portálem je umístěn alianční erb Michaela Osvalda Thuna a jeho manželky hraběnky z Lodronu, původem ze třetí čtvrtiny sedmnáctého století. Na zdi levého rizalitu se nachází erb Thun-Hohensteinů a Salm-Reifferscheidtů z období Hagenauerovi přestavby.[10]
Nádvoří má čtverhranný půdorys, narušený stavbou věže ve východním nároží a drobným trojbokým přístavkem v jižním nároží. V západním nároží stojí trojboký arkýř na profilované konzole. Portál do věže je bosovaný a nad ním je uchycena kamenná deska s erbem Fictumů a Šliků s letopočtem 1590. Uprostřed nádvoří je malá kašna.[10]
V přízemí jihovýchodního křídla se dochovaly renesanční síně s klášterními a neckovými klenbami s lunetami a bohatou ornamentální štukovou výzdobou z doby okolo roku 1600. Ostatní přízemní prostory jsou klenuté valenými klenbami. Prostory v prvním patře mají ploché stropy. Pokoje jsou orientovány k vnějšímu průčelí, zatímco spojovací chodby vedou podél nádvorních stěn.[10]
Park
.jpg)
Přilehlý park s rozlohou 9,5 hektaru pochází z druhé poloviny sedmnáctého století. Jako francouzskou zahradu jej založil Michael Osvald Thun. Z vnější strany jej chrání masivní ohradní zeď. Ve východní části zámecké zahrady se nachází unikátní soubor kaplí Sedmi bolestí Panny Marie z roku 1691. Po roce 1784 nebyl park příliš udržován a k větším úpravám došlo až po roce 1856. Tehdy byly zbořeny letohrádek s částí lodžie a kašna se sochami přemístěny do města. Jan Osvald I. nechal zbořit hospodářské budovy a park rozšířil o místa podél řeky. Od druhé poloviny devatenáctého se v parku pěstují sadovnicky cenné dřeviny jako je jinan dvoulaločný, korkovník amurský, lapina jasanolistá, šácholan zašpičatělý, platan javorolistý, pamodřín Kaempferův nebo bříza Maximovičova.[13]
Remove ads
Zámek je přístupný celoročně v návštěvních hodinách.[14] Nabízí tři návštěvní okruhy: Porcelánový, Pohádkový a Atraktivity. První okruh (expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze) obsahuje sbírky starého čínského, japonského a středoevropského porcelánu (např. Míšeň, Vídeň, Berlín) z období 16. až 19. století ve čtyřech místnostech prvního patra zámku. V dalších místnostech je umístěna svým rozsahem unikátní sbírka českého porcelánu ze Slavkova, Klášterce nad Ohří, Březové, Kysiblu, Chodova, Staré Role, Dalovic a Prahy, dokumentující více než dvousetletou historii výroby porcelánu v Čechách. Druhý okruh (Pohádkový) zahrnuje prohlídku Pohádkové země Vítězslavy Klimtové plnou skřítků, loutek rodiny Kopeckých a zámecké věže s expozicí Věry Štefánkové vztahující se k pověstem Krušných hor. Třetí okruh návštěvníky seznamuje se životem ve středověku nebo dějinami Klášterce a okolních hradů.[11]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads