Karl von Czapp

Karl von Czapp, plným jménem Karl Franz Josef svobodný pán Czapp von Birkenstetten (9. ledna 1864 Bjelovar – 18. října 1952 Vídeň), byl rakousko-uherský generál a předlitavský politik, v letech 1917–1918 ministr zeměbrany Předlitavska.

Karl von Czapp
Ministr zeměbrany Předlitavska
Ve funkci: 23. června 1917 – 25. října 1918
Panovník	Karel I.
Předchůdce	Friedrich von Georgi
Nástupce	Friedrich von Lehne
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1915), generálmajor (1912)
Narození	9. ledna 1864 Bjelovar Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. října 1952 (ve věku 88 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Titul	svobodný pán (1918)
Profese	vojevůdce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Erb Karla Czappa při povýšení do stavu svobodných pánů (1918)

Narodil se jako mladší syn lesníka Josefa Czappa. Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1885 jako poručík k 12. dělostřeleckému pluku. V letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil u 4. jezdecké brigády v Budapešti a později u 4. armádního sboru. Postupoval v hodnostech (kapitán 1893, major 1900) a od roku 1900 působil ve štábu 1. armádního sboru v Krakově. V roce 1907 byl povýšen na plukovníka a v letech 1908–1914 byl přednostou 2. odboru na ministerstvu války.^[1][2] Mezitím byl v roce 1912 povýšen na generálmajora^[3] Počátkem světové války se účastnil bojů a velel jednotkám na polské a východní frontě.^[4] a na začátku první světové války povolán na východní frontu. Převzal velení 106. pěší divize^[5] a od ledna 1915 velel 65. pěší brigádě. Zúčastnil se bojů o Halič a v roce 1915 bitvy u Gorlice. V srpnu 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála^[6] a od 1. září 1915 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany.^[7] Ve vládě Ernsta Seidlera se stal ministrem zeměbrany.^[8] Post si udržel i v následující vládě Maxe Hussarka. Funkci zastával od 23. června 1917 do 25. října 1918.^[9]

Po rozpadu monarchie byl pověřen likvidací agendy ministerstva zeměbrany a v armádě byl penzionován k datu 1. listopadu 1920.^[10][3] Poté žil v soukromí ve Vídni. Při příležitosti 80. narozenín obdržel osobní blahopřejný telegram od Adolfa Hitlera a ve wehrmachtu mu byla udělena čestná hodnost generála dělostřelectva ve výslužbě.

Tituly a ocenění

V roce 1914 byl povýšen do šlechtického stavu, v prosinci téhož roku obdržel predikát von Birkenstetten. Při uvedení do funkce ministra zeměbrany byl zároveň jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1917).^[11] V roce 1918 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[12] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání, byl rytířem Leopoldova řádu (1912), nositelem Řádu železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) a Vojenského záslužného kříže II. třídy s válečnou dekorací (1917). Za první světové války obdržel také Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1916).^[13] Několik ocenění obdržel také od zahraničních spojeneckých panovníků, v Německu získal Řád pruské koruny a Železný kříž I. a II. třídy, dále byl nositelem tureckého Řádu Osmanie.

Rodina

V roce 1895 se oženil s Katharinou von Dessović (1877–1932), s níž měl tři děti.^[14] Manželé se rozvedli krátce po válce a Katharina se v roce 1922 podruhé provdala za hraběte Paula Arze von Arzio-Wassegg.^[15]

Jeho starší bratr Moriz (1861-) sloužil také v armádě, za první světové války dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu.^[16]