Karl Ziegler

Karl Waldemar Ziegler (26. listopadu 1898 Helsa – 12. srpna 1973 Mülheim an der Ruhr) byl německý chemik, který v roce 1963 spolu s Giuliem Nattou získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum polymerů.^[1] Zabýval se také výzkumem volných radikálů a organokovových sloučenin a byl spoluvynálezcem katalyzátoru Ziegler-Natta.

Karl Waldemar Ziegler
Narození	26. listopadu 1898 Helsa poblíž Kasselu, Německo
Úmrtí	12. srpna 1973 (ve věku 74 let) Mülheim an der Ruhr, Německo
Národnost	Německo
Alma mater	Univerzita v Marburgu
Pracoviště	RWTH Aachen Institut Maxe Plancka pro výzkum uhlí
Obor	organická chemie
Ocenění	Nobelova cena za chemii (1963)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval Univerzitu v Marburgu, kde mu bylo umožněno přeskočit první dva semestry kvůli jeho předem získaným znalostem. Studia ale přerušil, protože během roku 1918 bojoval na západní frontě v první světové válce.^[2] V roce 1920 získal titul Ph.D.^[3] Poté krátce přednášel na Univerzitě v Marburgu a Univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1926 se stal profesorem na Univerzitě Heidelberg, kde strávil deset let výzkumem nových postupů v organické chemii.^[4] Jeho výzkum stability trojmocných uhlíkových radikálů podnítil následné zkoumání organokovových sloučenin.

V roce 1936 se stal profesorem a ředitelem chemického institutu na Univerzitě Halle-Wittenberg. Mezi lety 1943 a 1969 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro výzkum uhlí.^[5] V roce 1949 založil Německou chemickou společnost.

V roce 1922 si vzal Marii Kurtzovou.^[6] Měli spolu dvě děti, Erharta a Mariannu.^[3]