Karol Piegza

Karol Piegza (9. října 1899, Lazy^[1] – 3. února 1988, Jablunkov) byl polský učitel, aktivista, spisovatel, folklorista, fotograf a malíř působící na „Zaolží“ v Těšinském Slezsku.

Karol Piegza
Rodné jméno	Karl Franz Piegza
Narození	9. října 1899 Lazy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. února 1988 (ve věku 88 let) Jablunkov Československo Československo
Národnost	polská
Povolání	Učitel
Znám jako	etnograf, folklorista, redaktor a malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Karol Piegza se narodil jako syn horníka Antona Piegzy (1869–1926) a Johanny roz. Wirbové (1871). S manželkou Augustinou roz. Fierlovou (1899–1958) měl syna Tadeusze (1923–1962).

Po ukončení docházky do základní školy absolvoval čtyři třídy polského gymnázia v Orlové. Aby se vyhnul vojenské službě začal pracovat na šachtě. Bez vědomí rodičů odešel studovat na učitelský ústav v Bobrkách u Těšína. Počátkem roku 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády na italskou frontu. Koncem roku 1918 se nemocný vrátil a následně úspěšně absolvoval učitelský ústav maturitou v roce 1919. V září téhož roku nastoupil na první učitelské místo v rodných Lazích. Po 4 letech převzal místo učitele kreslení na polském reálném gymnáziu v Orlové, kde zastupoval Gustawa Fierlu. Po odchodu z gymnázia v Orlové byl jmenován ředitelem školy v Lazích a v této funkci pracoval až do 1. 9. 1938, kdy se stal ředitelem nově vybudované polské školy ve Stonavě. Počátkem roku 1940 byl uvězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen. Po návratu až do konce války byl úředníkem na nádraží v Orlové a v pekárně v Lazích. Po válce odešel do Jablunkova na místo ředitele zdejší polské školy. V této funkci setrval až do důchodu.

V Jablunkově začal publikovat, maloval a fotografoval, věnoval se sběratelství, dokumentaci a studiu lidové kultury. Už před 2. světovou válkou byl aktivním členem turistického spolku Beskid Śląski a Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego. Po válce se aktivně zapojil do spolkového života polské menšiny. Byl u zrodu místní organizace PZKO, byl členem Sekcji Literacko-Artystycznej i Folkorystycznej PZKO. Vedle práce pedagoga a etnografa byl také malířem a básníkem. Podílel se na přípravě národopisných programů, spolupracoval s muzei v regionu a byl redaktorem časopisu Zwrot. V roce 1948 inicioval a zorganizoval 1. ročník folklorních slavností polské menšiny Gorolski Święto, které se konaly každoročně.

V roce 1983 za zásluhy pro lidovou kulturu mu byla udělena Cena Oskara Kolberga (Nagroda im.Oskara Kolberga). Po jeho smrti mu bylo v Jablunkově otevřeno malé muzeum a na průčelí Domu PZKO umístěna pamětní deska.

Tvorba

Pamětní deska na průčelí Domu PZKO v Jablunkově

Karol Piegza psal v literární polštině a v těšinském nářečí. Meziválečné období bylo spojeno s územím Karvinska a okolí. Popisoval život horníků, sbíral anekdoty. Na Jablunkovsku byl fascinován beskydskou krajinou a životem místních horalů. Jeho tvorba – knihy, básně a fotografie byly úzce spojeny s folklórem oblasti Zaolží.

Dílo

Brožury

• Malarze śląscy (1937)
• Kozubowa (1939)
• Ceramika cieszyńska (1971)
• Komedianci (1979)
• Cieszyńskie skrzynie malowane (1983)

Sbírky příběhů

• Sękaci ludzie (1963) i (1979)
• Opowiadania beskidzkie (1971)
• Tam pod Kozubową (1974)

Sbírky poezie

• Echa spod hałdy (1975)

Ostatní

• Hawiyrski bojki (1952)
• Gajdosz z Kurajki (1953)
• Toporem pisane (1955)
• Nowele beskidzkie (1961)