From Wikipedia, the free encyclopedia
Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské armády a vojevůdce první světové války.[1]
Karl Tersztyánszky von Nádas | |
---|---|
Karl Tersztyánszky v roce 1854 | |
Narození | 28. říjen 1854 Szakolcz |
Úmrtí | 7. března 1921 (ve věku 66 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | generálplukovník (1916), generál jezdectva (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904) |
Doba služby | 1877–1918 |
Sloužil | Rakousko-Uhersko (do roku 1918) |
Složka | Rakousko-uherská armáda (do roku 1918) |
Války | První světová válka |
Vyznamenání | Vojenský záslužný kříž 1. třídy Pro Ecclesia et Pontifice |
multimediální obsah na Commons |
Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová.[2] Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli.
Jako absolvent C. k. válečné školy (K.u.k. Kriegsschule) byl v roce 1882 povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. Krátce působil u 9. armádního sboru v Josefově a v letech 1888–1890 vykonával službu u 15. husarského pluku ve Vídni. Poté byl štábním důstojníkem 8. armádního sboru v Praze a od roku 1891 působil jako velitel štábu jízdní divize v Jarosławi. V roce 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Černovicích) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.
Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Prešpurku a k datu 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Prešpurku a od září 1912 působil jako velitel 4. armádního sboru v Budapešti.[3] V květnu 1913 dosáhl hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie).[4]
Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války Rakousku-Uhersku se okamžitě se 4. armádním sborem přesunul do Haliče. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lvov. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užocký průsmyk a město Turka. V říjnu pak byly jeho jednotky přesunuty na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.
V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.[5] To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. K datu 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst).[6] V červnu byl jmenován velitelem 4. armády[7] se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.[8] O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády,[9] kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.
Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl čestnou funkci velitele uherské královské gardy, ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.
V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.[2]
Ve funkci velitele armádního sboru obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Od roku 1913 byl zároveň čestným majitelem 8. husarského pluku dislokovaného v Kecskemétu. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[11]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.